Mango a kokosové mléko je kombinace, které nedokážu odolat. Navíc mi tenhle typický thajský dezert přijde s přimhouřením oka jako docela výživově vhodná kombinace, oproti třeba větrníku. Příprava je velmi jednoduchá, jen je třeba plánovat předem. Lepkavá rýže se musí dlouze namáčet, cca. 6-8 hodin. Nejdřív je dobré ji pořádně proprat ve vodě a pak nechat namačenou po uvedenou dobu nebo klidně i přes noc.
K přípravě 4 porcí budete potřebovat:
1 hrnek lepkavé rýže (Opravdu ji nemůžete zaměnit za jinou při zachování autentičnosti dezertu. A ano, párkrát jsem podváděla a použila "mléčnou" rýži z DM, ale nebylo to ono. Sticky rice má velmi vysoký obsah škrobů, proto lepí. Dá se koupit v Sapě nebo asijských obchodech.)
pařáček na vaření rýže (nemáte-li originál, vystačíte s obyč pařáčkem třeba z Ikea)
3 lžíce cukru (stačí obyč krystal)
špetku soli
1 plechovku kokosového mléka
1-2 manga
a jako bonus černý sezam na ozdobu
Namočenou rýži scedím, nechám opravdu pořádně vykapat a rozprostřu na pařáček. Vařím přikrytou v hrnci cca. 20 minut a neváhám ochutnávat. To, že rýže hodně lepí, je její základní vlastností a je to žádoucí. Zatímco se vaří rýže, odstraním z kokosového mléka horní vrstvu tuku, pár lžic na ozdobu a zbytek mléka svařím s cukrem. Stačí rozpustit cukr, přidat špetku soli a vypnout.. Pak mléko přeleju do studené misky a nechám trochu vychladnout. K mléku přidávám po uvaření rýži, pořádně zamíchám a nechám 15 minut odstát. Mléko se do rýže krásně nasákne. Pak už jen rýži nandám na talířek, doplním mangem (čím víc, tím líp), posypu sezamem a rozmařile přidám lžíci odebraného kokosového "tuku".
Co vy na takový trochu netradiční dezert, ozvou se nepřátelé rýžového nákypu? A co teprve, kdybyste viděli poslední zelenou verzi s přidanou matchou :).
To je týrání todlencto, víme? :)
OdpovědětVymazatJá chci zpátky do jižního Thajska na tuhle dobrotu za 20 Kč v přepočtu... a chci a chci a chci!!!
Tak zrovna ty máš po všech těch fotkách co říkat :). Naštěstí je to tak snadný. Akorát mi dělá starost mangová krize v Lidlu, už týden nic.
VymazatJé, já chci také zpátky do Thajska. Na tomhle jsem tam ujížděla často.Jana
OdpovědětVymazatTak já chci teda taky do Thajska, zvlášť při dnešním počasí :).
VymazatVýlet do Thajska silně nedoporučuji. Já se vrátila před měsícem a od té doby sním o mango sticky rice téměř neustále. Způsobuje závislost a touhu se tam kvůli téhle dobrotě navždy přestěhovat. Sezamovou verzi jsem ale nepotkala, jen tu s buráky.
VymazatTak já tedy ten výlet do Thajska ještě zvážím :). Ale líbilo by se mi jet tam do nějaké kuchařské školy. Tuhle sezamovou verzi jsem měla v jedné restauraci a thajská kamarádka přikyvovala, jakože je to tak dobře.
VymazatTak hlásím oběd ve stylu Kačky Žvýkačky. Nákup sticky rice v Sapě byl napínavý. Prodavačka se mě snažila přesvědčit, že ta rýže s nápisem Sushi je přesně to, co hledám. Málem mne už ukecala, když jsem tu správnou triumfálně objevila zašitou v polici za pokladnou. Vietnamku to zaskočilo, tento typ rýže tam evidentně moc Čechů nekupuje. Ale byla výborná. Půlku jsme si zamotali s thajskými rybími karbanátky do listů hlávkového salátu a ta druhá skončila jako tento dezert. Nakonec to Thajsko přeci jen doporučuji. Ta chuť byla přesně ono, takže jsem si zas chvíli připadala jak v Bangkoku. A ty vzpomínky dodali už tak dobrému jídlu ještě další rozměr. Moc za to děkuji! : )
VymazatSuper, tak to mám velkou radost.
VymazatJee, miluju rýži na sladko! Ještě to mango k tomu, mňam :)
OdpovědětVymazatAhoj, musím ti pochválit povedený blog a hlavně recept na mango sticky rice! Jsem ráda, že tuto pochoutku v ČR vůbec někdo zná :-)
OdpovědětVymazatPokud tě zajímá asijská strava nebo Asie obecně, třeba se ti bude líbit i na mém blogu - v současnosti studuju na Taiwanu, ale o své poznatky z cest se ráda dělím a zároveň si čtu nějaké cizí :-)
www.verunkanacestach.blogspot.cz
Pekny blog, snad dovolite par poznámek ke khao nuen mamuan, 1) ten dezert pochází ze severovýchodní části Thajska, která se jmenuje Isaan. 2) Thajci ho paradoxně moc nejedí a koupíte si ho tedy většinou v oblastech, kam jezdí turisté a nebo maximálně někde na trhu 3) sezam bych povazoval za českou specialitou, v Thajsku vždy oříšky, stejne jako cukr moučka . V Thajsku vždy třtinového cukr 4) hlavní problém ale v cr vidím v mangu, to totiz musi byt akorát zralé, tedy sladké a to jsem v cr jeste nikdy nezažil :) 5) take bych doporučoval použit originál thajskou sticky rice, tak se v Sapa určitě neprodává. Ona se tam totiž Thajska ryze vůbec neprodává. Důvod je prostý je totiž vyrazne drazsi nez vietnamska, to ze mate na sacku v sape "Thajska ryze" nic neznamena. Jednou jsem tam zažil na sáčku bílé ryze napsáno hnědá... Thajstina totiž nepoužívá latinkou a tak to kreativní balíč v sape snadno přehledné:) Vietnamci obecně prodávají pouze vietnamskou ryzí a většinou tu nejlevnější a tedy nejhorší, která obvykle pochází z oblasti, kde se používaly defoliNty, thajskou ryzí v Praze koupíte bud v Noi Noi , nebo překvapivě v Kauflandu, jinak je potreba vyrazit do Německa připadne Vídně, 5) pokud jde o cooking schools, pak doporučuji bud chiang mai, nebo paradoxně Bangkok, určitě se vyhnete phuketu a ostrovům. At se vam dilo dari a thajské mu jídlu zdar! Jakub ( žiji 10 let v bkk a mam Thajsku za zenu) , momentálně na krátké dovolené v cr
OdpovědětVymazat