úterý 24. prosince 2013

Poslední adventní neděle...


... je za námi. Teď už možná sedíte u stolu u vánočky nebo kuby a sváteční polévky. U nás se slaví až večer. Možná to není moc poetické, ale praktické je to dost. Přes den totiž stačím nachystat poslední dárky, upéct veky a chleba a zkrátka si to všechno v klidu připravit bez velké honičky. Poslední dny v mé kuchyni byly hektické, všechno jsem stihla, ale dlužím vám recept na poslední dárek. Tady je. Pod stromeček už ho asi dělat nebudete, ale určitě se bude hodit třeba na Silvestra nebo jakoukoliv oslavu. Já se po kořeněných mandlích s medem můžu utlouct.

úterý 17. prosince 2013

Třetí adventní neděle, snažím se tvářit vesele.



Opět se zpožděním, ale přece, přichází třetí recept na jedlý dárek. Snad proto, že jsou vánoce svátky klidu a míru, je pro mě předvánoční období vždy obdobím velikého neklidu, jak pracovního, tak i osobního. Nejinak je tomu i letos. Permanentně zívám, sotva pletu nohama, ale makám, v práci i doma. Ale hlavu vzhůru, už jen týden. V neděli jsem konečně upekla shortbreads podle Hestona Blumenthala, chystala jsem se na ně snad rok a tady jsou.

úterý 10. prosince 2013

Druhá adventní neděle (voňavé šťastné a veselé)

... už sice byla, ale recept na další jedlý dárek přidávám se zpožděním až teď. Tenhle dárek krásně voní, jako kuchyně před vánoci, nebo alespoň moje kuchyně, když kanduju citrusovou kůru a peču marokánky


Myslím, že se s ním dá nadělat hodně parády za pár kaček, stačí totiž jen kůra z citrónů a pomerančů, sůl, voda a trocha cukru. A všichni přece víme, že sůl s kandovanou citrusovou kůrou je nad zlato!

neděle 8. prosince 2013

Na zájezdu v Zájezdu


Pamatujete na příspěvek, ve kterém jsem remcala na amatéry provozované podniky, kde byla věnována pozornost všemu (interiér, logo, každý hrníček nebo lžička), jen ne tomu hlavnímu, čili jídlu případně kávě a obsluze? Tak si představte, že jsem objevila podnik, kde na to šli úplně opačně. Dva kluci resp. spíš muži původem od reklamy si pronajali normální vesnickou hospodu (mimořádné na ní je rozhodně jen "umění" přímo na zdech), nic moc nepřikrášlovali, jen si nechali udělat hezký vývěsní štít, aby byla restaurace ze silnice dobře vidět a pustili se do toho. Oni přemýšlí a plánují, dělají dobře svoji práci a vypadá to, že všechno funguje jak má. Alespoň já jsem nadšená, takže vás tímto ponoukám, abyste se vypravili na zájezd směrem na Slaný, do restaurace Zájezd. Z kraje Prahy (Bílá Hora) jste tam za 15 minut.

neděle 1. prosince 2013

První adventní neděle...

... zázvor s citrónem zahřeje


Jak jsem včera slíbila, tak dnes činím a přidávám recept na letošní první "jedlý" dárek. Po loňském úspěchu kávového likéru, vám představuji likér další, tentokrát citrónovo-zázvorový. Jeho výhodou je, že vydrží  v chladu klidně i rok. Vzorek toho loňského jsem pro srovnání dnes ochutnávala a nejeví známky ničeho špatného. S ohledem na obsažené zvýšené množství zázvoru, by se dal s přimhouřeným okem vydávat i za lék, takže nekupujte dědečkovi Prostenal, udělejte mu likér. Chutnat bude i babičce a dost možná i vám.

sobota 30. listopadu 2013

Nic to nechce, jen žít lehce...


A o to se teď snažím v mnoha aspektech svého života. Pokud jde o stravu, je to docela snadné, protože to záleží jen a jen na mně. Od začátku týdne si každé ráno dělám tzv. green smoothie - mix ovoce, něčeho zeleného listového (osvědčil se mi špenát, mangold nebo třeba i salát) a kdo věří na zázračné účinky superpotravin, můžete přidat chia semínka, řasu spirulina nebo trochu včelího pylu. Jenže, zatím nevlastním superblender, který by toto vše dokázal za pár vteřin rozmixovat do hladké, byť husté, tekutiny (používám tyčový mixér) a taky tomu chybí bílkoviny. Přidávám proto ještě nějaké rostlinné mléko, zatím jsem zkoušela mandlové a oříškové. Dneska mi na trhu na náplavce padl zrak na stánek Soyka. Žádná fronta se nekonala. Já osobně rozhodně nemám k sójovému mléku kladný vztah (zejména v cappuccinu), takže jsem se ani nedivila. Ale pán byl sympaťák, já měla čas a tak jsme se dali do řeči. Chtěla jsem si vzít půllitrovou lahvičku vanilkového sójového nápoje s tím, že ho přidám právě do smoothie a on, že musím nejdřív ochutnat, abych nebyla překvapená. Nebyla jsem si jistá, jestli mě ochutnávka neodradí, ale bylo mi trapné si nedat. A pointa? Jsem nadšená, takže vám Soyku rovnou zcela nezištně doporučuju.

