Kokořínské kafrání, zklamáním to zavání.

V neděli jsme si vyrazili s přáteli na Kokořínsko, nikoli zavzpomínat na mé dětství strávené v turistickém oddíle, se kterým jsme na Kokořín často jezdili, ale samozřejmě za jídlem. Zkraje léta se začaly šířit zvěsti o zázraku jménem Penzion Kokořín a já tam strašně chtěla. Malé úskalí spočívá v tom, že restaurace penzionu je otevřená jen o víkendu (pokud se tedy nerozhodnete na místě přenocovat), takže zkrátka chvilku trvalo, než jsme se tam dostali.

V neděli bylo pěkně, posádka Knedlíku byla dobře naladěna a ve 12.45 jsme byli s malým zpožděním na místě. Rezervaci jsme měli, nikdo si jí zřejmě nezapsal, ale stejně nebyla potřeba. V restauraci byly jen dvě rodiny s dětmi. Vybrali jsme si stůl u krbu, objednali pití (mají široký sortiment limonád Fentimans a taky spoustu zajímavých vín, která nám ale bohužel nikdo nijak nenabízel) a dostali jídelní lístek (A4 vyjetá z tiskárny s pár chybkama, které by stály za opravu). Ani trochu se nepodobal tomu, co byl na webu. Na každý víkend se mění, ale zřejmě se aktualizuje trošku s křížkem po funuse. Jídla byla pěkně sezónně houbová (ano, pamatujete si dobře, já houby nerada a nedokážu to překonat), ale celkově se zdál lístek příjemně letně/podzimní, přesně jako nedělní počasí.

Jenže nehoubová jídla byla v nabídce obsažena pouze 3 a to kančí medailonky v šípkové omáčce s bramborovými nočky v perníku (229 Kč), řízečky z vepřové panenky v domácí parmezánové strouhance s lehkým bramborovým salátem (199 Kč) a marinované kuřecí stehno tandoori s koriandrovým bio kuskusem a hoblinkami parmezánu (219 Kč). Byla jsem maličko rozladěná, řízky mi přišly příliš obyč, aby stály za cestu na Kokořín a vůbec jsem nechápala, proč si na takovém místě hrají na indickou kuchyni a cpou do ní parmazán.

Trošku jsem si na to konto zakafrala a moji společníci si mě začali dobírat s tím, jestli jsem četla "TEN" článek v Čilichilli. Já na to, že neznám Čilichilli, čili nečetla a oni, ať si ho okamžitě najdu, to že se prý pobavím... ale asi tím mysleli vytočím. A tak jsem si našla článek s názvem "Foodnáckové", což mě fakt spíše vytáčí až uráží a nevěřícně četla, hudrovala, smála se a říkala, že autor je debil. Musí se ovšem nechat, že má určitý specifický smysl pro humor, takže mě to nakonec fakticky pobavilo a uražená jsem jen z názvu a z tvrzení, že polévce říkám consomé a omáčce glazé, což je samosebou hovadina. Čili, přečtěte si Čilichilli a pak si představte jak říkám něco o tom, že nechápu, proč se v kokořínském lese někdo pokouší o imitaci pečení kuřete v tandooru a už vytahuju foťák, abych si to všechno pěkně vyfotila.

Tak abych shrnula, předkrmy z toho vyšly tak nějak šulnul, nic dokonalého, nic urážlivého, při troše snahy, to mohlo být mnohem lepší. Domácímu sulcu (99 Kč) zoufale chyběl ocet, paštice z divočáka s křenovými švestkami (119 Kč) trošku přebýval jogurt a rajčatové polévce (69 Kč), která byla sama o sobě výborná, to trochu kazila laciná mozzarella.

Za to hlavní jídla byla spíše na straně pekla. Byli jsme tři, každý hájil nejvíce to, co vybral sám, ale popravdě dobré nebylo ani jedno. Kančí medailonky byly totálně vysušené, což mi ale nakonec vadilo méně než "bramborové nočky" obalené v perníku, které byly slizské, vůbec nechutnaly po bramborách a dělalo se mi z nich regulérně zle. Omáčka byla sladká, za mě dobrá, Lucii nechutnala. Řízečky podle mě nebyly z panenky ani omylem. Nestěžuju si na kvalitu masa, stejně si nemyslím, že panenka je na řízky ideální, ale byly to 3 veliké řízky, z nichž každý by obstál jako samostatná porce. Leda by to byla nějaká obří panena. Domácí parmezánová strouhanka byla neslaná velice mastná a klasickému trojobalu nesahala po kotníky. "Lekký" bramborový salát se skládal z brambor, jablek a spousty majolky. Luciin houbovou smaženicí nadívaný hovězí oříšek Galloway s divokou bio rýží (199 Kč) byl taky vysušený chudáček, plátek hovězího plněný houbami s vejcem. Rýže byla fajn. Trošku smutná bilance.

Ještě smutnější byla káva, to už jsem se svému učiteli řízení posmívala trošku nahlas, ale férově jsem si z té spálené více než 1 dc "presíčka" taky cucla, aby v tom nebyl sám.

Dezerty naopak vyšly docela dobře. Kynuté švestkové knedlíky s mákem (69 Kč) sice představoval jeden obrknedlík, ale těsto bylo hezky vláčné a dobré. Piškotová roláda (69 Kč) byla težké retro, ale s poctivým krémem a možná to bylo to nejlepší, co jsme na Kokoříně měli.

Odjížděli jsme zklamaní. Ano, měli jsme velká očekávání, ale i kdybychom neměli žádná ... tohle jídlo prostě za tu cestu samotnou nestálo a dost možná ani za ty peníze ne. S dýškem jsme tam nechali 1.500 Kč. Nepíšu to na SCUK jako recenzi, protože po jedné návštěvě mi nepřijde hodnocení jako úplně fér. Na druhou stranu, dělat si extra výpravu, těšit se a pak být zklamaný, taky není fér. Zajímaly by mě vaše zkušenosti, pokud se tam vypravíte. Mně se do toho napodruhé moc nechce, ale kdoví, možná z jara ...