Na zájezdu v Zájezdu

Pamatujete na příspěvek, ve kterém jsem remcala na amatéry provozované podniky, kde byla věnována pozornost všemu (interiér, logo, každý hrníček nebo lžička), jen ne tomu hlavnímu, čili jídlu případně kávě a obsluze? Tak si představte, že jsem objevila podnik, kde na to šli úplně opačně. Dva kluci resp. spíš muži původem od reklamy si pronajali normální vesnickou hospodu (mimořádné na ní je rozhodně jen "umění" přímo na zdech), nic moc nepřikrášlovali, jen si nechali udělat hezký vývěsní štít, aby byla restaurace ze silnice dobře vidět a pustili se do toho. Oni přemýšlí a plánují, dělají dobře svoji práci a vypadá to, že všechno funguje jak má. Alespoň já jsem nadšená, takže vás tímto ponoukám, abyste se vypravili na zájezd směrem na Slaný, do restaurace Zájezd. Z kraje Prahy (Bílá Hora) jste tam za 15 minut.

EMA má kávu, Kačka má EMU, ó ta se má!

Dneska se bude jenom chválit, souhlasíte? Leckdo z vás už EMU zná a tomu, kdo ji nezná, ji ráda přiblížím. Nějak jsem žila v domnění, že EMU zná každý, protože já o ní věděla dávno před otevřením. Ale zároveň každý, koho jsem do EMY vzala, se divil, že taková kavárna existuje, a pak jen vzdychal, jak jsem, pardon vlastně je, úžasná a krásná.

Je to v suchu, tedy relativně

Když tohle píšu, myslím na Mělník, Ústí, Děčín & spol.. Povodeň mi už několik dní nejde z hlavy, nejen proto, že se mě poprvé osobně týká. Od loňska jsem totiž děvče od řeky, mám ji ráda a každý den k ní s Emilkou chodíme, máme to sotva 100 metrů. Už v neděli jsme utekly, a i když vím, že Praha už má to nejhorší za sebou, klidná pořád nejsem a zpátky domů se nijak nehrnu. Praha dopadla relativně dobře, a protože podle statistik žije v Praze velká část mých čtenářů, pěkně prosím, zamyslete se nad nějakou formou pomoci těm, kteří ji díky velké vodě potřebují a potřebovat budou. My jsme relativně v suchu, jiní ne.

 

Dávno před tím, než vůbec začalo pršet, jsem se domluvila s Lime&Tonic na spolupráci, která by mohla přinést něco dobrého vám, jim i mně. Lime&Tonic zprostředkovává zážitky, nejen ty gastronomické, i když právě na ty si posvítíme. O co jde? Lime&Tonic připravuje ve spolupráci s restauracemi, kavárnami, čajovnami, bary atd. speciální akce pro své členy. Účelem je zprostředkovat vám/nám něco výjimečného s výjimečně dobrým poměrem cena/výkon. Já už jsem těchto akcí absolvovala několik, o té nejlepší jsem tu nedávno psala, pamatujete? Na základě tohoto příspěvku mě Lime&Tonic oslovil s tím, abych pro vás testovala jejich zážitky a o ty, které budu považovat za zajímavé se s vámi podělila. To je dobrá nabídka, co myslíte? Já jsem s jejím přijetím vůbec neváhala. Kdybyste jenom tušili, kolik "lákavých nabídek" v souvislosti s tímto blogem dostávám. Ale nedoporučila bych vám nic, za čím bych si skutečně nestála. Takže vám slibuju, že vám nedoporučím jediný zážitek, který bych nepovažovala za dost dobrý pro svou nejlepší kamarádku nebo muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. Zkrátka pro ty, na kterých mi záleží, chci jen to nejlepší a na vás mi záleží taky. Začít bylo snadné, od 1.5. do 30.6.2013 totiž restaurace Essensia hotelu Mandarin Oriental nabízí druhé pokračování svého trojitého asijského degustačníh menu, stále za 595 Kč/os.