úterý 26. listopadu 2013

Some like it raw


Někdo to rád horké a někdo zas syrové. Já mám ráda obojí. V současné době se snažím objevit kouzlo raw stravy a zařadit ji do svého jídelníčku. Ale znáte mě, začínám od toho nejlepšího. Smoothie z kapusty a mořské řasy ještě může počkat, teď je na řadě mango se špenátem a mandlovým mlékem a tenhle dokonalý raw dezert, který vám nabízím k ochutnání  a za jeho objevení děkuji své švagrové. Ale varuju vás, je silně návykový a poměrně drahý.

pátek 15. listopadu 2013

Zelené, kulaté, nahořklé, křupavé, univerzální, sezónní, zdravé a strašně dobré...

Co to je? No přece růžičky kapusty!


A teď se přiznejte, kdo se zrovna ušklíbl a řekl fuj? Nebojte, nepošlu vás za dveře nebo klečet na hrách, umožním vám snadno změnit názor. Kapustičkovým věrozvěstem se stal určitě Cuketka se svou kapustičkou na zádíčka, takže věřím, že fanoušků už má tahle podzimně zimní zelenina dost. Já jich chci pro ni získat ale ještě o trochu víc. Zaslouží si to. Při čekání na jaro dokáže být milou společnicí, která umí pořád něčím překvapovat. Nevěříte? Co byste řekli třeba kombinaci s rybí omáčkou, koriandrem, mátou a burizony?

úterý 12. listopadu 2013

Za muže krásnější, pardon, zdravější...

aneb Kačka for Mo Baristas


Že listopad je anglicky November, a že už i nás máme místo Novemberu opakovaně Movember určitě víte. Movember je měsíc podpory mužského zdraví, kníraté legrace a solidarity, jehož cílem je vybrat prostředky na prevenci a výzkum rakoviny varlat a prostaty a na podporu těch, které tato nemoc zasáhla. Muži si během Movemberu nechávají narůst kníry a ženy je podporují jak mohou.

A jak a koho bych mohla podporovat já? No přece pečením ty, jež patří mezi mé nejmilejší muže, tedy baristy, vlastně Mo Baristas. Uvědomělí baristé ČR se spojili a vytvořili Mo Baristas, kteří se aktivně zapojují do Movemberu s cílem vybrat co nejvíce finančních prostředků na dobrou věc. Jak a kde to dělají, se můžete dozvědět na Facebooku.

úterý 5. listopadu 2013

Život je tvrdý... jako cantuccini


Cantuccini jsou mandlové sušenky z oblasti Toskánska, jejichž pojmovým znakem je, že jsou děsně tvrdé. Pečou se hlavně na vánoce a namáčejí se do vin santo, což je zjednodušeně řečeno dezertní víno, rovněž typické pro Toskánsko. Prodávají se ale po celý rok a já si je klidně celý rok namáčím do čaje nebo je chroupu jen tak, a proto vám je vřele doporučuju.

čtvrtek 24. října 2013

Ztraceny v iPhonu...


... nesmí zůstat tipy na nejlepší kavárny (často i pražírny) v Berlíně publikované v časopise Tip Berlin, které jsem včera pracně vypsala ze zmíněného periodika během návštěvy parádní drážďanské kavárny Oswaldz. Aby se tak nestalo, rovnou je přepisuji sem, protože vím, že se vám budou hodit a se slzou v oku si na mě vzpomenete, až budete v Berlíně vysedávat u kávy. Nejsem tedy zrovna němčinářka, ale podle fotek vac potů, drip barů a jiných propriet, mám k těm tipům velkou důvěru. Jediné, co mi je trochu líto, že tyhle převzaté odkazy budou pravděpodobně nejužitečnějším příspěvkem na tomhle blogu.

úterý 22. října 2013

Obyčejné věci jinak



Tak nějak předpokládám, že na tom většina z vás bude podobně jako já. Určitě se taky pořád snažíte vylepšovat svůj jídelníček tak, aby byl o něco zdravější, možná méně energeticky nabitý, ale jistojistě dobrý. Chci jíst zdravě, pokud možno racionálně, ale chci, aby mi to chutnalo. A aby mě bavilo takové jídlo připravovat. A víte co, nepřijde mi to až tak těžké. Poslední dobou jím hodně v práci, snídaně, obědy, svačiny. Oběd i jednu ze svačin si chystám ještě doma. Většinou jsou to nějaké hutnější polévky a vydatnější saláty k obědu a něco lehčího k svačině. Vše pokud možno lokální, sezónní a čerstvé. Svačiny mi přijdou možná o fous složitější, když se to nemá pořád opakovat a má to mít nápad. O víkendu po návratu z trhu mě jeden takový nápad napad. Místo salátu z jablek a mrkve, který mi dělala máma pokaždé, když jsem byla nemocná jako náplast na bolístku, jsem si udělala salát z hrušek a žluté řepy s čerstvě vyloupanými ořechy a nelokálním granátovým jablkem místo rozinek.

úterý 15. října 2013

Jako od maminky

Poslední dobou mě zas baví takové ty maminkovské recepty. Trošku to souvisí i s tím, že se ze mě stala chalupářka a něco mi říká, že hovězí rendang prostě do Krušných hor nepatří. Na chalupě se má jíst segedín, péct sekaná, mají se smažit karbanátky, bramborové placky přímo na kamnech, vdolky, lívance a koblihy.


Když jsme byli s bráchou malí, měli jsme nejraději pečené kuře. To u nás bývalo o víkendech často. A k němu nádivka. Taková, jakou uměly jen moje máma a teta. Jakoby na sladko - s rozinkami a mandlemi. V kuřeti mi nechutnala, chtěla jsem vždycky vypečený kousek z vedlejšího pekáčku. Pekla jsem minulý víkend, vzpomínala a hrozně jsem si pochutnala... jen jsem si zapomněla v práci foťák.

pondělí 7. října 2013

S podzimem na věčné časy?


