pátek 25. března 2011

Tož jak děcka, šórneme se spolu po štatlu?

Pokud jste na základě mých předchozích zápisků nedošli k závěru, že jsem maličko šáhlá, tak teď si to budete myslet docela jistě. Já mám totiž hrozně ráda Brno. Když to řeknu kamarádům Pražákům, tak si ze mě dělají srandu. Když to řeknu Brňákům, tak kroutí hlavou řka, že jsem asi jediná Pražanda, co má Brno ráda. No, snad to nebude tak úplně pravda, Brno má rád i můj kamarád Lukáš a vlastně mi tu lásku k Brnu tak nějak předal. Brno má podle všeho také rád můj oblíbený novinář Jiří Peňás, ale ten zas není křtěný Vltavou, takže se nepočítá.

Ve středu nadešel den mého výletu do Brna, na který jsem se těšila už pár měsíců od chvíle, kdy mi přišlo předvolání k soudu. Pan soudce je veliký sympaťák, což se dalo vytušit už jen z toho, že předvolání bylo na 13.00 a ne na 8.00, což v Brně nám Pražákům rádi dělají. Bylo to asi poprvé, co jsem se k soudu fakt těšila, i když ten soud s tím neměl moc společného. Jelikož jsem o zájezdu do štatlu hodně dopředu mluvila, netrvalo dlouho a Zuzka se dobrovolně přihlásila jako řidička. Na poslední chvíli se přidala i Hanka, takže jsem vyrážely ve 3 už v 8.30, abychom před soudem stihly navštívit alespoň 2 kavárny. Seznam kaváren, které mám v Brně ráda nebo kam se chci podívat, je opravdu dlouhý, ale kaváren se dá v pohodě stihnout i 5 za den, když máte povalečské vlohy, jako já. Horší to bylo s obědem, Hansen, La Bouchèe, Avia, nový Špargl, Šelepka, Koishi? Z toho jsem měla opravdový stres a dokonce mě napadlo dát si obědy 2, aby nám nic neuteklo (tady už si jistě ťukáte na čelo).

A jak to dopadlo? Zaparkovaly jsme hnedka u Úvozu, který vede od mého oblíbeného Caffè MINOR přes ulici, co se jmenuje Gorkého a já jí podle Lukáše říkám "bulvár Slasti". Na bulváru Slasti totiž naleznete naprosto zásadní podniky, kterým je v prvé řadě hospoda U Bláhovky, díky které jsem začala pít pivo. Točí tam jen Plzeň a když jsem jsi chtěla před lety objednat malé černé, číšník mi mile řekl: "Černé pivo nemáme, tady točíme Plzeň, miláčku." Byla jsem za debila, ale dá se říct, že oprávněně a navíc, to pán vůbec nemyslel zle. Přinesl mi malou Plzničku a když jsem chtěla další, řekl, že mi bude nosit rovnou velké. Mají tu bezva jednohubky - chleba s olomouckým tvarůžkem (taky premiéra), sýrovou kouli s paprikou a podobné pivní věci. A taky tu mají vyhlášená vepřová kolena, na která jednou určitě taky dojde. Ale pozor, v normální pivní hodiny, tu mají úplně narváno, takže je potřeba chodit přes den anebo včas rezervovat. Já tu byla vždy kolem poledního. Na bulváru také leží slavné Café Steiner, kde se setkávají místní intelektuálové a podle posledních zvěstí tu už nemají Lavazzu a udělali nějaký kávový krok k lepšímu. Tahle kavárna mě vysloveně za srdce nechytla, ale alespoň jedna návštěva je pro každého kávového povaleče must. Pak je tu Café Falk, který na SCUKu nemá dobré hodnocení a mě při tom vůbec neuráží, spíše naopak. Vedle něj teď nově otevřeli bistro Špargl, kam bych se hrozně moc chtěla podívat.

