čtvrtek 26. ledna 2012

Když vás život netěší, tak vás jídlo utěší?

Tohle téma mám v hlavě víc než týden. Když jsem se nad ním začala zamýšlet, ještě jsem nevěděla, že dám impulsivně po 8 letech v práci výpověď a prostor pro comfort food se tak otevře v největší možné míře. A víte co? Necpu se křidýlky z KFC, nemizí ve mně tabulky čokolády, neohryzávám jehněčí kolínka a už vůbec do sebe nelámu tequilu. Funguje tedy jídlo jako útěcha/potěcha (lepší překlad pro comfort food mě nenapadá)? Máte nějaké jídlo, které ve vás dokáže navodit pocity dobré nálady a klidu? Já totiž asi ne.

Téma vzniklo tak, že jsem si z nevím jakého důvodu vzpomněla na ruské vejce. Pamatujete? Vy co je vám alespoň 30 přece musíte. Já jsem ho milovala. Těm, kteří netuší o čem je řeč, ho popíšu jako takový chlebíček, ale bez chleba. Byla to bílá plastová miska a v ní salát (asi vlašák nebo bramborový), na salátu půlka vejce natvrdo důkladně zalitá majonézou, plátek šunky, vějíř z nakládané okurky a nějaká ta kudrnka, aby se neřeklo. Jedlo se nejlépe s rohlíkem, ale šlo to i bez. Máma mi ho kupovala, když jsem musela třeba k doktorovi a bála jsem se. Můj brácha ho nijak zvlášť rád neměl, takže když se nepříjemná událost týkala obou, dostávali jsme tzv. kornoutky. To byl kornoutek jako na zmrzlinu plněný brutálně sladkým máslovým kakaovým krémem. Znáte? To bylo naše comfort food. A pak ještě takové ty původní arašidové křupky.

Na gymplu jsme s kamarádkou Katkou konzumovaly ve velkém suché neplněné rakvičky. Balíček po deseti kusech pro nás nebyl žádný problém. Když jsem pak studovala v Itálii, chodily jsme s Leticií na zmrzlinu k Giannimu a když bylo nejhůř, tak na pizzu do takového spíš take-away, ale dalo se tam i sedět. A pak už nevím. Co jsem dospělá holka, nemám asi žádné opravdové comfort food. Jasně, kdyby někdo dokázal udělat něco, co chutná přesně tak, jako to dělala máma, asi by mi to vehnalo slzy do očí, ale dojetí nemá s útěchou co dělat. Možná spíš naopak.

Jídlo mi samozřejmě přináší radost a klid v duši pořád. Jenže už není tak důležité co, ale kde a s kým. Prvenství v oblasti "kde" drží jednoznačně Cafe de Paris, o kterém jsem v sobotu psala v LN. Byla jsem tam, když jsem byla nejšťastnější na světě a byla jsem tam i když mi bylo skoro úplně nejhůř. Když jsem byla šťastná, byla jsem prostě šťastná, to bych byla ten den asi kdekoliv. Ale nebrečet, užít si večer a cítit se jakžtakž dobře i v té druhé situaci, na to bylo potřeba Cafe a Zuzka. Za měsíc po tom, jsem si to zopakovala, zase v Cafe, tentokrát s Ondřejem a zase bez slz, i když mi nebylo o moc lépe. Příští týden tam jdeme se Zuzkou a Ondřejem  "slavit" mojí výpověď. Nenapadlo mě jít jinam. Tohle místo na mě prostě funguje. Taky funguje cappuccino v Cafeteru a v Šálku. Platí na mě Martin, Pavli, Magda ... Cappuccino je spíš na menší bolístky. Když se hroutí svět, je třeba kotíček (entrecôte). Bežné splíny zažene i sushi z Hanilu, to ale nejlépe s bráchou nebo s tátou.

Přála bych si mít nějakou oblíbenou cukrárnu. Najde se někdo, kdo si vzpomene na "Modrého psa ležícího naznak" ve Pštrossově ulici? Tam se dal dobře zahánět stres a strach ze zkoušek na VŠ. Bohužel tam nebyl moc dlouho. I tak doufám, že až si za 40 let budu chtít Zuzce vylít srdce, budeme chodit do nějaké cukrárny, kde budou mít dobré dortíky i kávu a my nebudeme nerudné staré báby, ale milé stařenky, které kromě bolavých kolen nebudou mít žádné větší bolístky.

