Vím všechno! A povím!

La Bottega di Finestra dnes konečně otevřela. A stojí za to. Těžko komplexně hodnotit po pár hodinách provozu, 1 cappuccinu, 1 ovocném minikošíčku, 2 macarons a příjemném rozhovoru s 1 milým mladým mužem. Tak já nehodnotím, jen posílám dál, co jsem se dozvěděla a co jsem vyzvěděla.

V milánském Máji, budete jak v ráji

Že vybalancovat duchovní a konzumní já není úplná hračka, se ví už pár tisíc let. Moje já se střídavě vyzývají na souboj a vítěz je vždycky nejistý. Při každoročním výletě do Milána je  o něm ovšem rozhodnuto předem. Poslední večeři jsem ani při 5. návštěvě neviděla, ale sama jsem se navečeřela skvěle. A rovnou v obchoďáku

Já vám teda něco povím, jo?

S tou italskou kávou, která už na první benzínce za hranicema chutná tak skvěle, že lepší si u nás nedáte, jsou to jenom kecy. A platí to čím dál tím víc. Je pravda, že jsem se kávu naučila pít v Itálii. Chodila jsem na italský gympl a do Itálie jezdila několikrát ročně, takže se tomu nešlo vyhnout. Pak jsem chodila s Italem, do Itálie jezdila ještě častěji a pak jsem tam studovala a stala se cappuccino addict. Kvalita běžně podávané kávy se podle mě za tu dobu v Itálii zhoršila a já se navíc kávově vzdělala. Co z toho plyne? Že za tři dny v Miláně jsem měla několik nepitelných káv, jednu opravdu dobrou a několik fajn, v kavárně blízko hotelu, kterou už znám roky.

Skončili jsme pod mostem...

... aneb tip na výlet a zkouška nového objektivu. Tak jsme se vám v pátek vypravili s trenérem Ondrou na výlet do Poděbrad. Původně chtěl na běžky, ale já ho přemluvila, že oběd bude lepší, to dá rozum, že? Ostatně za minulý rok jsem se toho nasportovala ažaž. A co myslíte? Restarace Lovas&Lovas, kam jsme měli namířeno, měla zavřeno, jen se neobtěžovali to napsat na web, takže jsme dorazili k zavřeným dveřím. Naštěstí mám iPhone a v něm mobilní SCUK, který nás spolehlivě navedl do jiné poděbradské restaurace, přímo pod most - Sotto Ponte (Pražská 62, Poděbrady). A jelikož můj ikonický fotoaparát má nový objektiv, který dělá krásné fotky úplně sám, přiblížím vám návštěvu prostřednictvím fotografií.

Byla jsem hodná holka

Být hodný se vyplácí, člověk má ze sebe dobrý pocit a na vánoce pak pod stromečkem najde spoustu bezva dárků. Já byla letos asi opravdu hodná, protože jsem dostala samé príma věci. Z minimálně třech budete mít užitek i vy. Těsně před štědrým dnem jsem dostala kuchařku od Romana Vaňka - Poklady klasické české kuchyně, kterou jsem si moc přála. Můžete se těšit na nějaké recepty. Ježíšek mi dále nadělil pancake objektiv k mému ikonickému foťáku, takže teď mi to focení půjde úplně samo. Můžete se tudíž těšit na lepší fotografie. A hned po  svátcích jsem dostala ještě jeden dárek, který mi udělal velkou radost. Legrační knížku Praha 1977/8, u které není uveden autor (ale dost dobře by to mohl být kolektiv autorů: Milan Ballik, můj editor z LN a mé duchovní dvojče, které v té době umělo jíst, číst a psát). Kniha sama říká, že se jedná o publikaci, která obsahuje odpověď na otázku, kde se v Praze dobře najíst, napít a pobavit.