 

 

Kdyby měla být má práce mým koníčkem...

... psala bych recenze kuchařek. Přijde mi to o moc zábavnější, než "recenze" směnek, smluv a všelijakých paragrafů. Ale zas to tolik nevynáší, co si budeme povídat. 

Minulý týden jsem byla pozvaná na prezentaci nové české kuchařky "Muži sobě". Těšila jsem se, protože upoutávky na Lidovkách dávaly tušit, že se mi tahle knížka bude opravdu líbit. A taky, že jo. Udělat kuchařku složenou z receptů nejlepších českých kuchařů byl prostě geniální nápad.

Jen mě trošku znepokojuje skutečnost, že kniha je určená mužům. Doteď jsem si nemyslela, že jsem muž, ale když ta kuchařka jakoby byla psaná přímo pro mě ... Taky by to docela odpovídalo na otázku, proč zrovna tak milé děvče, které dobře vaří, je takovou dobu na ocet :). Vidíš teto, ne proto, že jsem náročná a vybíravá jak říkáš, ale asi proto, že jsem tak trochu muž a muži s muži nechodí příliš rádi. Tedy většina z nich.

Hit dne, jara, léta, roku?

Nevím. Každopádně místo, kde mi dnes bylo hrozně dobře a mám chuť se tam vypravit hned zítra zas a vím, že tam teď budu lákat všechny své kamarády a ráda bych nalákala i vás. Mám hodně podobné pocity, jako když jsem byla poprvé v Únětickém pivovaru - pohoda, klid, spokojenost, pocit, že jsou místa, kde svět pořád točí tím správným směrem. Mluvím o restauraci Slowpec, v/na Líšnici, 20 km od Prahy směrem na Mníšek. Dostanete se tam strašně snadno autem, nebo busem ze Smíchovského nádraží (23 min) nebo na kole, pěkně podél řeky. Trasa pro líné cyklisty mého typu povede rovnou do Dobřichovic, odsud cyklobusem nahoru na Řitku a už jste tam. Jinak si můžete vyšlápnout kopec a na cyklobus se vykašlat, to se ví. Tak, kdo jede?

Bez klobouku boss!

Tohle není reklamní článek, i když by se to třeba mohlo na první přečtení zdát. Jen jsem zas jednou nadšená a vy, co si sem chodíte číst častěji, už víte, jak já se jenom dokážu nadchnout. Někdy si připadám trošku jak malá. Třeba když stojím uprostřed Šárky plné medvědího česneku a dožaduju se od ostatních stejného nadšení z takového přírodního pokladu. Včera jsem zas zorganizovala detektivní pátrání v Sapě. Wanted byla rybí omáčka Three Crabs, kterou v asijském speciálu Apetitu doporučoval Paul Day. Kdybyste viděli, jak šťastná jsem byla, když jsem ji objevila a prodavač mi s legračním přízvukem potvrdil, že móc doblý. Na druhou stranu, dětinská radost je docela dobrá vlastnost, nemyslíte?

Svolení k použití fotografií jsem dostala od Lime&Tonic

No tak přesně takhle nadšená jsem byla z trojitého asijského degustačního menu, které ve spolupráci s Lime&Tonic nabízí restaurace Essencia hotelu Mandarin Oriental. Dokonce tak, že druhý den po jeho ochutnání, jsem si objednala repete pro tátu k narozeninám.

Yaku jako jo!

V pondělí 25.3.2013 otevřela na blogu SCUKu avizovaná japonská BBQ restarace Yaku. A jelikož se mi dostalo milého pozvání na večeři a směla jsem vybrat podnik, moc času jsem vymýšlením toho správného místa nestrávila. Yaku doporučoval na twitteru Paul Day ještě před otevřením, takže jsem věřila, že to žádný průšvih nebude. A taky nebyl. Večeře byla super. Ráda bych použila termín "bezva", ale zas tak úplně bez vad to nebylo.

Polévka je povinná ...