Máte podzimní poeticky melancholické počasí rádi tak, že byste si chtěli trošku té poetiky schovat i na zimu (melancholie asi bude přetrvávat tak jako tak, že jo)?  Mám pro vás nápad, jak schovat podzim do konzervy, vlastně do skleničky a pak po lžičkách ujídat a říkat sí, že tenkrát ještě nebyla taková zima, listí bylo barevné a vzduch voněl jinak než smogem... Můj tip je dýňová "natierka", alias máslo, které toho má s máslem společného asi tolik, co máslo pomazánkové. A namazat se dá třeba na dýňový chlebíček, ať je to stylové.

čtvrtek 3. října 2013

Líná zelenina


Žádná změna, pořád mě lákají hodně voňavá barevná podzimní jídla. K dokonalému dýňovému "máslu", ze kterého jsem momentálně hrozně nadšená, se ještě dostaneme. Dneska si uděláme něco úplně jiného, zeleninové curry se zeleným květákem a cizrnou podle Veg Every Day.

neděle 22. září 2013

Nechybí vám něco?



Sluníčko nebo třeba trocha mletého a hrst čerstvého koriandru v mrkvové polévce? Mám ráda mrkvovou polévku, sladká mrkev a k ní štiplavý zázvor, co víc si v sychravém počasí přát? Někteří restauratéři mi k ní dopřejí i trochu toho čerstvého koriandru. Ale já bych si tam přála ještě něco, rozumíte něco..., ale co vlastně? Už to vím! Ještě trochu koriandru navíc, toho mletého. Nedávno jsem měla v Home Kitchen mrkvovou polévku, byla dobrá tak, že jsem ji hned chtěla uvařit doma, jen jsem ji chtěla mít ještě o něco lepší. Projela jsem recepty na internetu a zjistila, že kde kdo, včetně Jamieho, dělá mrkvovou polévku se "dvěma koriandry", ale zas tam pak nedává zázvor. Já jsem tam dala všechno, a tak v mých očích vznikla dokonalá mrkvová polévka. Taková, která hřeje a skvěle chutná. Taková, která v šedivém uplakaném dni zlepšuje náladu a při hezkém slunečném víkendu vykouzlí o jeden úsměv na tváři navíc.

pondělí 16. září 2013

Jak voní začátek podzimu?

 
Povidly, skořicí a kardomomem. Nebo u vás nějak jinak? Po krásné líné neděli mě včera posedla touha zas něco vařit a péct, za dvě hodiny jsem toho stihla hrozně moc. Třeba tyhle voňavové bábovičky. Inspirace pochází z výroční soutěže, do které mi Kristýna Raková poslala recept na mramorovou bábovku s povidly. Hned jak mi recept poslala, představila jsem si tuhle bábovku v ořechové verzi. Jenže když se pak zakoukáte do někoho, kdo má alergii na ořechy, musíte své plány trošku pozměnit. A víte co? Není to vůbec špatný.
 

čtvrtek 12. září 2013

Skončil čas trenek...

... jak zpívá můj oblíbený Xavier Baumaxa. Počasí už je lehce podzimní a nálada a chutě taky. Už zase mě baví dlouze vařená/připravovaná jídla. Už zase bych nejraději trávila v kuchyni celé dny nebo bych alespoň prohodila pracovní týden a víkend. Nestíhám, to jste si asi všimli. Kynu, to jsem si všimla já a štve mě to. Je na čase s tím něco udělat. Co takhle líná, dlouho pečená zelenina a jídla z ní, to se přece k přicházejícímu podzimu hodí, co říkáte? Hummus s pečenou červenou řepou teda není u mě v kuchyni úplná novinka, spíš stálice, kterou jsem vám už kdysi slibovala. Ani pomazánku z pečené řepy s křenem a koriandrem jsem nedělala poprvé. Za to pomazánka z pečené barevné mrkve se zázvorem a koriandrem vznikla na základě momentálního hnutí mysli včera poprvé.

neděle 11. srpna 2013

Zelené zlato, tak pojďme na to

Kdesi vysoko nad dalekými Vyšnými Vlkodlady v tajemném hradu v Karpatech byl stoleček. A u stolečku židlička a na stolečku mistička. A v té mističce a na židličce nebyla "omáčička", ale Salsa Verde. Nemůžu si pomoct, ale jak se řekne salsa verde, vybaví se mi pan hrábě Teleke z Tölökö a jeho milovaná operní diva.


Ale teď ruku na srdce, kdo z vás vlastně ví, co v té opravdické salse verde skutečně je. Já jsem vyznavačka klasického piemontského stylu a zrovna teď mám období, kdy mi salsa verde chutná skoro ke všemu: ke grilovanému nebo vařenému masu i třeba kalamárům, k pečené i grilované zelenině, klidně i k vajíčkům. Mám pocit, že vás musím ponouknout stejným směrem.

úterý 6. srpna 2013

EMA má kávu, Kačka má EMU, ó ta se má!


