úterý 17. července 2012

Přijela tetička z Londýna...

při čtení kuchařek vzpomíná.


Po šesti dnech strávených v Londýně musím konstatovat následující:

1. Londýn je pořád skvělý,  a i když už jsem tam byla možná patnáctkrát, nikdy se mi neomrzí. Kdybyste se nudili, pořád je tu Tate Modern (a v ní třeba až do 9. září parádní výstava Damiena Hirsta), nebo se můžete jen tak toulat kolem Brick Lane a hledat zvířecí graffiti od Roa a taky nějakou z těch slavných indických restaurací, kde přes oběd někdo sedí. My takovou nenašly ani jednu, takže jsme raději jely na oběd zpátky do centra.

2. Londýn je velký Berlín, obě města mají hodně společného, i když jsou vlastně úplně jiná. V Berlíně jsou hezčí kluci (i holky). A taky je tam mnohem méně kávových řetězců. V Londýně jsou zas zajímavější domy, museum designu a taky Harrods a vzpomínky na Jana Kaplického... Lásku mezi muže dělit neumím, ale s městy mi to jde docela dobře. Londýn nebo Berlín, miluju oba stejně.


Letošní výlet byl trošku jiný než ty předchozí. Byl podrobně naplánovaný, kavárny jsme měly zmapované od minule a michelinské restaurace předem rezervované. Účelem výletu byla oslava mého životního jubilea, které mě za pár dní čeká, a které mi dělá starost. Tak jsem se rozhodla přehlušit starosti o svojí budoucnost Londýnem a jídlem. Popravdě, moc to nefunguje, ale i tak to bylo super.

Ještě víc super je, že jsem od výletu nečekala nic než jídlo, kávu a jak já říkám "kvalitně strávený čas" s mou nejlepší kamarádkou. Nakonec to ale vypadá, že ve mě Londýn zanechal mnohem hlubší stopy. Utvrdila jsem se totiž v tom, co jsem pochopila už v Berlíně. Že zelenina je skvělá! Že udělat dobře dobré maso, není při základních znalostech kuchařských technik až takové umění. Ale připravit červenou řepu, mrkev, fenykl a já nevím co ještě tak, že na to budete měsíce nebo roky vzpomínat, to podle mě umění je. Já takhle vzpomínám na červenou řepu se smaženým zázvorem a koriandrem, kterou jsme měli u "Otíka" a teď budu stejně vzpomínat na mrkev s troškou tymiánu, másla a asi medu, kterou jsme měly v Prism a neskutečná uzená, ale tepelně neupravená rajčata od Hestona Blumenthala.


Ještě v Londýně jsem si objednala přes Amazon několik knížek (kromě těch zeleninových musím teda přiznat i jednoho Blumenthala a Thai Street Food bibli). Dneska přišla první - Veg every day a děvče s chronickou neschopností dodržovat recepty má najednou zatrhanou půlku (no spíš víc) knížky a třese na život semi-vegetariánky (neberte mě doslova). Hned jsem vyzkoušela rajčata s dokonalou jakoby thajskou zálivkou a nepřidala jsem tam koriandr, i když by se tam bezvadně hodil, a taky jsem se pokusila okopírovat tu mrkev z Prism. Rajčata skvělá, mrkev chce poladit.

Abych to zkrátila, vůbec nevím, jestli vám sem mám psát zážitky z jednotlivých restaurací. Všechny byly skvělé, jídla dokonale připravená, obsluha perfektně vyškolená... jenže mě prostě nejvíc utkvěla v paměti ta mrkev (a ta rajčata, která předpokládám v domácích podmínkách připravit nijak snadno nejde). Takže se připravte na záplavu vegetariánských receptů, o kterých se vám ani nesnilo (tedy doufám) + bych chtěla vypilovat nějaké techniky podle Blumenthala (Lucie se mě snaží donutit, abych pošírovala vejce v obráceném hlubokém talíři za asistence cukrářského teploměru, přesně tak jak to dělá Heston... no nevím) a samozřejmě trošku víc proniknout do tajů thajské kuchyně, která je jednou z mých nejmilejších.

Pokud přemůžu svou momentální psací lenost a zaneprázdněnost úpravami bytu (btw po celý srpen budu bez kuchyně, nevím, jak to přežiju), tak dám recenze jednotlivých restaurací a pár nových kaváren na SCUK, abyste nebyli ošizení, a sem bych ráda promítla své nové zeleninové já.

Pokud by vás ale přece jen hrozně moc zajímalo jaké to bylo v Prism, Chez Bruce, St. John a Dinner by Heston nebo kde si máte dát v Londýně kafe a kde si ustlat, klidně se ptejte tady nebo mailem.

12 komentářů:

  1. Jen malá technická poznámka: Heston ta vejce dávno dělá v sousvidovací mašince. Stačí nacvakat 64,5 stupně, nastavit časovač na 75 minut a jít dělat cokoliv jiného. Úspěch zaručen, pokaždé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, ale kdyz uvazime kolik lidi krome vas a Cuketky ma masinku a 75 min po ranu k dobru ... To si snad radeji poridim ten teplomer. Ale kdo vi, treba jednou prijde cas i na techniku.

      Vymazat
    2. Let me tempt you :)
      http://www.sousvidesupreme.com/Shop_Online/SousVide_Supreme_Demi/SousVide_Supreme_Demi_Promo_Pack_-_Black/Product.aspx?ProductID=138&DeptID=3&

      Vymazat
  2. Tak to se moc těším. O tom mase a zelenině, to je zajímavá myšlenka...něco na tom bude.
    A držím palce s přestavbou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, krome kuchyne to neni nic zasadniho,, tak doufam, ze to klapne a na konci srpna bude hotovo. Do te doby se asi zamerim na raw food :).

      Vymazat
  3. Juuu, zelenina!!! Nádhera, těším se děsně moc!!! ;-)
    Kamila

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se těším na recepty ze zeleniny. Doma vařím bezmasá jídla tak 3-4x týdně. Škoda, že většina restauracív v ČR ještě nepřišla na to, že vařit bez masa neznamená smažit květák, houby či sýr... a že vrcholem veg. kuchyně není zeleninové rizoto :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas, recepty ve Veg every day i u Ottolenghiho jsou strašně zábavné a zajímavé, těším se na jejich průběžné testování.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Bude ... ale asi jen ústně, mám nějakou psací krizi, nebo je to lenost?

      Vymazat
  6. *Ústně je to stejně ještě zábavnější (-;

    OdpovědětVymazat