Zčervená, zčervená, až pohladí mi kolena?

Doufám, že sakra jo, protože když zrovna nepadám do kanálu a nemám tudíž nohu samou modřinu, tak bych svoje nohy označila  za docela výstavní. Snídaňový nápad už tu byl (ačkoliv, co si budeme povídat, sezóna jahod je ta tam a on až do víkendu bůhvíkde), ale co bude k té slavné večeři, toť otázka. Opakovaně se mi osvědčilo risotto. Rozumíte, je to docela atraktivní a ne superběžné jídlo, ale zároveň to jednoho neodrovná na zbytek večera, noci, života...

Jenže risotto s čím? Milánské, když mám doma šafrán? S krevetama a lososem (to bych musela do Makra, čili by to muselo vyjít na sobotu)? Nebo jen s Amarone della Valpolicella, jako ho mají v Alriso? Těžká volba, chápete, že jo?

A taky nechci vypadat jako děvče s nosíkem nahoru, co jí jen samé lepší věci, spíš bych ráda byla za holku do nepohody (jakože to já opravdu jsem). S ohledem na sezónu, dostupnost surovin, barvu a náladu z toho jednoznačně vychází risotto s červenou řepou (za předpokladu, že nemá nějaké trauma ze školní jídelny, musím to připsat na pomyslný seznam otázek, který Martin už několik týdnů sestavuje, ale zatím jen přibývají a žádná zodpovězená neubyla).

Kdybyste to náhodou nevěděli, risotto s červenou řepou je boží. Vypadá krásně, chutná skvěle a ingredience na něj se v mé lednici a spíži najdou dost často (v neposlední řadě je třeba vzít v potaz, že řepa má dlouhou sezónu, takže není žádný spěch jako s těma jahodama). Odpustíte mi, když vám jen popíšu, jak na něj, ale neuvedu přesné poměry surovin? Ona ho dělala skoro stejně i Petra Pospěchová, tak si můžete vzít inspiraci u ní.

Pokud jde o rýži, není odpověď na otázku, jakou na risotto použít, úplně jednoznačná. Carnaroli, vialone nano, arborio? Mám pocit, že tady se hodně používá arborio, ale já si většinou z Itálie vozím carnaroli. Není pochyb o tom, že správné risotto má být krémové, ale nerozvařené, zrnka hotové rýže mají být pevná, dost možná víc al dente, než si myslíte. Se kterou se vám to povede, ta bude ta pravá. Taky záleží na tom, co máte k rýži v plánu přidat.

Já při posledním testu o velikosti dvou porcí použila:

rýži carnaroli

1 malou červenou cibuli a 1 šalotku

2 středně velké červené řepy

prosecco (ale bílé víno to spraví taky)

kuřecí vývar

spoustu grana padano

máslo, olivový olej

sůl

Když vařím risotto, do základu používám olej v kombinaci s máslem - půl na půl nebo přepuštěné máslo. Tuk rozehřeju v pánvi přiměřeného objemu, přidám cibuli/šalotku nakrájenou na malé kostičky a po chvilce i červenou řepu nakrájenou na drobné kostky. Chvilku smažím, až je řepa lesklá, taky jakoby zesklovatělá, přidám rýži, dám tomu další minutku a zaleju přiměřeně proseccem/vínem. Přiměřeně je asi tolik, aby to neplavalo, ale zároveň aby byl celý obsah tak akorát přikrytý vínem. Za občasného míchání nechám víno odpařit, resp. vsáknout se do rýže a přidám vývar. Přidávám po sběračkách, zase tak, aby byl obsah pánve těsně ponořený. Jak se vývar vsákává a odpařuje, rýže měkne. Přidávám pořád dokola, až je rýže téměř hotová podle mých představ (vařím na takový středně malý výkon). Nakonec vypnu sporák, vmíchám sýr a přidám kousek másla. Přikryju pokličkou a nechám  max 10 minut dojít. Pořádně promíchám, podávám a doufám, že to klapne.

Co byste mi na první zásadní večeři poradili vy? Rozumíte, na tu večeři, o které se jednou bude vyprávět vnoučatům s lehkým ruměncem ve tvářích při vzpomínce na to, jak byla babička šikovná (mrk mrk)?