Jak jste na tom s jídlem pro radost vy? Máte nějaký stoprocentní gastronomický lék na smutky a stresy. A stačí ho užít doma nebo se musí podávat ve společnosti a na nějakém konkrétním místě. K alkoholu mám respekt, tak ten sem raději tahat nebudeme.

53 komentářů:

  1. hahaha, koukám s těmi výpovědmi se roztrhl pytel! No jo... po Vánocích, novej rok, "ledy se lámou"...napíšu až zjistím, co je moje comfort food. Dřív to byla čokoláda, co je to ale teď?
    ...jediné co mne momentálně napadá je pořádná miso polévka!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miso mají skvělou právě v Hanilu. S těmi výpověďmi... raději nemluvit, u mě to byl fakt momentální impuls, ale je rok draka, čekají nás změny a štěstí, doufám :)

      Vymazat
    2. No vidíš! Sotva začal, že..
      Až bude nějaká vejplata, určitě zajdu zkusit. (Recepis jak ji tam dělají?)
      Zatím si budu dělat svoji domácí!
      Já věřím jen v to nejlepší, i když mne to dnes docela zasáhlo..
      Mno bude líp! Přeju všechno dobrý i Tobě!

      Vymazat
    3. Bude lip, od letosniho roku jsem optimistka! A dekuju!

      Vymazat
  2. Kornoutkosaurus26. ledna 2012 17:31

    Jasně kornoutky, ty jsem vždycky miloval. A to i přesto, že u zmrzliny mi spíš vadily, s tím krémem byly moje. Jinak mám tendenci jídlem zahánět bohužel spíš stresy, takže to pak není čas se někam vydávat za dobrým jídlem, když jsem opravdu pořádně na dně, asi tak dva a půl sáhu hluboko, abych použil přirovnání svého oblíbeného básníka Bennyho Andersena, tak potřebuju hlavně být sám a moct odhodit všechny masky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja jsem se ti to stresove jedeni nejak odnaucila, dokonce prave i to resit si vsechno sama, v krizi mi spolecnost urcitych lidi pomaha.

      Vymazat
  3. Moje comfort food je asi pořádné italské risotto, při tom dlouhém míchání si člověk až zenově zamedituje :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. skvělá inspirace!

      (haha-jako kontrolní slovo mi to dalo "dying"!)

      Vymazat
    2. Navic risotto je svoji konzistenci takove "detske" jidlo, musi to fungovat, stejne jako nejaka dobra polivka.

      Vymazat
    3. Mě to předtím jako kontrolní slovo dalo comit, naštěstí jen takto s jedním m.

      Vymazat
  4. jee vypoved? :/ .. a co teraz? draha profesionalneho baristu? :) ..co sa tyka toho jedla, tak u mna su to kolace u babicky, to vzdy zaberie:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Draha profesionalniho baristy je muj sen, ale jenom na vikendy :). Vcera jsem byla trosku premlouvana v Cafeteru, abych si otevrela kavarnu a ja na to, ze zatim musim bohuzel pracovat proto, abych se uzivila. Az budu moct pracovat pro radost, kavarna bude to prvni, co udelam :). Moje olomoucka babicka byla takova svetobeznice a novatorka (asi to mam po ni), tak uz tenkrat pekla suffle, beze a takove ty tenkrat malo bezne veci, co ted frci. Kolace s drobenkou apod. moc nepamatuju. Ale styska se mi po modre olomoucke kuchyni, zustala tam spousta pokladu, ktere bych ted ocenila.... Vyhoda nezamestnanosti ale je, ze se da casto jezdit do Brna a vysedavat tam v kavarnach ;)

      Vymazat
    2. Budeme sa tešiť, môžeme vám sem v Mitte dať permanentnú rezervačku :))

      Vymazat
    3. Dekuju, to je mile, v tom pripade si prosim ten stolek hnedka u vylohy :). Bez legrace, Brno je v nejblizsim vikendovem planu, nekdy v unoru musim vyrazit, styska se mi a chci videt novinky - Cattani+Franz.

