Rok k roku, korunka ke korunce aneb můj blog má zase narozeniny

Letí to, že jo? Už je to rok a jeden den, co jsem vás prostřednictvím tohoto blogu požádala o pomoc. Prosila jsem vás, abyste se vzdali trochy své vlastní radosti pro někoho jiného. A vy jste to udělali. V mnohem větší míře, než jsem čekala. Dojali jste mě a jsem dojatá pokaždé, když si na to vzpomenu. Tenhle blog vznikl tak trochu ze smutku a nakonec způsobil spoustu radosti, nejenom mně, ale doufám, že i vám, když jste ho četli a té, za kterou jsem prosila - Magdě, statečné stále dobře naladěné holce, která toho už dokázala tolik, že by to vystačilo na tři životy.

Čas spěchá jak splašená mrcha…

…řekl mi před pár dny jeden můj moudrý přítel a měl pravdu. Neskutečně to letí. Na naší zahradě sice stále dozrávají ostružiny, některé však už díky přicházejícím mrazíkům nedozrají. A vánoce už jsou ani ne za dva měsíce. Zas nastane čas pečení cukroví, rodinných setkání a vánočního likéru.

Nejlepší cukrátko je totiž lízátko...

... to ví přece každé malé robátko. Moje nejmilejší robátko Julinka to ví rozhodně, a proto často vídám její neodolatelný úsměv, po kterém následuje věta: "Kačko, koupíme lízo?". Jenže, já na lízátka pro robátka moc nejsem a Julinky maminka taky ne. Ale co bych pro ten úsměv neudělala, že jo?

Tonik a káva, to je ta pravá...

... kombinace na letní kávové variace. V Berlíně to už dávno vědí. Ach, tam vám bylo zase krásně. Ještě se trochu vzpamatovávám, ale tohle jsou mé dojmy.

My Whole30 is whole!

Pokud se zajímáte o jídlo i z hlediska zdravého stravování, dost možná jste už o Whole30 něco četli. Já na Whole30 narazila v souvislosti s paleo dietou, kterou vyznává v "přijatelnější primal verzi" čím dál tím víc lidí z mého okolí. Chtěla jsem vědět proč. Někdo zhubl, někdo ne, někdo dokázal vysvětlit proč to dělá, jiný to dělal prostě proto, že je to in. Já jídlo řeším furt. Chci jíst "zdravě", chci jíst dobře, nechci být jako sud a kvůli určité genetické zátěži mám pocit, že musím udělat všechno proto, abych se vyhnula některým nemocem, ze kterých mám hrůzu. Když jsem narazila na článek o knihách o výživě od Anny Jermářové, řekla jsem si, že to celkem dává smysl a obratem si objednala knížku Jídlo na prvním místě. Už podle názvu to byla knížka přímo pro mě. A dost možná vážně byla.