Chřipku z těla ven!

Chilli, limetou a zázvorem! Během posledních několika dnů jsem dostala řadu cenných rad, jak se dostat z prapodivné nemoci, která se projevuje teplotou a bolestí na hrudi. Dost se opakovala ta o čaji ze zázvoru s medem a citrónem a já na to, že bych si tím přivodila ještě žaludeční nevolnost. Zázvor mi zrovna nejede, resp. nenávidím kandovaný, který jsem si před mnoha lety dala neprozřetelně v čajovně, můžu ho samozřejmě k sushi, ale pak mám pocit, že mi leží v žaludku ještě týden, čaj fakt ne, ale nevadí mi syrový. Ale co zas se syrovým zázvorem. No přece thajský salát z vepřové panenky!

Co se dá dělat, přicházejí.

A to přesně za měsíc, teď už jen, aby byly šťastné a veselé. Duchovno jsme si odbyli v předešlém článku o nirváně a teď se pojďme věnovat materiální podstatě žití. A protože podstata žití je hodně široký pojem a já aspiruju pouze na to, stát se gastrofilosofkou, budeme se věnovat pouze omezenému světu foodies (Raději bych použíla slovo "jedlík" než foodie, ale nevystihuje to pravý význam, máte nějaké návrhy?).

Co takový foodie k životu potřebuje? Spoustu věcí (hlavně teda prachy, ale nebuďme přízemní). A protože přichází čas dávání i braní, rozhodla jsem se inspirovat vás pár věcmi, které jsou podle mě k životu docela fajn, proto je povětšinou mám nebo si je přeju. To by bylo, abyste něco z toho nevybrali pro své blízké, kteří sdílí vaše/naše zájmy.

Bůček, k nirváně krůček...

Když se před pár dny stal fanouškem mého blogu můj nejmilejší novinář, měla jsem obrovskou radost. Trošku jsem zavtipkovala, že teď už mi ke štěstí chybí jen like od Dalajlamy. Adresát mého vtipu projevil obavu, že Dalajlama nejí bůček a tudíž se fanouškem mého blogu asi nestane. Asi vážně nejí, ale je to škoda, protože i bůček může mít vysloveně meditativní účinky. Představte si, jak ho pár hodin konfitujete a přeříkáváte si u toho mantry a pak ho ochutnáte a zaplaví vás pocit nekonečného klidu a štěstí. Surreálné, ale milé, ne?

Po zasněném úvodu přejděme raději k věci, dnes toho bude moc: Momofuku bůčkové závitky podle Davida Changa, alias pork belly ssäm.

Vzpomínáme

Pamatujete na burisony? Nepoeticky řečeno na pufovanou rýži loupanou od Kávoviny a.s.? A to raději ani nevzpomínám na barevné sladké arizonky. Když na mě s burisony vyrukoval hrdý majitel prodejny Sklizeno - opravdové jídlo David Kukla, řečený Nulapětka, neodolala jsem. Vzpomněla jsem si totiž na úžasnou pochoutku, kterou nám dělala teta, když jsme byli malí, burisony s karamelama.

Rudá pruda?

Posledních pár týdnů terorizuju své přátele sladkostmi z červené řepy. Když jsem se konečně dobrala definitivního receptu na řepné cupcakes, dozvěděla jsem se, že ty první byly lepší. Nebyly! Ty poslední jsou dokonalé, ale upekla jsem je za inverze, nešly ani trošku přijatelně vyfotit, takže na článek si budete muset počkat.

Ve středu jsem ale objevila u Davida Lebovitze recept na čokoládový dort s červenou řepou, jehož příprava nesnesla odkladu, už po přečtení jsem věděla, že to bude pecka. Nevyzkoušíte to taky?

Jestli se mi nepovedeš, budeš bita jako žito...

Jasně, že bábovička. Ale upřímně, není ta říkanka nějaká divná? Dává to vůbec smysl? Když se nepovede, bude prostě rozpadlá, tak jaképak bití jako žito. Nevadí, literární aspekt věci pro dnešek ponechávám stranou. Levandulovo-medové bábovičky se naštěstí povedly i bez říkanky.

Odvážné pekařky scukařky

Kdo čte blog Chez Lucie, ten ví, že Lucie je součástí skupiny Daring bakers, neboli odvážných pekařů. Ve stručnosti to funguje tak, že 1 za měsíc 1 z účastníků pošle ostatním zadání s více či méně podrobným receptem, který mají pekaři realizovat, nafotit a publikovat. Vzhledem k mé nechuti/neschopnosti dodržovat recepty, nic pro mě. Počkám až to udělá Lucie, napíše co a jak a pak si to eventuelně uzpůsobím podle svého.

Mám to!

Asi budu muset vznést na SCUK tým nějaký oficiální protest. Jak má člověk držet dietu, když musí v rámci orientace na kuliscéně (super slovo, které si Cuketka někde vypůjčil a já si ho tímto půjčuju od něj) obíhat 9 podniků + 3 další, pokud má vyložit na stůl i divoké karty? No dobře, pro tentokrát jsem se ještě "obětovala" a vymyslela teorii, že když se dieta poruší intenzivně ale krátce, je to lepší, než když se bude porušovat méně, ale furt. No, asi je to blbost, ale já se zkrátka rozhodla uběhnout druhý orienťák co nejrychleji, abych se mohla vrátit ke svému staronovému stravovacímu režimu. A taky abych vás inspirovala k účasti, protože podniky v tomhle kole rozhodně stojí za návštěvu.

Víte jaká je nejomšelejší kavárna na světě?

Já ne, ale tipuju, ze v okruhu 400 km od Prahy by to mohlo být klidně vídeňské Café Hawelka.

Café Mitte nach Prag, bitte.

Žádná sáhodlouhá reportáž z mého posledního výletu do Brna nebude. Je to totiž děsně jednoduché, radost mi udělaly jen 2 podniky: Era, s úplně fantastickou grilovanou hovězí veverkou s pečenou kořenovou zeleninou a bramborami a Café Mitte úplně se vším. Propadákem výletu bylo polední menu v La Bouchée, které jsme ve dvou vyzkoušeli úplně celé a já nedojedla ani jednu položku (a nikdo se nad tím nepozastavil) a naprosto nepitelná irská káva (café Joyce) ve Spolku (a to bez ohledu na to, že absolutně nikdo nebere v potaz, že irská káva má být s kávou filtrovanou a ne s espressem).