      Vymazat
    4. Tak si to naplanujte na ten vikend 10.-12. 2. ..v Mitte bude kafe od Intelligentsie. ale pssst, este sa o tom nevie ;) Franz na mna urobil velmi dobry dojem, cattani som neskusal

      Vymazat
  5. Na ohromný kus čokoládového dortu z Modrého psa si vzpomenu vždycky, když jdu kolem. A lituji, že jsem tam tenkrát nenaučila chodit víc lidí, možná by nemuseli tak brzy zavřít.:-)
    Co si dávám na problémy? Pikao, celou tubu, někdy i dvě!
    Držím palce při hledání nového místa.
    HanaF

    OdpovědětVymazat
  6. Ja vlastne vubec nevim, proc zavreli. Uz je to davno, ale prislo mi, ze tam byvalo celkem plno a ty dorty byly na svou dobu drahe. Pamatuju si citronovy a ze tam meli Illy a tenkrat mi prislo jako fantasticka kava :). Jsem rada, ze vzpomina jeste nekdo, diky.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jsem o tom docela dlouho přemýšlela...
    když jsem byla malá, byla to jednoznačně krupičná kaše. Od mamky sypaná grankem s tenkými plátky másla, od babičky sypaná zásadně skořicovým cukrem a zalitá dobrým šufánkem másla:)
    A teď?...obávám se, že tohle na mě platí stále:)
    A přeju šťastnější zítřky, su si jistá, že přijdou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krupicová kaše je super příklad.
      Jinak ta výpověď mě naštěstí nijak netrápí, je to moje rozhodnutí, mám jiné nabídky, takže světlé mí připadají i dnešky. Jen je prostě smutné po takové době někde skončit, ale uvidím, co bude. Dík za podporu.

      Vymazat
  8. Pro me jsou comfort food "Andelicci"... To se vezme krajic cerstveho chleba, namaze se maslem a da se na nej sunka... Pak se rozkraji na kosticky, do kazde se zapichne umelohmotne jednohubkove paratko a ji se to v posteli... A samozrejme chutna nejlepe, kdyz to pripavi mama... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, to jsme nikdy neměli, ale když bylo Studio kamarád, krájela nám máma do velké mísy jablka a my to všechno snědli a když jsme byli nemocní, tak nám strouhala jablko a mrkev (+cukr, citron), na to jsem v článku zapomněla. Doufám, že jste měli takové ty jednohubkové mečíky :)

      Vymazat
    2. Jo, presne ty meciky jsou dulezity! S normalnima paratkama to neni ono :-)

      Vymazat
    3. Ty jo, tak to je přesný... mě babička rozmazlovala kváskovým domácím chlebem z žitné mouky, máslem z mléka od našich krav, solí a rajčaty ze zahrádky... no a o víkendu došlo na mečíky. Vsadila bych se, že je teta pořád někde schovává...

      Btw skvělý post, vzpomínky na vesnické dětství s babičkou a dědou mě sice dojaly, ale díky za to...

      Vymazat
  9. tak moje comfort food je určitě zmiňovaná krupička... a pak taky knedle s vajíčkem :-) máma nám to vždycky prezentovala jako jídlo za odměnu :-) a pak taky chleba s máslem a kyselou rybízovou marmeládou (taková ta, co po ní trnou panty v puse)

    jinak ruské vejce mají u Zlatého kříže, jednou za čas si s ním "zaprasečím" :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Teda, netusila jsem, ze se jeste prodava, zajdu ho vyzkouset, doufam, ze to nebude velke zklamani :). Hmm, knedliky s vajickem a okurkou...

    OdpovědětVymazat
  11. Teda zase jsem dojata, ale my nebudem mile starenky, ale mile a elegantni starsi damy a budem vysedavat v kavarne a resit dulezite veci. Uz se tesim. Co se tyce jidla, tak krupicka me nebrala, ale kornoutek byl super, taky strouhana mrkev s citronem. Jo a u babicky na Morave se jedl chleba se sadlem a s cesnekem, fakt dobrota :-)). Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že nezačneme vysedávat už příští týden, ale vlastně proč ne, do Šálku umím dojet i autem :).

