Ostuda ostudatá!

 

Když tímhle termínem Zuzka častuje své dcery, je jasné, že provedly něco fakt zavrženíhodného, třeba se (v dávné minulosti) počůraly nebo tak něco. Já se sice nepočůrala, ale taky jsem provedla něco,  za co bych zasloužila na zadek. Byla jsem nevrlá, neřku-li zlá, na nového číšníka v Nota Bene, protože, když jsme těsně po dvanácté zasedli k obědu a já se těšila na své oblíbené minikuřátko, pravil, že kuřátko už není. Rozumíte, ve 12.05? No a já byla mrzutá ještě než jsem přišla, tak jsem mu vysvětlila, že snad není tak těžké si spočítat kolik se toho asi prodá, že houby nejím a knedlíky k obědu taky nechci atd., prostě děs běs. Nakonec jsem dostala řízek, prostyděla se zbytkem oběda a stydím se ještě teď. Ale už jsem velká holka, sama poznám, když zlobím, dokážu s tím přestat a někdy se i omluvit. Tak jsem se jsem se rozhodla omluvit, slovně i fakticky, protože jestli mu tam přijde za den víc takových, chtělo by se říci, krav, tak má vážně obtížné zaměstnání. Svou shovívavostí si u mě vysloužil obdiv a čokoládové tartaletky s karamelem/lemon curd a čokoládovou ganache, které jsem odkoukala od Davida Lebovitze.

 

Zvolna na plech ...

 

... se můžete buď opít nebo upéct koláč. Tentokrát to bude o tom druhém, ale ani to první není někdy špatné. Zvlášť, když prožíváte období "hororů těch druhých", jako teď já. Znáte to, ne? Takové to období, kdy vám se zrovna vlastně nic špatného neděje, ale ve vašem okolí se dějí samé katastrofy a vy trpělivě nasloucháte, utěšujete, projevujete účast a pak z toho sami nemůžete spát. Mno, koláč už jsem upekla, tak teď se asi opiju. Takže už dost, nechci nic špatného slyšet, rozumíte? Udělejte si raději ořechový koláč s rybízovou marmeládou, s ním se i ty blbé věci zdají lepší (vyzkoušeno za vás).

Lepší děravá kost než děravá hlava, že jo?

I když řeknu vám, z vlastní zkušenosti, že pamatovat si všechno, je taky peklo. To pak často donekonečna vzpomínáte na něco, co jste měli ve vlastním zájmu raději dávno zapomenout. Nedejbože, když v pravou chvíli vytáhnete: "Ale tys říkal, že ...". Některé věci je zkrátka lepší z paměti vypustit, jiné zas stojí za to, aby se na ně často vzpomínalo. Až někdy nebudete vědět, co uvařit k víkendovému obědu, vzpomeňte si na tenhle recept, ale trochu s předstihem, ať stačíte sehnat maso. Ossobuco neboli děravá kost se totiž docela špatně shání. Naštěstí můžete v tomhle receptu nahradit ossobuco kližkou bez té morkové kosti uprostřed a dosáhnete obdobně dobrého výsledku.

Poveď se mi bábovičko, jinak víš co...

 

Těsně před smrtí přejezením (svatomartinskou husou) vám prozradím poslední recept, který se mi podařilo vymyslet a zrealizovat. Je sezónní, původní, snadný a fakt dobrý. Přidám taky cennou radu: jedna pětikilová husa pro 7 lidí úplně stačí, věpřové koleno k ní opravdu přidávat nemusíte, zbyde vám a bude vás strašit ze sna (stejně jako ta hlava se zobákem, kterou jsem našla uvnitř husy). Pokud máte ještě myšlenky na jídlo a dýni ve špajzu, můžete začít s přípravou dýňového pyré. Na dýňové bábovičky ho totiž budete potřebovat.

Kačka Psycholožka ordinuje: "Cooking therapy"

Já tedy ještě donedávna nevěděla, že něco takového existuje, ale sama na sobě to zkouším vlastně každý podzim a stavy podzimního smutku se mi úspěšně vyhýbají. Takže nesmutněte, vařte, pečte, pijte a společně to pak jezte, funguje to!