... zvlášť, když zima začíná. Přátelé, přiznejme si to, dneska bylo opravdu hnusně, že by ani mlžného koně Kajetána ven nevyhnal (a kdo ví, odkud mám Kajetána, získává titul "Můj nejmilejší čtenář"). Na horách asi ne, protože ani jeden z mých šéfů nebyl v práci, což značí, že je ideální počasí na běžky, ale v Praze to bylo šedivé, mokré a studené peklo. Na twitteru Šálku jsem se dokonce dočetla, že dnes je nejdepresivnější den v roce, tak tomu by to počasí přesně odpovídalo. Můj den byl ovšem skvělý. Ráno jsem po pár dnech nemoci vyrazila do práce, rozumějte z Náplavky na Staromák pěkně oklikou přes Můj Šálek Kávy, vyzvedla si kávu, dokoupila filtry a dala si naprosto dokonalé cappuccino. Pak jsem vážně moc pracovala, kolem dvanácté jsem se vypravila za Emilkou, abych zjistila, že se vůbec nepočůrala, chápete to? Moje roztomilé pětiměsíční štěně, co už několik dní dělá lehni, jen naznačím, že se chystám vydat povel, konečně přestalo doma čůrat. A víte co, odpoledne byla doma 6 hodin sama, protože jsem se v té práci nadobro zasekla a doma ani loužička. Možná jste mi dřív nevěřili, že je to ten nejúžasnější pejsek na světě, ale teď už nemůže pochybovat vůbec nikdo. No a po poledním venčení Emilky jsem se konečně vypravila do týden otevřené Plavecké Polévky, která se překvapivě nachází v Plavecké ulici, hned vedle mé oblíbené Olivy, tam, kde byl dřív The Noodle Bar. A tom to vlastně dneska všechno bude.

Kokořínské kafrání, zklamáním to zavání.

V neděli jsme si vyrazili s přáteli na Kokořínsko, nikoli zavzpomínat na mé dětství strávené v turistickém oddíle, se kterým jsme na Kokořín často jezdili, ale samozřejmě za jídlem. Zkraje léta se začaly šířit zvěsti o zázraku jménem Penzion Kokořín a já tam strašně chtěla. Malé úskalí spočívá v tom, že restaurace penzionu je otevřená jen o víkendu (pokud se tedy nerozhodnete na místě přenocovat), takže zkrátka chvilku trvalo, než jsme se tam dostali.

Když je v Praze abnormální hic...

... jeďte na zmrzlinu až do Tuchlovic. Tuchlovická zmrzlinárna sice nemá příliš krásné okolí, navíc se nachází ve Hřbitovní ulici, ale tak nějak si troufám tvrdit, že budete nadšení. A jestli to máte daleko, musíte do práce, držíte dietu a já nevím co ještě, udělejte si melounový salát s fetou a olivami.

Kavárna Pražírna, tak trochu mučírna?

Nedá se nic dělat, tohle už vám prostě nemůžu dál tajit. V Praze je nová kavárna a mně se strašně líbí. Je otevřená sotva 3 týdny, takže se ještě ladí detaily, pilují baristitcké dovednosti atd., ale už tak nějak tuším, že tohle je moje místo. Zvědaví?

Jsem holka, co je šťastná, když otevře masna.

A řeznictví Paula Daye - šéfkuchaře restaurace Sansho - Day´s Custom Meats vážně není jen tak obyčejná masna. Najdete ji v Náplavní 5, Praha 2  a konečně je otevřená v docela rozumných hodinách: út-st 11-17, čt-pá 11-18, so 11-14.

Malá ostružina na dortu

V úterý jsme si vyrazili v rámci Grand Restaurant Festivalu do restaurace Alcron. Před rokem tahle restaurace schytala kritiku za to, že účastníky GRF přestěhovala do La Rotonde a ošidila je tak o zážitek z útulnějšího a intimnějšího prostředí Alcronu a jeho téměř bezchybné obsluhy. Tentokrát k žádnému nemilému překvapení nedošlo, právě naopak.

