pondělí 16. ledna 2012

V milánském Máji, budete jak v ráji

Že vybalancovat duchovní a konzumní já není úplná hračka, se ví už pár tisíc let. Moje já se střídavě vyzývají na souboj a vítěz je vždycky nejistý. Při každoročním výletě do Milána je  o něm ovšem rozhodnuto předem. Poslední večeři jsem ani při 5. návštěvě neviděla, ale sama jsem se navečeřela skvěle. A rovnou v obchoďáku


Jak už jsem naznačovala, první víkend v lednu mám dlouhodobě rezervovaný pro nákupní výlet do Milána. Oblečení, boty a jídlo se prostě v Itálii kupují skvěle a navíc, když jsou slevy.... Není to ale žádná pohodička, nakupování je vyčerpávající a je třeba poctivě doplňovat síly. První lednový víkend je skvělý v tom, že slevy jedou naplno a obchody jsou ještě plné věcí. Nevýhoda právě tohoto víkendu spočívá naopak v tom, že drtivá většina opravdu dobrých restaurací má zavřeno od vánoc až do následujícího pondělka (všechny s hvězdou). Těžko se tak dá sestavit nějaký jasný jídelní plán podle doporučení z internetu a věci tedy nechávám náhodě.

Když jsme v pátek večer uprostřed nejznámějšího milánského obchoďáku La Rinascente usoudili, že je čas na večeři, promptně jsem navrhla, že začneme skleničkou prosecca v oddělení lahůdek. Ukázalo se, že tohle oddělení (ve kterém jsem byla xkrát, ale asi jsem nespustila oči z regálů) je obklopené restaracemi, z nichž jedna měla zvlášť lákavé menu a strhující výhled na dóm. A o tom to dneska všechno bude.

Byla jsem unavená, hladová a nechtělo se mi venku něco hledat, tak jsme se rozhodli, že se najíme rovnou tam. Nakonec jsem byla šokovaná na jaké jídlo a servis můžete v obchodním domě narazit. Provozovatelům restaurace v horním patře obchodního domu My (Máj) na Národní třídě vřele doporučuji výlet, shodou okolností se restaurace jmenuje docela podobně - Maio. Takhle se to totiž má dělat. Nejdřív mě překvapil dotaz, jestli máme rezervaci, naznačující, že sem nechodí jen nešťastníci unavení nákupy. Naštěstí se v plné restauraci našli 2 volné židle od manželů Eamsových i prázdný stůl. Po chvilce nám milý číšník nalil na přivítanou skleničku prosecca na účet podniku, přinesl dvoujazyčné menu a pečivo, které si nechávají péct v malé poctivé pekárně. Stručné menu obsahovalo 6 předkrmů, 6 "primi", tedy těstoviny a risotta, 6 "secondi", tedy hlavní jídla a několik druhů pizzy. Mezi předkrmy je tedy zahrnutý i hamburger, který tam hrozně frčel, vypadal nádherně a já byla nalomená, ale byla jsem přece v Miláně, že jo?

Nakonec jsem si dala tatarák z tuňáka s grilovanou zeleninou a telecí líčka z piemontského telátka v silné omáčce z červeného vína, se sladkokyselými cibulkami a malými placičkami z polenty. Bratr a hostitel v jedné osobě (děkuji, děkuji :) si dal salát s uzeným lososem, chřestem, vajíčkem a granátovým jablkem a risotto al nero di seppia s mořskými plody. Nebudu vás napínat, nakonec jsme tam šli i druhý den na oběd, protože to bylo neskutečně dobré, takže fotky pocházejí z obou návštěv a navíc můžete obdivovat i mé polední ossobuco s milánským šafránovým risottem.


Tatarák byl absolutně čerstvý, ochucený jen olejem, solí a pepřem a příloha v podobě grilované zeleniny mi přišla dokonalá. Perfektní jídlo na léto hned po příjezdu z Makra s čerstvou rybou.


Zároveň se mi ale strašně líbil ten Dáňův salát, takže jsem si ho dala druhý den. Geniální kombinace surovin i chutí. Opět budu kopírovat a snad se s vinaigrette se šťávou z granátového jablka nějak popasuju.


A ty líčka... chutnalo mi všechno, měkoučké maso, silná trošku sladká omáčka s výraznou chutí červeného, ty cibulky...


Ossobuco druhý den ovšem zaznamenalo stejný úspěch. Chtěla bych od nich odebírat maso. A že milánské risotto, které nemá s tím ze školní jídelny společného vůbec nic, je prostě must, vám snad vyprávět nemusím.


Dezert z pomerančů a papáji doplněný o citronový sorbet a proužky kandované pomerančové kůry jsem zahlédla u vedlejšího stolu a musela ho mít taky.

Co chcete slyšet ještě? Že ceny nebyly nijak šokující a podle mě přesně odpovídaly výkonu restaurace? Jo bylo to tak (jídla 15 - 20 euro). Když si představím, jak úžasné musí být v létě večeřet na terase, ze které je dóm fakt na dosah ruky, myslím, že bych mohla zvládnout i letní výprodeje.

4 komentáře:

  1. A já blázen jsem si tam loni říkala, že v obchoďáku nemůže být jídlo nic moc a dala si dole pod podloubím v baru panino! Díky za info!
    HanaF
    P.S. A pokud jde o tu Poslední večeři, návštěvu je potřeba předem rezervovat přes internet, jinak není šance. Pouštějí tam denně jen omezený počet lidí, kvůli vzdušné vlhkosti a tak...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Velká chyba, naštěstí se dá v budoucnu napravit. S tou Večeří, já už se tam chystala mockrát, ještě, když jsem v Itálii žila, jenže když jsem na 2 dny v Miláně, tak mám vždycky na práci něco "důležitějšího". Jednou už jsem registraci zkoušela a pak jsem se na to zas nějak vykašlala...

      Smazat
  2. Ty jídla vypadají skvěle. Úplně letní vánek do zimního šera :) Moc hezký

    OdpovědětSmazat
  3. Moc hezky! Minuly rok jsme do teto restaurace zamirili taky a dopadlo to skvele. Ceny byly fajn, vyhled v cene a jidlu se nedalo odolat!

    OdpovědětSmazat