Hit dne, jara, léta, roku?

Nevím. Každopádně místo, kde mi dnes bylo hrozně dobře a mám chuť se tam vypravit hned zítra zas a vím, že tam teď budu lákat všechny své kamarády a ráda bych nalákala i vás. Mám hodně podobné pocity, jako když jsem byla poprvé v Únětickém pivovaru - pohoda, klid, spokojenost, pocit, že jsou místa, kde svět pořád točí tím správným směrem. Mluvím o restauraci Slowpec, v/na Líšnici, 20 km od Prahy směrem na Mníšek. Dostanete se tam strašně snadno autem, nebo busem ze Smíchovského nádraží (23 min) nebo na kole, pěkně podél řeky. Trasa pro líné cyklisty mého typu povede rovnou do Dobřichovic, odsud cyklobusem nahoru na Řitku a už jste tam. Jinak si můžete vyšlápnout kopec a na cyklobus se vykašlat, to se ví. Tak, kdo jede?

Poprvé jsem na tomhle místě byla před 2 roky. Vzala mě sem kamarádka Hanka na narozeninovou večeři. Tenkrát ještě restauraci provozovali 2 kluci z Mníšku, kteří teď mají populární restauraci tam (a možná si o ní někdy něco povíme). Po jejich odchodu to tu šlo od deseti k pěti (i pod vedením švagrové Zdeňka Polreicha), až to majitelé nemovitosti nevydrželi a letos v březnu si tu otevřeli restauraci sami. A udělali moc dobře.

V takhle příjemném podniku už jste dlouho nebyli, na mou duši, Emilky uši a kocoura mé kamarádky Pavli svědomí. Všechno tu dnes klapalo od začátku do konce. Pozdrav, velký úsměv, malý lístek, nadšené doporučení, představení konceptu... Tak ve stručnosti, o rozsahu místního jídelního lístku, vaří tu poctivě, pokud možno lokálně, sezónně a zábavně. Z lístku bych si dala asi všechno, ale aby to tu nebylo tak jednoduché, platí i víkendová nabídka. A řekněte upřímně, odolali byste krkovičce z přeštíka z nedaleké farmy Holovský v marinádě z dijonské hořčice s grilovaným rajčetem a opečeným bramborem (185 Kč)? A šestnáct hodin taženou rolovanou kližku, špikovanou hovězím morkem s br. kaší (245 Kč), je taky docela nemožné si nedat. K tomu jsme si dali navrch slepičí vývar (49 Kč) a víkendovou zelňačku s houbami (59 Kč), no a pak, ehm, ještě víkendový citrónový koláč (59 Kč) a čtyřlístek kynutých buchet (60 Kč). A k pití  pochopitelně domácí bezinkovou limonádu, co jiného? Leda tak únětické pivo, ale to bych dnes nesměla být za řidičku.

Tak popořadě, bezinková limonáda je příjemně bezinková, sladkost sirupu balancuje citrón, a kdyby se vám zdála sladká přespříliš, rádi vám poslouží vodovodou na dolití. Slepičí vývar byl plný domácích nudlí a zeleniny, těžko by mohl být lepší. Krkovička z přeštíka byla fantastická. Marináda z hořčice zdaleka nebyla tak silná, jak jsem předpokládala, nepřebíjela chuť masa a tohle jídlo mi prostě strašně chutnalo. Kližka byla naopak přesně taková, jakou jsem si ji představovala, měkká tak, že nůž nebyl potřeba, kaše poctivě bramborová, prostě harmonické jídlo.

Poslední dobou se snažím dezertům odolávat, ale tady jsem nechtěla. Jsou prostě místa, kde víte, že to bude stát za to. Citronový koláč byl dost podobný tomu, co občas dělám já. Mňam. Buchty vypadaly legračně, fakt jako čtyřlístek a chutnaly moc dobře. Byly trošku teplé, nadýchané a každá byla jiná. Jedna tvarohová, druhá maková, třetí s marinovanou švestkou a čtvrtá s jablečnými povidly.

Čtete to pozorně, všímáte si, že jsem nadšená ze všeho, co jsem tu ochutnala? To přece není vůbec standardní (i proto si dovoluju tohle smělé doporučení hned po první návštěvě). Stejně jako z jídla jsem nadšená z obsluhy. Paní majitelka je tak mimořádně milá a usměvavá a přitom stíhá sledovat, všechno, co se na place i v kuchyni šustne, že vlastně není divu, že je to tady moc fajn. Pokud jsem to vypozorovala dobře, v restauraci pomáhali i její synové (i když ona tedy vypadá děsně mladě, tak si nejsem jistá), takže to vypadá, že budoucnost podniku je zajištěna.

Prostředí je takové vesnické, trošku jako na chalupě, mají tu parádní starou podlahu a stropy z trámů a s mým vkusem ne úplně souznící pec, ale zase tu má svou funkci. Před restaurací je navíc příjemná zahrádka.

A abyste věděli, jaká já jsem a že na vás myslím, dala jsem si z vědeckých důvodů i kávu, i když jsem neměla valná očekávání. No, nechtějte to raději vědět. Když se mi mé cappuccino podařila omylem vylít, byla jsem ráda, že problém, co s ním, je vyřešen.

Kromě kávy dávám ovšem jedničku s hvězdičkou, vyzývám vás k návštěvě a následně k zanechání komentáře, jestli se vám na Líšnici líbilo stejně jako mně.

P.S. A majitelům restaurace moc děkuju, za to, že mi udělali radost.