Naštěstí je v Brně všechno blízko, že jo, takže když se z Úvozu pustíte ulicí Údolní narazíte na další zlatou žílu potěšení. Tady totiž najdete slavnou brněnskou restauraci La Bouchèe a hned vedle ní můj nový objev Kafe do vany (čp. 31). Šokující spojení kavárny a obchodu s dlaždičkami a sanitární keramikou, které si otevřel někdo se vkusem a láskou ke kávě (já to bohužel nebyla :). Mají překrásný kávovar Faema, úžasný velký dřevěný stůl, který bych chtěla, kdybych měla velkou kuchyň a je to tu prostě hezké, i když jsou tu vystavené nějaké ty dlaždičky. A na toaletě si zas můžete vybrat spoustu věšáků, držáků a tak... mně to přijde srandovní. Mají tu kávu od nás z Práglu, od La Bohéme, sladkosti z brněnského Kokina, které rozhodně doporučuji vaší pozornosti, zejména levandulovo medovou bábovičku. To je neskutečná dobrota, na kterou už můžete narazit i tady a pokud jí uvidíte, neváhejte ani microsekundu. A taky tu mají moravské víno a myslím, že by bylo super tu vybírat dlaždičky na nějaký velký bytový projekt, aby tu člověk musel trávit dlouhé hodiny a někdo mu za to platil.

A protože už to začíná být hrozně dlouhé, tak si tohle brněnské povídání dáme na pokračování.

5 komentářů:

  1. Jojo, Brno je super. Já jsem si tam hrozně užívala svoje VŠ studia. Bezvadná je i kavárna Air na Zelňáku (v prostorech muzea). Je to tam malé, ale super obsluha, míchané drinky alko i nealko, spousta jiného vynikajícího pití a taky nějaké dobrůtky. To byl asi nejoblíbenější podnik za doby mého pobytu v brně. A ještě jsem měla moc ráda Caffé 99 na Úvoze.
    Jinak Bláhovka je fakt proslulá a to koleno si určitě dejte, je skvostné. Jinak na oběd je výborný hostinec U semínárů na Smetanově 30.

    OdpovědětSmazat
  2. Neboj, nejsi v tom sama, taky mám Brno rád a to jsem Pražák a dokonce narozenej přímo uprostřed Vltavy...

    OdpovědětSmazat
  3. to Madla: Air ma SCUKu skvělou recenzi, určitě se tam někdy stavím, do 99 jsem dokonce nakoukla, protože je asi 100 m od Minoru, překvapilo mě jak bylo plné, ale mají Lavazzu a tu mi bylo líto si dávat, když jsem měla v plánu ještě další kavárny s výběrovou kávou (jsem kávový snob, nedá se nic dělat), ale podle narvanosti kolem 11.00 to musí být hodně populární místo. A ta Bláhovka, ta je fakt moje :)

    to Kytka: Tak zrovna u tebe mě ta náklonnost k Brnu tolik nepřekvapuje, asi máš taky kavárensko-povalečský geny jako já :), ale co mě překvapuje je narození uprostřed Vltavy. Doufám, že to nebylo na pramici, ale spíš na Císařské louce, jinak fakt nevím, co si představit :)

    OdpovědětSmazat
  4. No kavárenskej povaleč jsem velmi silnej, ale až v posledních pár letech, kdy jsem se ke kávě dostal (předtím jsem ji vůbec nepil a byl jsem čajovnovej povaleč), takže brněnskou kavárenskou scénu zdaleka nemám prozkoumanou tak dobře, jak bych chtěl. Ale mám tam dobrý kamarády, jsou tam dobrý divadla (třeba v Huse jsem za posledních pár let viděl hodně skvělejch představení, včetně projektu Sto roků kobry, kdy hráli v jeden den v kuse Raskolnikova, Běsy, Idiota a Bratry Karamazovy a to ještě na přeskáčku).

    Jinak narození uprostřed Vltavy není žádná záhada ani nic neobvyklého, než tam začali stavět ten ošklivej betonovej tenisovej monstrkurt, byla na Štvanici porodnice (dokonce mám dojem druhá nejstarší v Praze)...

    OdpovědětSmazat