Skončili jsme pod mostem...

... aneb tip na výlet a zkouška nového objektivu. Tak jsme se vám v pátek vypravili s trenérem Ondrou na výlet do Poděbrad. Původně chtěl na běžky, ale já ho přemluvila, že oběd bude lepší, to dá rozum, že? Ostatně za minulý rok jsem se toho nasportovala ažaž. A co myslíte? Restarace Lovas&Lovas, kam jsme měli namířeno, měla zavřeno, jen se neobtěžovali to napsat na web, takže jsme dorazili k zavřeným dveřím. Naštěstí mám iPhone a v něm mobilní SCUK, který nás spolehlivě navedl do jiné poděbradské restaurace, přímo pod most - Sotto Ponte (Pražská 62, Poděbrady). A jelikož můj ikonický fotoaparát má nový objektiv, který dělá krásné fotky úplně sám, přiblížím vám návštěvu prostřednictvím fotografií.

Malý domek, ve kterém je restaurace, je vážně rovnou u řeky, takže vyražte k mostu, sejděte po schodech dolů a jste tam. Zahrádka byla v zimě logicky mimo provoz a uvnitř jenom 2 volné stoly, což je den před koncem roku kolem druhé docela pozitivní znamení.

Jídelní lístek mě zaujal nejprve tím, že snad na každém řádku byla v italštině chyba, někdy i více chyb v jedné položce (ten na webu není aktuální, ale představu si uděláte). Proč má sakra někdo pocit, že když nebude v "italské" restauraci lístek napsaný italsky, bude to větší problém, než když bude napsaný blbě? A proč si ho tedy nenechá přeložit od někoho, kdo italský umí (třeba ode mě :). Možná jsem Kačka Prudička, ale mě to opravdu vadí. Navíc co je špatného na lístku psaném česky? Co pollo zvou i zváno kuřetem chutnalo by stejně.

No nic, chtěla jsem si dát předkrm s názvem Sushi del chianti (roztlučená hovězí svíčková s čerstvou chilli papričkou a pomerančovou kůrou), akorát, že ve dvě odpoledne jim stále ještě nepřivezli hovězí maso (ehm, ehm). Dala jsem si tatarák z tuňáka a až na veliké kusy cibule, které bych oželela úplně a nahradila tak třetinovým množstvím šalotky, byl vážně dobrý a hezky vypadal.

Pak jsem si dala kuřecí maso s kaštanovou omáčkou a kapustičkami (přece si před trenérem nedám řízek nebo něco takového). Byla to v celku dietní dobrota. Vlastně se mi nabídka hlavních jídel hrozně líbila, byla lákavá a hodně originální.

Ondra si dal pomalu dušené telecí maso s omáčkou z lišek a domácím rozmarýnovým chlebem. Trochu jsem litovala své averze k houbám, protože maso vypadalo fantasticky, rozpadalo se na jednotlivá vlákna a kousek, který jsem ochutnala byl dokonalý. A ty lišky tam vlastně zas tak cítit nebyly.

Po kapustičkách jsem měla pořád trošku hlad, dala jsem si panna cottu a byla bezvadná. Pod mostem v Poděbradech asi vědí, že méně želatiny je více a mohli by to vyučovat v kdejaké pražské restauraci. Vážně, v chuti byla výrazně cítit smetana, konzistence byla přesně podle mého gusta a porce byla jen lehce zakápnutá karamelem. Paráda.

Cappuccino - no comment.

Celkově to byl ale hrozně fajn zážitek, při troše snahy by Sotto Ponte mohla být skvělá restaurace, kterou rozhodně nemají v každém menším městě.

P.S. Mám-li čtenáře mimo Prahu a Brno, doporučte mi prosím nějaký podnik, který u vás stojí za to. Kdybych náhodou měla cestu kolem a měla hlad....