Tak jde čas...

... a můj blog má zase narozeniny a od loňska se má přání nijak nezměnila. Pořád si přeju, abyste ho rádi četli, aby vám občas zlepšil náladu a nechali jste se inspirovat nějakými recepty.

Jak říká Zuzka, loňský rok byl rok změn. Pro mě rozhodně, stala jsem se tetou úžasné usměvavé holčičky, chovatelkou roztomilého štěněte a obyvatelkou centra Prahy. Nejjednodušší bylo stát se tetou, nic to ode mě nechtělo a i ta láska přišla úplně sama ještě než se Julinka narodila. Nejsrandovnější Julinky dovednost je, že když k ní domů přijde někdo, koho má ráda, hrozně rychle k němu po kolenou doleze, pak se na něj vysápe, a když jí ten dotyčný zvedne, obejme ho kolem krku a hrozně se směje (to má po mamince). Doufám, že i tenhle rok se budeme objímat často. S Emilkou to bylo těžké rozhodování, nevěděla jsem jestli to všechno zvládnu a světe div se, taky to šlo úplně samo. Začátky byly krušnější, cesta do práce nám trvala nekonečně dlouho, občas jsem jí musela nést, abych stihla jednání, někdy se vyčůrala na naprosto nevhodném místě, ale nakonec se naučila chodit na vodítku, způsobně čůrat a i nějaké ty povely. Stejně jako Julinka, mi dává svojí lásku tak najevo, že už si život bez ní nedokážu ani představit. A nerozkousala mi ani jedinou botu, natož třeba kabelku! A dneska je jí přesně půl roku! Stěhování bylo naopak docela bolestivé, byť bylo do lepšího. Ale byt, kde jsem prožila dětství a první roky dospělé samostatnosti se mi neopouštěl vůbec snadno a trvalo dlouho, než jsem si na tu změnu zvykla. Pomohla Emilka a nová kuchyň, které udělaly z mého nového bytu můj nový domov. Otázka je, jak dlouho v něm budeme bydlet. Když zítra vyhraju ve Sportce, přestěhujeme se ještě blíže Petřínu a Loungi :).

Mám na mysli dokonalé müsli

Křupavé, sladké, nedietní, ve kterém je všechno, co mám ráda. Takové, aby stačilo přidat 3 lžíce do domácího jogurtu a byla by z toho snídaně králů nebo spíš zmlsaných princezen.

 

Nebudeme si namlouvat, že jeho přípravou ušetříme a jeho konzumací zhubneme. Popravdě, je to kalorická bomba a skutečné náklady se mi raději nechce počítat. Občas jsem si kupovala granolu v M&S nebo v nějaké zdravé výživě a nadávala, jak je to drahé. Tak tohle je mnohem dražší. Záleží samosebou, co tam dáte. Já ráda makadamové, pekanové a kešu oříšky a taky pistácie. To nejlepší na něm je snad javorový sirup. Pár kupeckých počtů a protočí se vám panenky. Nepočítejte, udělejte si zapékané müsli, crunchy müsli, granolu nebo říkejte tomu jak chcete.

Zima v Jeruzalémě

Já vlastně nevím, jak moc je v Jeruzalémě v zimě zima. Nikdy jsem tam nebyla a je mi to trochu líto. Podle internetových předpovědí počasí to vypadá, že je tam vlastně stále nad nulou, ale výjimečně i sněží. Tenhle příspěvek má s Jeruzalémem společného tolik, že recept, který jsem reprodukovala je z poslední stejnojmenné kuchařky Yotama Ottolenghi a Sami Tamimiho a přijde mi typicky zimní. Fenykl a mandarinky, kdy jindy by to člověk u nás jedl, ne? A kuře, to je věčné, jako to město.

Polévka je povinná ...

... zvlášť, když zima začíná. Přátelé, přiznejme si to, dneska bylo opravdu hnusně, že by ani mlžného koně Kajetána ven nevyhnal (a kdo ví, odkud mám Kajetána, získává titul "Můj nejmilejší čtenář"). Na horách asi ne, protože ani jeden z mých šéfů nebyl v práci, což značí, že je ideální počasí na běžky, ale v Praze to bylo šedivé, mokré a studené peklo. Na twitteru Šálku jsem se dokonce dočetla, že dnes je nejdepresivnější den v roce, tak tomu by to počasí přesně odpovídalo. Můj den byl ovšem skvělý. Ráno jsem po pár dnech nemoci vyrazila do práce, rozumějte z Náplavky na Staromák pěkně oklikou přes Můj Šálek Kávy, vyzvedla si kávu, dokoupila filtry a dala si naprosto dokonalé cappuccino. Pak jsem vážně moc pracovala, kolem dvanácté jsem se vypravila za Emilkou, abych zjistila, že se vůbec nepočůrala, chápete to? Moje roztomilé pětiměsíční štěně, co už několik dní dělá lehni, jen naznačím, že se chystám vydat povel, konečně přestalo doma čůrat. A víte co, odpoledne byla doma 6 hodin sama, protože jsem se v té práci nadobro zasekla a doma ani loužička. Možná jste mi dřív nevěřili, že je to ten nejúžasnější pejsek na světě, ale teď už nemůže pochybovat vůbec nikdo. No a po poledním venčení Emilky jsem se konečně vypravila do týden otevřené Plavecké Polévky, která se překvapivě nachází v Plavecké ulici, hned vedle mé oblíbené Olivy, tam, kde byl dřív The Noodle Bar. A tom to vlastně dneska všechno bude.

I bez práce jsou koláče

Teda skoro bez práce a navíc slané.

Nedávno jsem si vzpomněla jsem na recept, který vyšel v Espritu LN před skoro 2 lety. Ne, že by úplně přesně seděl, rozhodně z něj neuděláte 3 placky, vypadla z něj sůl  a porce vás fakt nevyjde na 165 Kč, jak recept uvádí (řekla bych v řádu desetikorun), ale za zkoušku stojí. Já ho děla těsně po té, co vyšel a nedávno zas a zas mi tarte flambée moc chutnal. Ideální takhle po návratu z běžek nebo jen tak ke skleničce.