Dneska se bude jenom chválit, souhlasíte? Leckdo z vás už EMU zná a tomu, kdo ji nezná, ji ráda přiblížím. Nějak jsem žila v domnění, že EMU zná každý, protože já o ní věděla dávno před otevřením. Ale zároveň každý, koho jsem do EMY vzala, se divil, že taková kavárna existuje, a pak jen vzdychal, jak jsem, pardon vlastně je, úžasná a krásná.

neděle 4. srpna 2013

Křup


Dnes to bude stručné, nezdravé a tučné. Díky The Real Meat Society jsem objevila sádlovo-škvarkovou Ameriku. A dali mi k tomu loď, kompas i mapu, tedy maso, recept i radu. Je tedy pravda, že sádlo škvařím velice zřídkakdy. Dělala jsem to, no možná tak pětkrát. Vždycky klasicky, na sporáku ve velkém tlustostěnném hrnci nebo ve velké pánvi. Nejméně 2x se mi škvarky podařilo trošku připálit a to je k vzteku. Teď už se mi to nestane. Už napořád totiž budu škvařit v troubě!

neděle 28. července 2013

Klára, Ančí, Bára, Barcelona

Ne, bohužel jsem nebyla na dovolené v Barceloně, i když bych vážně ráda. Barcelona je jedno z mých nejmilejších měst a vrátila bych se tam kdykoliv. Myslím, že je to jedno z míst, kde bych mohla docela dobře i žít, pokud bych měla klimatizaci a oprostila se od nějakých ekologických ideálů spojených s jejím používáním. Protože jestli je vám vedro, tak vězte, že tam je takovéhle počasí docela normálka. Ale zas je tam moře, taky moře sangríi a tapas a taky ...


Dneska to ovšem nebude o tom, co by, kdyby, ale o "pan tumaca". Podle zdrojů má pan tumaca původ v Katalánsku (proto ta Barcelona), ale prý s ním Katalánce seznámili hoši z Andalusie. Mě s ním taky seznámil hoch z Andalusie, měl mě přečtenou, takže ho nachystal k naší první společné snídani. No nic nebudu se dojímat vzpomínkami na to, co bylo víc jak před 10 lety, o tom to dneska taky nebude. Bude to prostě o bílém chlebu s rajčaty, olivovým olejem a ideálně i sušenou šunkou.

úterý 23. července 2013

Jahody, tentokrát do pohody

Kdo mě sleduje na twitteru ví, že jsem před časem avizovala výrobu jahodového likéru. Na svoji obranu musím uvést, že rozhodně nejsem alkoholička a závislost přiznávám jen na svém psu a telefonátech s mou nejlepší kamarádkou. Ale když mě ta výroba likérů teď tak chytla.


Potíž je v tom, že tenhle jahodový je taaaak strašně dobrý, resp. byl. Vyrobila jsem necelý litr a a většina už je pryč. Možná vám teď bude trošku líto, že jahodová sezóna je dávno passé, ale nezoufejte, je přece čas malin a borůvek, po nich přijdou zas ostružiny. Borůvkovou verzi zkusím naložit hned o víkendu.

neděle 14. července 2013

Mimo mísu?

Co? Kaštanové tiramisù, resp. krémový dezert s kaštanovým pyré a piškoty typu tiramisù, abych byla přesná. Možná jste si všimli, že na blogu nemám moc klasických italských receptů, i když jinde se to lasagnemi, ragù, risotti a já nevím čím ještě jen hemží. Je to vlastně divné, uvážíme-li, že italskou kuchyni jsem díky studiu na italském gymplu, první velké italské lásce a následném studiu v Itálii "ovládla" jako první. Vážně, lasagne jsem uměla dřív než rajskou nebo koprovku. Dneska mě baví to i to a poslední dobou mám asi malý italský regres, když uvážíme to risotto z minula.


Ale víte, jak to je. Učila jsem se vařit za pochodu, když jsme na gymplu jezdili na výměny do italských rodin, když jsem prožívala první zásadní vztah s klukem z Říma, který uměl skvěle vařit (a tenkrát v 18 letech mi přišlo, že umí úplně všechno na světě), když jsem pak bydlela v Bologni na koleji a vsázela se, že udělám ve své přenosné piditroubě lepší lasagne než "boloňská matrona"... Tím chci říct, že nemám žádný italský patent na rozum, vlastně na ty nejpravější italské recepty. Nemám to načtené z knížek ani okoukané z youtube. Vařím tak, jak jsem se to naučila od jiných a zpětně nechci kontrolovat, jestli to dělali "správně". Takže máte-li pocit, že tiramisù se má dělat jinak, můžete mít klidně i pravdu. Zásadně, ale naprosto zásadně však protestuju proti tomu, co čtu na kdejakém českém blogu. Proti tomu, že tiramisù se má kakaem sypat až těsně před podáváním. Ne a ne a stokrát ne, protože když to tak uděláte, máte skoro 100% jistotu, že někdo z konzumujících kakao vdechne a bude mít co dělat, aby se neudusil.

úterý 9. července 2013

Zčervená, zčervená, až pohladí mi kolena?

Doufám, že sakra jo, protože když zrovna nepadám do kanálu a nemám tudíž nohu samou modřinu, tak bych svoje nohy označila  za docela výstavní. Snídaňový nápad už tu byl (ačkoliv, co si budeme povídat, sezóna jahod je ta tam a on až do víkendu bůhvíkde), ale co bude k té slavné večeři, toť otázka. Opakovaně se mi osvědčilo risotto. Rozumíte, je to docela atraktivní a ne superběžné jídlo, ale zároveň to jednoho neodrovná na zbytek večera, noci, života...


Jenže risotto s čím? Milánské, když mám doma šafrán? S krevetama a lososem (to bych musela do Makra, čili by to muselo vyjít na sobotu)? Nebo jen s Amarone della Valpolicella, jako ho mají v Alriso? Těžká volba, chápete, že jo?

sobota 6. července 2013

Ať už je život na h...o či není...


