Ví se o slepici, že má pod čepicí nadání, a ví se o mně, že se už nějaký ten pátek, resp. více než rok vyhýbám potravinám, které obsahují lepek. Nechci tu rozdmýchávat debatu o případné škodlivosti lepku, nechť každý konzumuje, co mu chutná a dělá mu dobře. Nechci tu ani přednášet o báječném bezlepkovém pečivu a jiných náhražkách. Snažím se nenahrazovat, nejím bezlepkové těstoviny, pseudoknedlíky a kdoví co ještě. Snažím se jíst taková jídla, ve kterých se lepek přirozeně nevyskytuje. A mám to štěstí, že pečivo nikdy netvořilo nějakou zásadní součást mého jídelníčku. Snídám většinou vajíčka a k nim zeleninu. Bez pečivové přílohy. Přesto, že nad tím leckdo kroutí hlavou, mně to úplně vyhovuje. Na druhou stranu je třeba říct, že nejíst lepek je pro mě volba, ne nutnost. Nemám celiakii a soucítím s těmi, kteří ji mají, protože ti se nenají téměř nikde. I když teď na spoustě místech dostanete bezlepková jídla, většinou se připravují v kuchyních, kde se vaří s lepkem. Takže pro mě a mně pododobné o.k., pro celiaky problém.
Přiznávám, že se mi občas zasteskne. Třeba po pizze nebo těstovinách. Přiznávám, že někdy ochutnám něco, co bych neměla a většinou to na svém zažívání hodně brzy poznám. Když jsem tuhle dělala k snídani lívance pro své malé kamarádky, bylo mi líto, že si nemůžu dát s nimi. A pak jsem objevila u Cookie and Kate tenhle recept. Kate sleduju na instagramu, protože dělá skvělá zdravá jídla a má krásného psa. Když se navíc ozval můj věrný čtenář Andrej, který dělá výborný cider a jako vedlejší produkt i "jablečný med", jestli nechci vzorek medu na vyzkoušení, všechno krásně zapadlo dohromady.
Ano, vím, že tenhle blog už zrovna moc nežije, ale když objevím nějaký výjimečně dobrý recept, tak ho sem prostě dám, souhlasíte? Třeba vám budou jablečné lívance z ovesných vloček chutnat stejně, jako mně.