      Vymazat
  12. jej, tak už jsem sem do toho nechtěla zasahovat, ale tohle mi nedá...
    Knedlíky s vajíčkem!!Kdyby z nějakého důvodu byla krupička mimo hru, určitě by vyhrály knedlíky:) Mamka nikdy neměla moc čas vařit, takže když jsme prosili o nějakou mňamku, vedlo právě tohle jídlo. My to teda jen nejedli s kysleýma okurkama ale prasácky to zalívali kečupem:)a s bratrem jsme to nejraději vyjídali ještě z pánve. A uměl je dokonce i taťka, což byl výkon(pak nám ještě dělával rybičkovou pomazánku, vajíčko na hniličku s chlebem namazaným máslem, párky a krupičku s "haluškami" - jojo, zbaběle maskoval žmolky v krupici tím, že nám tvrdil, že to jsou halušky - a my mu to s bratrem samozřejmě zbaštili:))
    A ještě musím(prostě musím:) zmínit žemlovku. To byla další z těch malinka jídel, co nám mamka dělávala, o to pro nás byla cennější. S pořádnou náloží jablek a tvarohu. V Brně v podchodě u hlaváku je jeden roh, kde se praží mandle a lískáče v cukru a, kdo ví proč, to tam voní přesně jako mámina žemlovka. Vždycky když jdu kolem, si to s notnou dávou nostalgie uvědomím. Pro mě to prostě navždy bude "žemlovkový roh" a vždycky, když se po nějaké delší době vrátím do Brna a procházím podchodem a nasaju tu vůni, strašně mě to uklidní a říkám si, jo, teď su doma:)
    (a ještě poznámečka- novinky Cattaniho a Franze určo zkus- ve Francovi sem teda ještě nebyla, ale kamarádi si ho pochvalují, zato Cattaniho jsem zkoušela a myslím, že je to určitě na dobrý cestě. Trochu sem se bála, aby se Kamilovi nestalo, že jídlo "ujede", jak se to občas přihodí ve Spolku, ale zatím se tak naštěstí nestalo. Jen mi mírně vadí to chladnější prostředí, ale to je věc vkusu. Jo- možná to už teda víš -ale chystá se nová kávová meta, cafe Paradigma,a vypadá to moc slibně, tak se zas je na co těšit:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky miluju žemlovku, ale skoro nikdo se mnou tuhle lásku nesdílí :). Chodím na ní do Home Kitchen, kde jsem v pondělí měla i dokonalé buchtičky se šodó. Do Brna se moc těším, to je také moje comfort město! Na Paradigma jsem zvědavá, hrozně jste se tam u vás rozjeli :)

      Vymazat
  13. Krásny článok, hneď som si spomenula na svoje svoje detské comfort food a Kukuruku (či ako sa to písalo), bol rok 1991 a my sme so ségrou dostávali po škôlke tieto sušienky (ale nie každý deň, aby sme si príliš nezvykli a naši neskrachovali), tuším mi to ani nechutilo, ale bolo to hrozne moderné, so samolepkou :)
    Tiež krupica s grankom a maslom, prípadne hrianky s maslom a grankom, alebo pečené zemiaky s tatarkou. Nuž, bola som veľmi skromné dieťa.
    Teraz mi pomôžu už len gofry s teplými malinami a šľahačkou. Aj to nie vždycky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Kukuruku vůbec neznám, možná jsme to tu ani neměli. Na pečené brambory jsem akorát dostala chuť, možná budou k obědu :)

      Vymazat
  14. Pro mě je comfort food hovězí vývar z Home Kitchen. Vlastně za to toho kuchaře tak trochu nenávidím, protože chci taky umět dělat tak dobrý vývar (a neustále ho trénuju), ale zatím jsem se mu ani nepřiblížila. A tak tam musím chodit a ochutnávat a přemýšlet, čím to je :-)
    slečna Barbora

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, Home Kitchen mám hrozně ráda. V pondělí jsem tam měla neskutečně dobrou zelňačku, kterou teď pro změnu budu zkoušet vyrobit já.

      Vymazat
    2. A já se tam na tu zelňačku nakonec nedostal a to jsem chtěla těšil se na ni. Jenže v úterý bylo na oběd jednodušší zajít do Pho na jiřáku a potom už jsem na cestu tam nějak neměl sílu...