... domácí zelená ho jistě v lepší změní! A neušklíbejte se. Úplně vidím ty pokřivené tváře, výrazy říkající něco jako "mejdlo nepiju a ústní vodu taky ne". Chybu děláte, protože máta je lék, víme? Zelenou pije málokdo, to je fakt. Ale myslím, že ten odpor k ní je tak nějak neopodstatněný, jako k čočce, ke špenátu a spol. Zapomeňte na oslavu vašich šestnáctých narozenin, na které jste zelenou prokládali hopsinkou. Tohle je nová doba a ta si žádá domácí mátový likér alias zelenou, která chutná všem.

středa 26. června 2013

Jahody do nepohody

Nevím, jak jste na tom teď vy, ale mně dávají poslední dny zase nějak zabrat. Jsem nervózní, v práci toho mám nad hlavu, rozbila jsem si iPhone i koleno, potažmo celou nohu a pokud se rychle nevyžvejknu, tak hrozí i akutní zlomenina mého už tak dost popraskaného srdce. A k tomu zas ten déšť. Na tohle je potřeba nějaký silnější kalibr než obvyklé radosti v podobě cappuccina, mangového lassí a tuchlovické zmrzliny. Tohle chce jahody, hodně jahod. To chce knedlíky, mléčné i alkoholické koktejly, pavlovu a .... A taky pár jahod do mrazáku, protože až ho konečně pozvu na večeři, tak udělám jahodové knedlíky (možná jen 1 jako dezert nebo k snídani :). Ale znáte mě. Na to, že se osmělím ještě v téhle jahodové sezóně, bych moc nesázela. Ale kdyby přece, nechám jahody v mrazáku jako budoucí vzpomínku na první opravdové rande a udělám mu k snídani shortcakes. Pak už nikdy nebude chtít snídat jinde, nedej bože s jinou.


Pro jistotu jsem si udělala testovací várku, jestli jsou stejně dobré jako dřív. A jsou. Křupavé, voňavé a sladké. Neokoukané a neodolatelné (jako já, pochopitelně).

čtvrtek 20. června 2013

Easy-Peasy-Lemon-Squeezy

Tenhle slogan ze staré britské reklamy docela přesně vystihuje, o čem to dneska bude. O jednoduchém cizrnovém salátu s trochou citronu a ještě s rajčaty, česnekem, petrželí, a olivovým olejem. Já k němu ráda grilované kalamáry, krevety, ale klidně i kuře. Tohle jídlo jsem tak trochu okopírovala z letního lístku mé oblíbené restaurace Oliva. Nechcete to taky zkusit?



úterý 18. června 2013

Bez bezu ...


... se pravděpodobně nedá žít. Alespoň to vyplývá z dobře míněných rad, které s železnou pravidelností dostávám od své tety. Jakmile zním po telefonu alespoň náznakem nastydle, hned se teta ptá, jestli piju "tu bezinku". No, dost často piju, už jen proto, abych jí nemusela lhát. "Tou bezinkou" se myslí čaj z květů černého bezu, který koupíte v každé lékárně nebo si ho můžete nasušit sami. Když ho navíc osladíte bezinkovým medem, budete hnedle jako rybičky (nebo vám to alespoň neublíží). Já ale pro tetu i pro vás vynalezla takovou trošku lepší formu bezinkové medicíny, i když sílu léčivých účinků nedokážu dost dobře posoudit. Tak honem do bezu, teď je na vyšších místech ve své nejlepší formě. O tenhle likér totiž nebudete chtít přijít.

úterý 4. června 2013

Je to v suchu, tedy relativně

Když tohle píšu, myslím na Mělník, Ústí, Děčín & spol.. Povodeň mi už několik dní nejde z hlavy, nejen proto, že se mě poprvé osobně týká. Od loňska jsem totiž děvče od řeky, mám ji ráda a každý den k ní s Emilkou chodíme, máme to sotva 100 metrů. Už v neděli jsme utekly, a i když vím, že Praha už má to nejhorší za sebou, klidná pořád nejsem a zpátky domů se nijak nehrnu. Praha dopadla relativně dobře, a protože podle statistik žije v Praze velká část mých čtenářů, pěkně prosím, zamyslete se nad nějakou formou pomoci těm, kteří ji díky velké vodě potřebují a potřebovat budou. My jsme relativně v suchu, jiní ne.
 
Dávno před tím, než vůbec začalo pršet, jsem se domluvila s Lime&Tonic na spolupráci, která by mohla přinést něco dobrého vám, jim i mně. Lime&Tonic zprostředkovává zážitky, nejen ty gastronomické, i když právě na ty si posvítíme. O co jde? Lime&Tonic připravuje ve spolupráci s restauracemi, kavárnami, čajovnami, bary atd. speciální akce pro své členy. Účelem je zprostředkovat vám/nám něco výjimečného s výjimečně dobrým poměrem cena/výkon. Já už jsem těchto akcí absolvovala několik, o té nejlepší jsem tu nedávno psala, pamatujete? Na základě tohoto příspěvku mě Lime&Tonic oslovil s tím, abych pro vás testovala jejich zážitky a o ty, které budu považovat za zajímavé se s vámi podělila. To je dobrá nabídka, co myslíte? Já jsem s jejím přijetím vůbec neváhala. Kdybyste jenom tušili, kolik "lákavých nabídek" v souvislosti s tímto blogem dostávám. Ale nedoporučila bych vám nic, za čím bych si skutečně nestála. Takže vám slibuju, že vám nedoporučím jediný zážitek, který bych nepovažovala za dost dobrý pro svou nejlepší kamarádku nebo muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. Zkrátka pro ty, na kterých mi záleží, chci jen to nejlepší a na vás mi záleží taky. Začít bylo snadné, od 1.5. do 30.6.2013 totiž restaurace Essensia hotelu Mandarin Oriental nabízí druhé pokračování svého trojitého asijského degustačníh menu, stále za 595 Kč/os.
 