Zlatá Studna nebo zlatý důl?

Nevím jak začít, nechci číst v diskuzi něco o snobech nebo naopak to, že nedokážu docenit finesy drahých restaurací. Takže jo, přiznávám, že nežiju od výplaty k výplatě, chodím do dražších podniků, ale ty nejdražší mě nechávají docela chladnou. Což o to, myslím, že dobře připravené jídlo ocenit dokážu, ale k dokonalému zážitku přispívá i dobrý pocit z ceny přiměřené "výkonu" restaurace. Průměrná cena hlavního jídla ve výši 900 Kč v Terase U Zlaté Studně mě optimismem v tomhle směru moc nenaplňovala a návštěva mě tudíž příliš nelákala. Když se ale naskytla příležitost navštívit tuhle restauraci v rámci bohulibé akce Amnesty International, neváhala jsem. A tak jsem včera byla "U Studně" na svíčkové.

Vím všechno! A povím!

La Bottega di Finestra dnes konečně otevřela. A stojí za to. Těžko komplexně hodnotit po pár hodinách provozu, 1 cappuccinu, 1 ovocném minikošíčku, 2 macarons a příjemném rozhovoru s 1 milým mladým mužem. Tak já nehodnotím, jen posílám dál, co jsem se dozvěděla a co jsem vyzvěděla.

V milánském Máji, budete jak v ráji

Že vybalancovat duchovní a konzumní já není úplná hračka, se ví už pár tisíc let. Moje já se střídavě vyzývají na souboj a vítěz je vždycky nejistý. Při každoročním výletě do Milána je  o něm ovšem rozhodnuto předem. Poslední večeři jsem ani při 5. návštěvě neviděla, ale sama jsem se navečeřela skvěle. A rovnou v obchoďáku

Skončili jsme pod mostem...

... aneb tip na výlet a zkouška nového objektivu. Tak jsme se vám v pátek vypravili s trenérem Ondrou na výlet do Poděbrad. Původně chtěl na běžky, ale já ho přemluvila, že oběd bude lepší, to dá rozum, že? Ostatně za minulý rok jsem se toho nasportovala ažaž. A co myslíte? Restarace Lovas&Lovas, kam jsme měli namířeno, měla zavřeno, jen se neobtěžovali to napsat na web, takže jsme dorazili k zavřeným dveřím. Naštěstí mám iPhone a v něm mobilní SCUK, který nás spolehlivě navedl do jiné poděbradské restaurace, přímo pod most - Sotto Ponte (Pražská 62, Poděbrady). A jelikož můj ikonický fotoaparát má nový objektiv, který dělá krásné fotky úplně sám, přiblížím vám návštěvu prostřednictvím fotografií.

Víte jaká je nejomšelejší kavárna na světě?

Já ne, ale tipuju, ze v okruhu 400 km od Prahy by to mohlo být klidně vídeňské Café Hawelka.

Berlín - teče tudy řeka, ale jaká?

Spréva nebo Mekong? Na pohled Spréva, na chuť Mekong. V Berlíně je neuvěřitelná koncentrace asijských restaurací. Tibetské, nepálské, japonské, čínské, vietnamské .... a samozřejmě fusion všeho možného. Jasně, Londýn má svůj China town, indickou restauraci na každém rohu, ale v tomhle u mě Berlín vede. Spousta malých sympatických restaurací, možná spíš bister, se skvělým jídlem za hodně fajn ceny (tím myslím hlavní jídla do 200 Kč). Mám pro vás pár tipů, které už jsou na SCUKu, včetně jednoho Objevu s velkým O.

Kachna, bůček, řízek?

Jaké pěkně tučné české (řízek, ehmm....) jídlo máte nejraději? Je to celkem jedno, když se vypravíte do Čakoviček do restarace Na Pekárně, kterou tam v pátek 16.9.2011 otevřel Václav Frič, máte dobrou šanci, že právě to vaše oblíbené bude k mání.