      Vymazat
    3. Kytka: Tak já jí uvařím a dám vědět, kdy je možná ochutnávka případně dovoz Knedlíkem pro marody :). Recept je taky v Pokladech.

      Vymazat
    4. Tak já se budu těšit. Btw Poklady jsem dostal od bráchy k narozeninám (-:

      Vymazat
  15. super clanok, super tema:-)

    paradoxne 80% mojich depresivnych stavov je z mojej nadvahy a z veci, ktore z toho vyplyvaju, takze sa nemozem potom utesit jedlom, lebo je to proti principu, chapeme sa :-( a je to cele v kybli.
    preto je pre mna comfort food vsetko, co si uvarim a zjem sama a nikto ma pri tom nevidi, takze mam pri tom maly pocit viny :-DDD

    /ked to po sebe citam, je mi z toho smutno ako uchylne a zufalo to znie :-D/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anetko, ja bych to nevidela tak cerne, protoze nadvaha je neco, s cim muzes bojovat sama a jsi panem situace (na rozdil od nemoci, nefunkcnich vztahu atd.), a to rikam z vlastni zkusenosti. Az prijde den, kdy se opravdu, ale opravdu rozhodnes s tim zatocit, obrat se na nejakeho vyzivoveho poradce + trenera ve fitku a uvidis, ze to pujde. Drzim palce!

      Vymazat
  16. Mě uklidní snad jakékoliv dobreé jídlo, ale fatk musí být dobré a když je člověk v dobré společnosti, tak člověk alespoň na chvíli zapomene na své problémy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje řeč! Mimochodem v sobotu jsme se nezapomněli stavit ve Ville A.Málka. Paní vedoucí je naprosto dokonalá, strašně milá a příjemná paní. Bylo to hrozně fajn odpoledne. Boj mezi Lovas&Lovas a Sotto Ponte nakonec vyhrálo Sotto Ponte na celé čáře. Oběd v Lovas byl docela průšvih. Ale psst, ještě je to tajné :).

      Vymazat
    2. Díky za návštěvu :) doufám, že příště tu třeba budu já :) Kávička byla dobrá?

      Vymazat
    3. Paní majitelka říkala, že jí mladí nechali ve štychu :). Káva, no ten Dallmayr bych zrušila hned. Nemám samozřejmě představu kolik káv denně uděláte, jak to máte s kávovarem a tak, ale když už, tak už. Měla jsem cappuccino a vac pot. Ke cappuccinu bych tedy výhrady měla, ale neměla jsem žádná očekávání a celkově byla atmosféra tak příjemná, že mi to bylo jedno. Vac pot byl bezva, docela jsme se u toho pobavili, já jsem stopovala a tak. Koukala jsem na web, abych věděla, kam jdeme, tak jsem se dočetla o vašem projektu "Mládí vpřed", je fakt super, že jste se do toho společně pustili. Mám pocit, že na webu byly v menu nějaké chyby, které už v tištěné verzi nejsou, tak na to koukněte, je to škoda. A ten dům je nádherný, určitě jsem tam nebyla naposledy, protože jsem slíbila, že si dám ty pralinkové knedlíčky.

      Vymazat
    4. Děkujeme za konstruktivní názor :) chyby napravíme. Budu se těšit na další návštěvu.

      Vymazat
  17. Nemůžu se nepřidat k tomuto báječnému článku. V dětství jsem nejvíc milovala bramborovou kaši a následný den bramborové placky obalované ve skořicovém cukru...hmmm
    V poslední době mě dokáže nejvíc potěšit tatarák (nejvíc ten od pana Friče) a rajčatový salát...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za pozdní odpověď, nějak jsem to tu přehlédla, ale ty bramborové placky ve skořicovém cukru mě moc zaujaly, to jsem nikdy neslyšela/neviděla. No a tatarák je kapitola sama pro sebe, jeste před 2 lety jsem ho nejedla a teď nevynechám jedinou příležitost si ho dát.