 

úterý 28. května 2013

Naplaveniny aneb má momentálně nejmilejší večeře z trhu

Z pražských trhů mám nejraději Náplavku a nejen proto, že to mám coby kamenem dohodil. Dlouho jsem kafrala na to, že se na Náplavce nedá koupit kloudná káva, ale to od chvíle, co se na trhu objevil "pan Jiří junior" (poznámka autora: říkám-li totiž "pan Jiří", myslím obvykle Jiřího Peňáse), už není pravda. Teď si můžete dát v rámci nákupu ten nejlepší aeropress v Praze + malou coffeenáckovskou přednášku. Ale před tou můžete utéct.


Až na výjimky jsem na Náplavce každou sobotu kolem deváté, abych se zásobila na následující týden. Už jsem kdysi kdesi psala, že zeleninu a případně bylinky nakupuju zásadně u stánku paní Šťastné. Poznáte ho snadno, je tam nejdelší fronta, ale stojí za to si jí vystát. V sobotu byly k mání tři druhy ředkviček, bílé - jemné a sladké, pikantní jen tak aby se neřeklo (nemám ráda, když mě od ředkviček pálí pusa), růžovobílé - krásné a ředkvičkově výrazné a pak klasické červené kulaté. Bílé a růžovobílé se vám budou hodit do následujícího receptu.

neděle 26. května 2013

Kdyby měla být má práce mým koníčkem...

... psala bych recenze kuchařek. Přijde mi to o moc zábavnější, než "recenze" směnek, smluv a všelijakých paragrafů. Ale zas to tolik nevynáší, co si budeme povídat. 


Minulý týden jsem byla pozvaná na prezentaci nové české kuchařky "Muži sobě". Těšila jsem se, protože upoutávky na Lidovkách dávaly tušit, že se mi tahle knížka bude opravdu líbit. A taky, že jo. Udělat kuchařku složenou z receptů nejlepších českých kuchařů byl prostě geniální nápad.

Jen mě trošku znepokojuje skutečnost, že kniha je určená mužům. Doteď jsem si nemyslela, že jsem muž, ale když ta kuchařka jakoby byla psaná přímo pro mě ... Taky by to docela odpovídalo na otázku, proč zrovna tak milé děvče, které dobře vaří, je takovou dobu na ocet :). Vidíš teto, ne proto, že jsem náročná a vybíravá jak říkáš, ale asi proto, že jsem tak trochu muž a muži s muži nechodí příliš rádi. Tedy většina z nich.

sobota 18. května 2013

Hit dne, jara, léta, roku?


Nevím. Každopádně místo, kde mi dnes bylo hrozně dobře a mám chuť se tam vypravit hned zítra zas a vím, že tam teď budu lákat všechny své kamarády a ráda bych nalákala i vás. Mám hodně podobné pocity, jako když jsem byla poprvé v Únětickém pivovaru - pohoda, klid, spokojenost, pocit, že jsou místa, kde svět pořád točí tím správným směrem. Mluvím o restauraci Slowpec, v/na Líšnici, 20 km od Prahy směrem na Mníšek. Dostanete se tam strašně snadno autem, nebo busem ze Smíchovského nádraží (23 min) nebo na kole, pěkně podél řeky. Trasa pro líné cyklisty mého typu povede rovnou do Dobřichovic, odsud cyklobusem nahoru na Řitku a už jste tam. Jinak si můžete vyšlápnout kopec a na cyklobus se vykašlat, to se ví. Tak, kdo jede?

pondělí 13. května 2013

Lásky babky kořenářky...



... jsou určitě sedmikrásky. Vážení čtenáři, dějou se se mnou hrozné věci, měním se v babku kořenářku, vařím pseudomedy, věřím tetě, že ten z bezinek bude nejlepší a nejzdravější, pěkně se mi louhuje domácí zelená a základ na meduňkový sirup (zvažuju i likér), kterým zaženu občasné chmury své i svých blízkých. Není to žádná pózička, děje se to samo. Myslím, že jak jednou člověk začne žít pokud možno v souladu se sezónou a hledí na to, co jí, začne to s ním cloumat a není cesta zpátky. Pozorujete to na sobě taky nebo jsem v tom sama?

A o sedmikráskovém medu, teda vlastně sirupu, který vám pomůže bojovat se záněty horních cest dýchacích i nedostatkem včelího medu (se kterým se právě potýkám, protože v sámošce ho odmítám koupit) už jste slyšeli?

neděle 5. května 2013

Snad by vám bodlo zelené dobro


Jak jste na tom s konzumací darů přírody, taky kvůli jejich sběru leckdy i porušíte zákon? Já vám raději nebudu líčit, jak jsem přišla k plátěnce plné medvědího česneku, ale řeknu vám, co jsem z něj udělala.

pátek 3. května 2013

Vegan ze mě asi nikdy nebude...


