sobota 17. října 2015

BBP lívance aka boží bezlepkové podzimní lívance

Ví se o slepici, že má pod čepicí nadání, a ví se o mně, že se už  nějaký ten pátek, resp. více než rok vyhýbám potravinám, které obsahují lepek. Nechci tu rozdmýchávat debatu o případné škodlivosti lepku, nechť každý konzumuje, co mu chutná a dělá mu dobře. Nechci tu ani přednášet o báječném bezlepkovém pečivu a jiných náhražkách. Snažím se nenahrazovat, nejím bezlepkové těstoviny, pseudoknedlíky a kdoví co ještě. Snažím se jíst taková jídla, ve kterých se lepek přirozeně nevyskytuje. A mám to štěstí, že pečivo nikdy netvořilo nějakou zásadní součást mého jídelníčku. Snídám většinou vajíčka a k nim zeleninu. Bez pečivové přílohy. Přesto, že nad tím leckdo kroutí hlavou, mně to úplně vyhovuje. Na druhou stranu je třeba říct, že nejíst lepek je pro mě volba, ne nutnost. Nemám celiakii a soucítím s těmi, kteří ji mají, protože ti se nenají téměř nikde. I když teď na spoustě místech dostanete bezlepková jídla, většinou se připravují v kuchyních, kde se vaří s lepkem. Takže pro mě a mně pododobné o.k., pro celiaky problém.

Přiznávám, že se mi občas zasteskne. Třeba po pizze nebo těstovinách. Přiznávám, že někdy ochutnám něco, co bych neměla a většinou to na svém zažívání hodně brzy poznám. Když jsem tuhle dělala k snídani lívance pro své malé kamarádky, bylo mi líto, že si nemůžu dát s nimi. A pak jsem objevila u Cookie and Kate tenhle recept. Kate sleduju na instagramu, protože dělá skvělá zdravá jídla a má krásného psa. Když se navíc ozval můj věrný čtenář Andrej, který dělá výborný cider a jako vedlejší produkt i "jablečný med", jestli nechci vzorek medu na vyzkoušení, všechno krásně zapadlo dohromady.

Ano, vím, že tenhle blog už zrovna moc nežije, ale když objevím nějaký výjimečně dobrý recept, tak ho sem prostě dám, souhlasíte? Třeba vám budou jablečné lívance z ovesných vloček chutnat stejně, jako mně.


neděle 15. března 2015

Nejdojemnější a nejlepší sušenky na světě

Jsem děvče, které se dojímá často a rádo. Ale řeknu vám, že tak, jako při čtení doprovodného textu k receptu na pekanové sušenky (Pecan Sandies) v Bouchon Bakery od Thomase Kellera, jsem se už nedojala dlouho. Stručně ho shrnu a kousek budu citovat, bez překladu, aby se z původního textu neztratila ani trocha.


"Food is a powerful connector of who we are to who we were, to our past, to our memories, and, for me, to a different and simpler time. Even the smallest thing-a cookie-can help us understand what we feel now while reminding us of what we once felt and who we´ve become versus who we were then. So much of who I am today is tied to who my mom was, the choices she made, the way she worked, and how she lived her life. What success I have today, I owe to her." Narozdíl od Thomase Kellera jsem měla štěstí a prožila své dětství s oběma rodiči.. Kdybych to psala já, vztahoval by se text i na tátu, ale jinak bych podepsala každé slovo.

úterý 10. března 2015

I snaha se cení

Přála bych si umět péct krásné dorty. Takové dorty, co berou dech jen svým vzhledem. Ale to chce trénink. A trénink si žádá příležitost. Jenže kolikrát za rok bych měla péct dort, abych se to naučila? A naučila bych se to sama jen tak, nebo bych potřebovala rady zkušených cukrářů, kteří by mi řekli, jak dort potáhnout, možná i rovně prokrojit, jak udělat polevu, aby byla lesklá a hladká...? Ale nemusí být dokonalé hned, ne? Hlavně, že jsou dobré! A že se snažím, nevzdávám to a dělám dorty jiným radost.


Těmi krásnými dorty nemyslím barevné šílenosti z fondánu, dorty, co vypadají jako zvířata, lidi, domy apod... Myslím, jednoduché a úžasně dobré dorty bez zbytečných umělých barviv a serepetiček, které zkrátka vypadají hezky. Víte co myslím? Nevíte, tak se podívejte na dorty Lindy Lomelino. Linda je mým aktuálním cukrářským idolem a její mrkvový dort de luxe je mým prvním pokusem na cestě ke krásným, dobrým a přitom jednoduchým dortům. Co vy na něj?

úterý 17. února 2015

Co si člověk neudělá...


...to nemá. A nemít parádní domácí kandovanou pomerančovou kůru a dávat do dortů, cukroví a moučníků tu chemickou kupovanou, by byla vážně škoda. Zvlášť, když kandování kůry není vůbec žádné umění.

čtvrtek 12. února 2015

Milujte svou práci nebo raději své kolegy!

V létě jsem se po 10 letech na jednom místě rozhodla změnit kolektiv, z malého na velký, ze staršího na mladý. A že to je změna! Od listopadu si zvykám na nové kolegyně a kolegy i na svou novou roli jedné z "nejstarších", ke které si ostatní chodí pro rady. Rady také dostávám. Minulý týden jsem se od svého kolegy dozvěděla, že musím milovat své klienty. Blbost, myslím, že je dobré milovat své kolegy. Tak, aby vám v práci bylo fajn a nebylo to jen místo, kam si chodíte vydělat na život. A protože já jsem já, snažím se svou náklonnost dávat najevo jídlem, které svým kolegům občas nosím. A protože je zase zajímá, jak se takové věci vaří nebo pečou, začala jsem pro ně pořádat kurzy vaření. A protože mám ráda asijskou kuchyni, první kurz vaření byl čistě asijský a dělali jsme mimo jiné salát z pomela s krevetami.