      Vymazat
  18. Já jsem milovala tradiční nedělní oběd u babičky, který se skoro vždycky sestával z nejmilovanější hráškové polévky, jasně zelené, slaďounké a pečeného kuřete s nádivkou, bramborovou kaší a na másle dušenou mrkvičkou. Všechno vlastně "hrozně obyčejné", ale třeba tak dobrou hráškovou už jsem nikdy nejedla a nikdy se mi nepodařila napodobit. některé věci prostě fungují jen v určitém kontextu. Po obědě jsme mívali babiččin domácí broskvový kompot, byla bych schopná sníst sklenici na posezení. Jindy byly nepřekovatelné buchty nebo piškotový koláč s ovocem, želatinou a šlehačkou.
    Díky za připomenutí mrkvičky s jablíčkem, citronem a cukrem..úplně jsem na to zapomněla, maminka nám to dělala vždy v nemoci a musím to někdy zkusit udělat Míně. A od maminky jsem milovala rýžový nákyp, s křupavou kůrčičkou a šťávou s kompotů...dneska jsem na něj líná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přimlouvám se za Mínu i s tím nákypem, já jsem ho milovala, přestože většina lidí nad ním ohrnuje nos. Taky mi ho máma děla když jsem byla nemocná a dala bych si ho hned zas - se švestkama nebo s meruňkama. A pečené kuře bylo moje nejmilejší dětské jídlo, ale na tom se s ostatními docela shodnu. Když jsme si mohli s bráchou přát, co by se mělo uvařit, vždycky to bylo kuře. Ještě taky "maso na rychlo", to byla krkovice jenom na panvičce s trochou koření.

      Vymazat
  19. Teprve po tom, co jsem o víkendu marodila, můžu vypsat i já svá utěšující jídla, dvě jsou sladká: vanilkový pudink s piškoty a ovocem (byly zavařované hrušky, ale jak bych se olizovala po banánu), jezený ještě za tepla. Druhé těstoviny s tvarohem, rozinkami a cukrem, šmrnclé trochou sirupu z granátových jablek. A třetí a to je opravdu best of: chleba mazaný sádlem a solí sypaný, k tomu přikusovaná jablka (jedině na plátky!). Tímto mě krmila babička, když jsem u ní jako malá bývala a ta kombinace chutí je geniální a opravdu mě to přenese o 15 let zpátky (kdy se o mě ještě i někdo staral, když jsem marodila...).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou ovšem asi nejvíc šokující odpovědi, co se tu sešly :). Pudink o.k., toho jsem nikdy veliká fanynka nebyla, ale dovedu si to představit, ty těstoviny jakž takž, jsou to samé dobré věci dohromady, byť já to tak nikdy nejedla, ale to sádlo a jablko, to je fakt sranda, to budu muset vyzkoušet, zvlášť když teďka peču kváskový chleba.

      Vymazat
    2. Je to úplně primitivní jídlo a přitom strašně dobré, ALE: sádlo domácí (doma škvařené, pašík bohužel z velkochovu, ale bývaly časy, kdy býval u prababičky v chlívku), jablka domácí, chleba pravda kupovaný, ale bílovický, který je prý taky kváskový, sůl hrubozrnná mořská.
      Vezměte Tesco chleba, sádlo z chlaďáku a polystyrenová holandská jablka a jsme ouplně někde jinde...

      Vymazat
  20. Připojím se se vzpomínkami, protože taková jídla chutnají nejlépe. Jako dítěti mi dělala babička palačinky s borůvkovou marmeládou (zatočené) nebo se skořicovým cukrem.
    Vždy měli křupavé okraje. A když je nejhůř, tak i já dělám palačinky...

    Točeňák na plátky s cibulí, octem a čerstvým chlebem. Teplé, právě vyškvařené škvarky na chlebu a druhý den chleba se sádlem.
    Zelňačka od druhé babičky. Tvarohové pirohy a české buchty.

    Jesenka

    Jídlo z Anglie - pekanové hřebeny s javorovým sirupem a extra čokoládové muffinky s kousky čokolády. Jablečné košíčky, řecký jogurt s tropickým ovocem (bohužel, při poslední návštěvě jsem ho marně sháněla).

    Ořechový koláč se žloutkovou polevou... naprosto nepřekonatelný.

    Ze současných..po příjezdu do Prahy vede první cesta z nádraží k Hájkovi na roastbeefový chlebíček a pomerančový dort s kysanou smetanou. Nemůžu si pomoct.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě taštičky z nudlového těsta s marmeládou a opraženou strouhankou.

      Vymazat