... a krevety kupuju úplně výjimečně. Přemýšlela jsem proto, s čím nakombinovat kopii mangového salátu jako z Pho Vietnam. Thajské rybí karbanátky mi přišly jako skvělý nápad. A byl to skvělý nápad, protože chilli omáčku do karbanátků jsem použila i jako zálivku do salátu a, promiňte mi tu samochválu, je lepší než originál. Karbanátky ani omáčku nemám ze své hlavy.

pondělí 29. dubna 2013

With love from me to you

Dneska to bude zase něco extra, na co jsem pyšná. Kombinace tradice a toho, co dala lednice. Pamatujete, jak jsem psala, že u nás v rodině má každý svůj dort? Tentokrát přišla řada na tátu, Ale ten jeho dort, je opravdu speciální a recept je tajný. Údajně ho nikdo mimo naší rodinu nemá a já se rozhodla, že ho nedám.


Dám ale recept na koláč, který má základ v tátově dortu a je doplněný o krém z Philadephie s amarettem, který jsem si kdysi vymyslela do borůvkového koláče a teď mě napadlo ho použít takhle. Prostě jsem měla  v ledničce přebytečnou Philadephii a nechtěla jsem vás o ten dort ošidit úplně. To je fér, ne? A protože jsem si tenhle recept vymyslela já, povoluju vám nahradit Philadephii domácí lučinou, kupovanou ale ne :).

čtvrtek 25. dubna 2013

Už vám s tím lezu na nervy?

Myslím jako s mangem a saláty z něj? Jestli jo, neváhejte mi vyhubovat v komentářích. Pokud ne, udělejte si tenhle salát s hovězím a mangem inspirovaný receptem Jiřího Štifta, který vyšel v asijském speciálu Apetitu a počkejte si na mou imitaci salátu s mangem, mungem, mrkví & spol., který si teď s oblibou dávám ve Pho Vietnam


Ráda bych se chvástala tím, že se živím hlavně lokálně, ale každodenní konzumace manga by z toho dělala lež jako věž. Nemůžu si pomoct, mě tahle jídla prostě baví.

pondělí 22. dubna 2013

Bez klobouku boss!

Tohle není reklamní článek, i když by se to třeba mohlo na první přečtení zdát. Jen jsem zas jednou nadšená a vy, co si sem chodíte číst častěji, už víte, jak já se jenom dokážu nadchnout. Někdy si připadám trošku jak malá. Třeba když stojím uprostřed Šárky plné medvědího česneku a dožaduju se od ostatních stejného nadšení z takového přírodního pokladu. Včera jsem zas zorganizovala detektivní pátrání v Sapě. Wanted byla rybí omáčka Three Crabs, kterou v asijském speciálu Apetitu doporučoval Paul Day. Kdybyste viděli, jak šťastná jsem byla, když jsem ji objevila a prodavač mi s legračním přízvukem potvrdil, že móc doblý. Na druhou stranu, dětinská radost je docela dobrá vlastnost, nemyslíte?

Svolení k použití fotografií jsem dostala od Lime&Tonic

No tak přesně takhle nadšená jsem byla z trojitého asijského degustačního menu, které ve spolupráci s Lime&Tonic nabízí restaurace Essencia hotelu Mandarin Oriental. Dokonce tak, že druhý den po jeho ochutnání, jsem si objednala repete pro tátu k narozeninám.

úterý 16. dubna 2013

Fajnová rychlovka

Po dlouhé době jsem si koupila páteční vydání hospodářek, Tentokrát ne kvůli příloze, ale nakonec to byl přece jen recept Petry Pospěchové, který mě zaujal víc než článek o změnách, které přinese nový občanský zákoník. Uznejte, hovězí s fazolkami na "kambodžský" způsob jsem si prostě udělat musela, nešlo odolat.

neděle 14. dubna 2013

Můžeme být pochopitelně i rohože ...

... protože člověk může dělat/být cokoliv si usmyslí, jen dopředu neví, jakou za to zaplatí cenu.


Tak raději nebudeme rohože, aby si o nás nikdo nečistil boty a uděláme si domácí hořčici, čili pěknou směsici, souhlasíte?

čtvrtek 11. dubna 2013

Jarní prokletí

Jaro je fajn, co si budeme povídat. Tento týden jsem se několikrát přistihla s pocitem štěstí v hlavě a dnes v 6.45 při venčení Emilky jsem si zpívala nahlas písničku z Šíleně smutné princezny (klika, že v takovou hodinu moc lidí venku není). I když to pravé jaro zatím jen vystrkuje růžky a ten nefalšovaný pocit štěstí, který netrvá jen pár sekund, jsem neměla už dávno. Jasným důkazem, že jaro už je vlastně tu, i když se ještě schovává někde za bukem je jednak moje touha žít zdravě a hubnout a druhak moje touha jíst neustále jehněčí, umocněná tím, že je snadno k mání a české. Otázka je, jestli se ty touhy mohou někde střetnout, ale myslím, že jo.


Ještě před pár lety jsem nad jehněčím ofrňovala nos. Teď se po něm můžu utlouct. Začalo to tak před třemi roky, nenápadně, jehněčími kolínky a pokračovalo vloni na podzim nákupem jehněčí bedýnky v The Real Meat Society a dále po své trase až do teď, kdy obden číhám u Kosiny, jestli mají jehněčí hřbet nebo kýtu nebo něco jiného jehněčího, co by se mi mohlo hodit. Jenže, když já si představím ta jehňátka, jak je ten hřbet vlastně maličký... za tohle asi skončím v pekle, co se dá dělat. Lepší bude si ta jehňátka příliš nevizualizovat.

neděle 7. dubna 2013

Domácí lučina, tou to jen začíná


Respektive, já doufám, že výrobou lučiny mé poťouchlé domácí experimenty už končí, protože přece jen musím vytvářet i jiné hodnoty, než ty k jídlu... jenže, když mě to tak baví.

