Jahody, tentokrát do pohody

Kdo mě sleduje na twitteru ví, že jsem před časem avizovala výrobu jahodového likéru. Na svoji obranu musím uvést, že rozhodně nejsem alkoholička a závislost přiznávám jen na svém psu a telefonátech s mou nejlepší kamarádkou. Ale když mě ta výroba likérů teď tak chytla.

Potíž je v tom, že tenhle jahodový je taaaak strašně dobrý, resp. byl. Vyrobila jsem necelý litr a a většina už je pryč. Možná vám teď bude trošku líto, že jahodová sezóna je dávno passé, ale nezoufejte, je přece čas malin a borůvek, po nich přijdou zas ostružiny. Borůvkovou verzi zkusím naložit hned o víkendu.


Musím přiznat, že poměry uvádím od oka, protože to byl takový experiment, že jsem nic neměřila ani nevážila. Hledala jsem recepty na internetu, ale nenašla jsem nic, co by ve mně vzbudilo přesvědčení, že tohle je zkrátka ono.

Dala jsem tedy na intuici a použila odhadem:

700 g jahod

250 ml bílého rumu

vodu

cukr

pár lístků máty

Jahody jsem očistila, nakrájela na půlky, dala do sklenice, přidala mátu a vše zalila bílým rumem tak, aby byly všechny jahody ponořené. Sklenici jsem dala do tmavé komory, ve kterém ovšem v tuhle roční dobu nemůže být o chladu ani řeč. 14 dní jsem se chodila koukat, co se děje. Jahody pustily barvu, rum se obarvil do červena a vizuelně to vypadalo asi jako jahodový kompot.

Po zhruba těch 2 týdnech jsem obsah sklenice rozmixovala tyčovým mixérem, přecedila přes opravdu jemné sítko, což byla docela fuška a nalila do lahve.

Neměla jsem úplně odhad, kolik bych měla přidat cukrového sirupu, takže jsem svařila 0,5 litru vody a 400 g cukru. Vařila jsem cca. 30 minut. Nakonec jsem přidala rovné 3 dc sirupu.

Likér jsem vychladila a prohlásila za dokonalý. Pozitivní je, že není nijak přeslazený. Sladkost ovlivníte jednoduše přidáním většího či menšího množství sirupu. "Negativní" je, že není nijak brutálně silný, takže se musíte hlídat, abyste nenalévali jednoho panáka za druhým. Na druhou stranu, když trochu toho rumu přidáte, taky se nic nestane.

Jo a jinak se nedivte, když se to tu teď promění v naprosto seriózní blog. Zjistila jsem, že jde pekelně snadno vygooglovat souvislost mezi mým jménem a příjmením a Kačkou Žvýkačkou. Věřím, že někteří klienti, případně nápadníci se dobře baví a strašně moc doufám, že pro moje šéfy je tahle "detektivní práce" příliš složitá, jinak bych se asi maličko styděla. Takže příště si uděláme - já nevím - třeba chlebové koření, to je takové nic proti ničemu, ne?