Rok k roku, korunka ke korunce aneb můj blog má zase narozeniny

Letí to, že jo? Už je to rok a jeden den, co jsem vás prostřednictvím tohoto blogu požádala o pomoc. Prosila jsem vás, abyste se vzdali trochy své vlastní radosti pro někoho jiného. A vy jste to udělali. V mnohem větší míře, než jsem čekala. Dojali jste mě a jsem dojatá pokaždé, když si na to vzpomenu. Tenhle blog vznikl tak trochu ze smutku a nakonec způsobil spoustu radosti, nejenom mně, ale doufám, že i vám, když jste ho četli a té, za kterou jsem prosila - Magdě, statečné stále dobře naladěné holce, která toho už dokázala tolik, že by to vystačilo na tři životy.

Dlužím vám zprávu o tom, co se za ten rok vlastně odehrálo. Díky vám a mým blízkým se podařilo vybrat pro Magdu a její děti více než 93.000 Kč. Původní plán byl vybrat dost peněz na to, aby Magda mohla jet se svými kluky na dovolenou k moři, které kluci nikdy neviděli. Zatím nevyšel, ale nebojte se nic.

Nevyšel proto, že léčení Magdy bylo náročné a dlouhé, ale podle všeho JE Z TOHO VENKU! Všechna vyšetření dopadají na jedničku, a přesto, že u rakoviny člověk nikdy neví, já věřím, že je z toho Magda venku napořád. Na jaře Magdu čeká ještě série plastických operací a pak se snad konečně vypraví k vysněnému moři. Honzíkovi lékaři cestu zatím nedoporučili, ale kdo ví, za pár měsíců může být všechno jinak. 

Když jsme si s Magdou poprvé psaly, psala mi, že neví, jak mi poděkovat. Já odpověděla, že děkovat nemusí, že pro mě musí udělat mnohem víc. Že ze mě musí udělat optimistku, což po všem, co mě v životě potkalo nebude vůbec jednoduché. Že se musí uzdravit a překonat překážky, které jí život hodil do cesty, zůstat veselá a silná jako doteď, a to bude moje odměna. Dneska můžu říct, že jsme si pomohly navzájem. Kdybyste viděli, jak je Magda usměvavá, pořád dobře naladěná, stále plánuje, jak se naučí italsky (pardón, vlastně zlepší v italštině, protože už se učí několik měsíců :), najde si práci, kterou jí její zdravotní stav a péče o Honzíka umožní vykonávat, věděli byste, že jste udělali opravdu moc, pro holku, která si to vážně zaslouží. No, co říkáte? Ty krátké vlasy jí sluší, myslím, že už by si je tak měla nechat.

Z peněz, které se nám podařilo společnými silami pro Magdu vybrat, bylo zatím použito něco přes 26.000 Kč. Z toho 16.809 Kč jako doplatek rehabilitačního kočárku pro Honzíka, který nahradil nefunkční těžký vozík, se kterým se Magda i Honzík prali. Tady máte důkaz místo slibů. Vypadá to, že se Honzíkovi vážně líbí, co myslíte? 

10.000 Kč bylo použito na úhradu doplatku péče o Honzíka ve stacionáři po dobu, kdy se o něj Magda nemohla starat. Zbytek peněz stále čeká na účtu CDV na lepší časy, vlastně na tu slíbenou dovolenou. Pokud se ale mezitím ukáže nějaká další naléhavá potřeba, jako ty shora zmíněné, dovolím si za vás odsouhlasit i jiné použití. Věřím, že byste s tím souhlasili. Taky za vás budu i v budoucnu Magdu kontrolovat, jestli nevyvádí nějaké šílenosti, jestli se šetří a neplánuje zas moc :). Viděly jsme se v létě, i na podzim a pořád mi dluží návštěvu všech mých oblíbených pražských kaváren, do kterých ji chci vzít. Stihly jsme zatím jen Café Lounge a kopeček zmrzliny v Angelatu. Samozřejmě i s Hankou, která to všechno spískala. Vůbec nepochybuju o tom, že brzy zvládneme oběhnout i ty další, jsem totiž díky Magdě i vám optimistka. Věřím, že starat se o druhé má smysl. Věřím, že udělat někomu radost je mnohdy jednodušší, než si myslíme. Věřím, že to dobré, co uděláme, se nám jednou vrátí. 

Ještě jednou z celého srdce děkuju vám všem, kteří jste před rokem vyslyšeli moji prosbu. Udělali jste radost Magdě, Honzíkovi, Hance i mně.