čtvrtek 4. dubna 2013

Domácí paštika se mě moc netýká


Teda jako týká, protože ji vyrábím, ale vlastně ji nejím. Já nerada játra a myslím, že to nejspíš nikdy nepřekonám. Jsem schopná je jíst jenom pořádně naředěná, třeba ve formě knedlíčků nebo prodávaných paštik, ve kterých ve skutečnosti těch jater zas tolik není. Ale nějak mi to nedalo už na vánoce a zkusila jsem vyrobit domácí paštiku z kuřecích jater, s trochou portského a brusinkami. Všichni testovací vzorek chválili, já ho ochutnala a konstatovala jsem, že ta paštika je vážně játrová. Tu oficiální vánoční, jsem trochu řízla kachním masem. Měla zajímavou strukturu a chutnala i mně.

neděle 31. března 2013

Yaku jako jo!


V pondělí 25.3.2013 otevřela na blogu SCUKu avizovaná japonská BBQ restarace Yaku. A jelikož se mi dostalo milého pozvání na večeři a směla jsem vybrat podnik, moc času jsem vymýšlením toho správného místa nestrávila. Yaku doporučoval na twitteru Paul Day ještě před otevřením, takže jsem věřila, že to žádný průšvih nebude. A taky nebyl. Večeře byla super. Ráda bych použila termín "bezva", ale zas tak úplně bez vad to nebylo.

úterý 26. března 2013

To je maso

Nejsem vegetarián a myslím, že nikdy nebudu. Asi nemám ani na výběr, protože nějaká vyšší moc nastražila, podle mě, nejlepší pražská řeznictví do okolí mého bydliště a pracoviště. Nebo mi přijdou tak fajnová, protože ostatní tolik neznám a jinde seženete to samé? Spíš ne. Tak se na to podívejme.

úterý 19. března 2013

Chce se mi spát ...

chce se mi spát, chce se mi spát. Takhle jsem sama sebe před pár lety zaklínala noc co noc, abych dokázala usnout, nemrskala sebou a spala až do rána. Popravdě, nefungovalo to. Od té doby se mnohé změnilo a já se znovu  naučila usnout a spát jako každý "normální" člověk. Žádný velký spáč teda stejně nejsem, ani o víkendu nevydržím vylehávat do oběda. Můj klidný spánek teď ale intenzivně narušuje Emilka.


Holt asi vážně platí, jaký pán, takový pes. Je až zarážející, kolik toho máme společného. Když tuhle pí. uč. na cvičáku měla řeč na téma "ta holka má složitou povahu a je taková melancholická", místy jsem nevěděla, jestli mluví o Emilce nebo o mě. Ta složitá povaha sedí spíš na ní, ta melancholie na mě, ale asi máme od každého trochu. Emilka ale rozhodně není velký spáč. Celou zimu vstávala kolem šesté, což je sice brzy, ale pro mě tak na hraně únosnosti. Říkala jsem si, že se změnou času začneme vstávat vlastně v 7 a to bude akorát. Jenže Emilka je chytrá holka a přece by se nenechala ošidit o hodinu hraní před mým odchodem do práce. No a tak teď preventivně vstává už v 5, a to je tedy sakra vopruz. Sice bojuju, vychovávám, schovávám se pod peřinu, ale stejně už jsem vzbuzená a v důsledku toho šíleně unavená. Jsem ve fázi, kdy se mi chce permanentně spát. Zívám v restauracích, na návštěvách i v práci a říkám si, že s tím musím něco udělat. Ale už!

pondělí 4. března 2013

Rohlík tukový o sádle nic nepoví

Jako to pečení je fakt mor. Nepřestává mě bavit a klade přede mě stále další a další cíle. Nejen, že jsem tedy o víkendu pekla rohlíky, ale ještě jsem se nechala "nakazit" a vyráběla jsem domácí lučinu jak jinak než z domácího jogurtu. Všechno dopadlo nad očekávání dobře, jen se trošku bojím, kde tahle rukodělná výroba skončí.


Receptů na rohlíky jsem už pár vyzkoušela. Díky tomuhle se mi podařilo vyrobit opravdické obyčejné rohlíky v tom nejlepším slova smyslu. Je převzatý z Pekárnománie a upravený pro přípravu bez pekárny, margarínu a podobných věcí, že.

neděle 24. února 2013

Housky z kvásku na ukázku

Tak co, už vás taky chytlo domácí pečení? Vyzkoušeli jste karlovarské rohlíky? Pak máte rozcvičku s droždím za sebou a můžete se vrhnout na kvásek. Že kvásek můžete snadno získat přes kontakt z kváskové mapy už asi všichni víte, existujete tedy nějaký důvod proč z kvásku doma nepéct? Vůbec to na mě nezkoušejte a směle do toho.


Recept na kváskové housky jsem našla Na kopci. Potíž je v tom, že Kopec je spíše pro pravidelné čtenáře a pekaře. Ti, co s pečením teprve začínají, budou mít asi s receptem, který neuvádí množství vody ani soli, přibližnou dobu kynutí ani pečení, natož teplotu, dost možná problém. Tak jsem to párkrát vyzkoušela na vlastní kůži a tady to máte.