pondělí 25. dubna 2011

Velikonoce, tradice, kraslice...


Jak jste na tom s tradicemi vy? Já mám tradice ráda, myslím, že lidi svým způsobem sbližují. Ale tak, jako mám problémy s dodržováním receptů, mám trošku problémy i s dodržováním tradic. Mám prostě tendenci dělat si věci po svém.

Tak jsem dneska ráno trošku po svém upekla 2 malé mazance. Jenže normální mazanec mi přijde takový suchý a většinou si ho ještě mažu marmeládou. Chtěla jsem tedy vynaleznout něco lepšího a s výsledkem jsem celkem spokojená. Už v sobotu jsem si dala do rumu rozinky (a v rumu jsem před tím měla vanilkový lusk). Taky jsem si nachystala piniové oříšky, které mi přivezl bratr z okolí Neapole a podle všeho nezpůsobují otravu popisovanou panem Cuketkou v jeho varování. A aby toho nebylo málo, našla jsem ještě trochu kandované pomerančové kůry. Postup i recept jsem použila klasicky mazancový, každý má jistě ten svůj, takže ho nebudu popisovat. Místo mandlí jsem dala piniové oříšky, rozinek jsem dala trošku víc a k tomu tu pomerančovou kůru. Ještě jsem čerstvé droždí zaměnila za sušené. Výsledkem jsou 2 bochánky z venku lehce křupavé a uvnitř vláčné, které marmeládu vůbec nepotřebují.


A protože jsou velikonoce a k nim patří beránek a nějaký ten hřích, který bych ze sebe potřebovala sejmout v záloze taky mám, rozhodla jsem se udělat jehněčí kolínka. Už jenom je sehnat, je celkem očistec a sama příprava vám také poskytne spoustu času k rozjímání. Totiž, docela snadno seženete jehněčí kolínka i jiné skvělé maso na www. jehnecimaso.cz, ale vyplatí se udělat větší objednávku, s ohledem na cenu za dovoz masa. Kvůli 2 kolínkům se to nevyplatí a já dobré maso nerada mrazím. Kolínka jsem sehnala v nové masně Butcher´s (Kozí 9, Praha 1), ale dlužno dodat, že byla dost drahá, neb mě vyšla na 300 Kč a nebyla nijak velká. K tomu připočtěte svazek rozmarýnu a šalvěje po 50 Kč od Vietnamců na Újezdě a jsme na 4 stovkách bez přílohy. Nebýt to tak trochu terapie, zašla bych do Cafe Imperial.
Žádný konkrétní plán jsem neměla, chtěla jsem je jakože „konfitovat“. Koupila jsem ty děsně drahé bylinky, ještě jsem chtěla tymián, ale pak jsem se na něj vykašlala a postupovala následovně. Udělala jsem „marinádu“ (prostě opravdu hustou kaši) z velkého množství bylinek, trochy olivového oleje, 1 velkého stroužku česneku a půlky šalotky. Kolínka jsem opepřila a tímhle je celá obalila a nechala jsem je v uzavřené nádobě 2 a půl dne. Těsně před vložením do trouby jsem je osolila, dala pod ně trochu, vlastně dost sádla (kvůli tomu falešnému konfitování) a pekla je přikryté 2 hod na 140°C, pak jsem přidala celer a mrkev na malé kostičky a trochu portského a pekla další 2 hod na 150°C. Omáčku jsem nakonec trochu dosolila a dohladka rozmixovala. Maso bylo měkoučké, omáčka překvapivě výrazná, bylo cítit jehněčí i portské. Měla jsem radost, že se maso povedlo. Přiznávám, že se mi ale nepovedla mrkvovo-bramborová kaše, protože jsem dala moc mléka a byla hodně řídká. Jsem ostuda a proto fotky neprezentuju, ale „recept“ doporučuju. Pokud se mi podaří dostat ke kolínkům za rozumnější cenu, určitě s nimi budu hodně experimentovat. Další výzva pro mou slow-food kuchyni je rozhodně ossobuco.
A i nějaké to opravdové utrpění jsem si o velikonočních svátcích užila, když jsem tak dlouho otravovala, že chci do kavárny Na Kozím plácku v Kutné Hoře, až mi to Martin umožnil... na kole, do kopce, terénem i po frekventované silnici a bez oběda! Ale o tom asi příště.
P.S. Za malou pomlázku pro účely focení děkuji tátovi, který jí vlastnoručně upletl.

2 komentáře:

  1. mně se mazance letos taky moc povedly, až na ty první se sušeným droždím, nerada s tím pracuji a mám pocit, že to nikdy není tak dobré, jako s čerstvým:) a jinak uvnitř mega moc rozinek a mandlí (ty i vně) - jo a na rozinky doporučuju výjimečně Billu, mají tam ucházející bio rozinky z Turecka a hlavně (ty mám ještě radši) nebio zlaté sultánky ze Slovenska v zeleném obalu.. dost mě dostalo, když minule naši dovezli asi půlkila strašně ubohých čínských sušinek, tuším z Makra.. kdyby náhodou:) a jinak u nás hlavně vaříme šunku s mnohým kořením. nejvíc mńam tradice.

    OdpovědětSmazat
  2. Já ti nevím, taky jsem sušené droždí nikdy nepoužívala, ale párkrát jsem chtěla něco péct, pak jsem nepekla, až se mi to čerstvé zkazilo. Tak jsem koupila pár pytlíků, včera jsem to použila podruhé a výsledek mile překvapil. Cuketka ho hodně dává do pečiva, tak to bude další experiment, protože to jsem zatím pekla vždycky z čerstvého.

    Po zlatých sultánkách kouknu, dnes mířím do Lidlu koupit mandlovou mouku na macarons.

    OdpovědětSmazat