Mám to!

Už vím, co bych chtěla v životě dělat (vedle provozování kavárny). Organizovat večeře jako byla ta včerejší. "Večeře pro dobrou věc" pro Dobrého Anděla, která proběhla včera večer v tanečním sále hotelu Alcron. Provizorní kuchyni v zázemí sálu veleli společně Roman Paulus a Olda Sahajdák a k ruce jim byli kuchaři a servis, všichni ve svém volném čase a bez nároku na honorář. Suroviny dodali dodavatelé obou restaurací, rovněž sponzorsky. Šestichodové menu s vinným párováním stálo 3.000,- Kč a celý výtěžek z akce šel  nadačnímu fondu Dobrý Anděl. A to se "vyplatí", ne?

Zázemí, ve kterém se jídla chystala, po celou dobu večeře snímaly kamery. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě bylo fascinující koukat se kuchařům pod ruce, vidět jak kolikrát přemýšlí nad prezentací talířů, ochutnávají, upravují a opravují. Každý chod pak představil Olda Sahajdák nebo Roman Paulus. Férově se střídali, kdo je autorem jakého jídla, bylo docela snadné poznat.

Začínalo se "celerem v chlebu s tvarohem, rozinkami a velikonočním máslem". Ano, je to to jídlo na fotografii, které celer v chlebu příliš nepřipomíná. Tenké plátky celeru byly doplněny ostatními ingrediencemi v poněkud pozměněné formě. Olda Sahajdák v úvodu vysvětlit, že "velikonoční máslo" je vlastně těsto na mazanec rozpuštěné na pánvi. No, zkoušet to asi doma nebudu. Celer byl tepelně upraven jen velmi lehce, byl křupavý a zachoval si výraznou chuť, kterou ostatní komponenty na talíři spíše umírňovaly.

Druhým chodem byl skotský losos marinovaný v tmavém rumu se salátem tabouleh a zázvorovou esencí. Oproti popisu v menu se na talíři objevil ještě sezamový prach a kokosové želé. Tohle jídlo mě nadchlo. Bylo v něm tolik různých chutí, které se k sobě skvěle hodily, že to bylo až šokující. Kokosové želé bylo velmi sladké, losos naopak poměrně slaný, přitom z něj byl výrazně cítit rum, jemňoučký bílý prášek voněl i chutnal silně sezamově, k tomu petrželový tabouleh. Nezbývá než doufat, že je nebo se objeví v Alcronu na lístku.

Následovaly bramborové škubánky s pražskou šunkou, podmáslím a koprem. Škubánky, byť v trochu jiném provedení, jsme dělali s Oldou Sahajdákem v Prakulu, takže jsem tušila, co mám čekat, ale stejně jsem nakonec byla překvapená. Škubánek z bramborového těsta nastříkali kuchyři na talíř z cukrářského sáčku, opálili ho pistolí jako na créme brulée, přidali opečenou "slaninu" nejspíš z tučné části pražské šunky, pražskou šunku upravenou tekutým dusíkem (ten růžový prášek) a podmáslí s koprovým olejem. Někteří se trošku ofrňovali, mně to jídlo přišlo parádní.

Pokračovali jsme pošírovaným mořským vlkem s kouřovým aroma, s petrželovou ovesnou kaší a křepelčím vajíčkem v těstovinovém hnízdě. To mi přišlo jako takové typické alcronovské jídlo. Na talíři se objevila ještě tyčinka z pečené petržele. Že ryba byla skvělá, vás asi nepřekvapí, ale možná by vás překvapilo, jak dobrá byla ta kaše a přitom fakt chutnala jak ovesné vločky s petrželí. Rozhodně ji zkusím udělat doma. Koumali jsme, z čeho je to smažené hnízdo okolo křepelčího vejce. Dozvěděli jsme se, že z "řecké těstoviny". Ať už to bylo cokoliv, bylo to fajn.

Dalším parádním Oldovým jídlem byl vepřový bok se zelím, jablky, medem, cibulí a červenou řepou. Čekala jsem bůčkové závitky v zelném listě, jak jsme je dělali v Prakulu. Zase chyba. Dostali jsme měkoučký bůček a ostatní ingredience ve formě koncetrovaných barevných kupiček na talíři. Chutě šly analyzovat velmi snadno, byla hrozně výrazné, v dobrém slova smyslu.

Menu uzavíral cheesecake z muškátové dýně s kandovaným kumquatem a zmrzlinou z dýňového oleje. Kéž bych vám dokázala popsat, jak dobrý tenhle dezert byl. Jak krásně vypadal je snad vidět z fotky. Navíc se objevila pražená karamelizovaná dýňová semínka a omáčka z mučenky... hrozně bych si přála udělat doma nějakou repliku, ale obávám se, že tohle nedokážu.

Z večeře jsem nadšená, ale ještě víc z nápadu samotného. Jediné, co mě mrzelo, byla organizace. Z mého pohledu byla akce málo medializovaná a předpokládám, že většina z vás ani nevěděla, že se něco takového děje. Přitom, kdy se vám poštěstí ochutnat jídla našich dvou nejlepších kuchařů najednou za velmi přijatelnou cenu (vzhledem k cenám menu v obou restauracích), setkat se s nimi osobně a vlastně jako bonus díky štědrosti všech, co se na večeři podíleli, svými penězi přispět na velmi dobrou věc. Přesto, že naši spolustolovníci byli velmi milí, budu doufat, že příště budu sedět u stolu s někým z vás. Akce se bude zase opakovat za rok, možná rok a půl a já určitě půjdu. Přidáte se?