Je to v suchu, tedy relativně

Když tohle píšu, myslím na Mělník, Ústí, Děčín & spol.. Povodeň mi už několik dní nejde z hlavy, nejen proto, že se mě poprvé osobně týká. Od loňska jsem totiž děvče od řeky, mám ji ráda a každý den k ní s Emilkou chodíme, máme to sotva 100 metrů. Už v neděli jsme utekly, a i když vím, že Praha už má to nejhorší za sebou, klidná pořád nejsem a zpátky domů se nijak nehrnu. Praha dopadla relativně dobře, a protože podle statistik žije v Praze velká část mých čtenářů, pěkně prosím, zamyslete se nad nějakou formou pomoci těm, kteří ji díky velké vodě potřebují a potřebovat budou. My jsme relativně v suchu, jiní ne.

 

Dávno před tím, než vůbec začalo pršet, jsem se domluvila s Lime&Tonic na spolupráci, která by mohla přinést něco dobrého vám, jim i mně. Lime&Tonic zprostředkovává zážitky, nejen ty gastronomické, i když právě na ty si posvítíme. O co jde? Lime&Tonic připravuje ve spolupráci s restauracemi, kavárnami, čajovnami, bary atd. speciální akce pro své členy. Účelem je zprostředkovat vám/nám něco výjimečného s výjimečně dobrým poměrem cena/výkon. Já už jsem těchto akcí absolvovala několik, o té nejlepší jsem tu nedávno psala, pamatujete? Na základě tohoto příspěvku mě Lime&Tonic oslovil s tím, abych pro vás testovala jejich zážitky a o ty, které budu považovat za zajímavé se s vámi podělila. To je dobrá nabídka, co myslíte? Já jsem s jejím přijetím vůbec neváhala. Kdybyste jenom tušili, kolik "lákavých nabídek" v souvislosti s tímto blogem dostávám. Ale nedoporučila bych vám nic, za čím bych si skutečně nestála. Takže vám slibuju, že vám nedoporučím jediný zážitek, který bych nepovažovala za dost dobrý pro svou nejlepší kamarádku nebo muže, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. Zkrátka pro ty, na kterých mi záleží, chci jen to nejlepší a na vás mi záleží taky. Začít bylo snadné, od 1.5. do 30.6.2013 totiž restaurace Essensia hotelu Mandarin Oriental nabízí druhé pokračování svého trojitého asijského degustačníh menu, stále za 595 Kč/os.

 

 

Proč o tom píšu v souvislosti s povodněmi? Rezervaci jsme totiž měly na neděli. