Berlín - teče tudy řeka, ale jaká?

Spréva nebo Mekong? Na pohled Spréva, na chuť Mekong. V Berlíně je neuvěřitelná koncentrace asijských restaurací. Tibetské, nepálské, japonské, čínské, vietnamské .... a samozřejmě fusion všeho možného. Jasně, Londýn má svůj China town, indickou restauraci na každém rohu, ale v tomhle u mě Berlín vede. Spousta malých sympatických restaurací, možná spíš bister, se skvělým jídlem za hodně fajn ceny (tím myslím hlavní jídla do 200 Kč). Mám pro vás pár tipů, které už jsou na SCUKu, včetně jednoho Objevu s velkým O.

O Cocolu jsem vám už vyprávěla v minulém příspěvku. Teď je na řadě Monsieur Vuong. Za jeho objev vděčím SCUKu, byli jsme tam už vloni a byla to láska doslova na první pohled. Fronta přede dveřmi nás neodradila, dlouhé stoly venku byly úplně plné a my se štěstím vyfásli malý stolek pro 2 uvnitř. Pamatuju si na jarní závitky, naprosto dokonalé červené curry a slib, že se tam rozhodně musíme vrátit. Já slib splnila. Z poslední návštěvy si pamatuju všechno. Že tam zas bylo úplně plno (v obou případech jsem byla u Vuonga v době někdy mezi obědem a večeří), že tam byla stejná servírka, co vypadá jako kluk, že je tam šílený cvrkot a že strašně dobře vaří. Detaily jednotlivých jídel si schovám do recenze na SCUK, vy si zapamatujte, že do Vuonga rozhodně stojí za to zajít, a že pokud bude v nabídce salát ze skleněných nudlí (6,90 E), musíte si ho dát. Ten salát je dokonalý, s tenkými plátky kuřecích prsou, spoustou zeleniny a bylinek, ze kterých trochu vyčnívala thajská bazalka a hlavně sladko-kyselo-pálivou zálivkou, kterou se teď marně snažím vyrobit.

Vietnamský "Subway" CôCô objevila na jaře Lucie, přidala ho na SCUK a před odjezdem mi důrazně doporučila jeho návštěvu. Přemluvit některé mé spolucestovatelky k návštěvě dalšího vietnamského podniku už byl ke konci výletu docela kumšt, ale nechaly se a nelitovaly. Základem nabídky jsou teplé bagety s všelijakou náplní, čili báhn mì. Nejlepší z ochutnaných byla bageta s lemon grass meetballs (tuším 4,5 E), tedy s kuličkami z mletého masa s citrónovou trávou, které chutnaly hodně jako ta "moje vietnamská sekaná". K tomu byly dlouhé proužky okurky a mrkve, bylinky a bageta byla promazaná typickou báhn mì játrovou paštikou, kterou bych oželela, ale patří tam.  Pokud preferujete evropštější chutě a přesto budete zlotřilými kamarádkami zatažení do CôCô, zkuste bagetu s plátky hovězího masa a vaječnou omeletou. Je v ní méně zeleniny, vaječná chuť je hodně výrazná a chutná zkrátka tak, jak vypadá, t.j. jako hovězí s vajíčkem.

To nejlepší nakonec. Ale nevydržela jsem a dala už recenzi na SCUK. Co kdyby jel někdo do Berlína a tenhle podnik mu uniknul? To si na triko nevezmu. Představte si, jak sedíme se Zuzkou ve strašně krásné kavárně, o které bude řeč v příštím posledním díle berlínského vyprávění, pijeme skvělou kávu, já melu jak je to tam úžasný, a že by mi Zuzka měla oficiálně poděkovat za to, že jsem tu kavárnu objevila a vzala jí tam, a že ten barista taky není k zahození, a že by si s ním Zuzka měla pokonverzovat v němčině a zjistit, kam můžeme v okolí na nějakou fajnovou večeři. Zuzka se nenechala dlouho přemlouvat, německy to ona umí skoro plynně, akorát moc nerozumí :) (Zuzko, to je samozřejmě hloupý vtip!) a za chvíli přišla s ručně kreslenou mapkou s nápisem Si An a tím, že neví, co v té restauraci mají, ale že je to tam super. Tak jsme se tam vydaly, prošly kolem tibetské restaurace, která mě trochu lákala a pak jsme uviděly spoustu bílých lampiónů, krásnou zahrádku a ještě krásnější interiér a bylo jasné, že bychom si s tím baristou asi rozuměli... Zkrátka Si An je vietnamská restaurace, která je moc hezká, dost levná a jestli jsem vloni slíbila, že se vrátím do Vuonga, tak teď slibuju, že se vrátím do Cocola, do Vuonga a do Si Anu... ještě, že je to kousek, a že ze mě třeba nakonec bude brzy přecejen řidička. A až se do Si An vrátím, tak si docela určitě dám salát ze zelených banánů (5,20 E), který má úplně explosivní chuť a je v něm spousta dobrých věcí jako ananas, koriandr, cibulka, arašidy, pochopitelně ty banány i se slupkou a hlavně moc dobrá zálivka, možná trošku jako ta od Vuonga, o které byla řeč. A taky asi půjdu do Chén Ché, sesterské čajovny a restaurace Si Anu, kterou na SCUKu doporučuje Lucie Coq au vin a té je radno důvěřovat.

Jen asi budu muset být férová a říct rovnou, že do Berlína se jede kvůli vietnamské kuchyni a ne kvůli památkám.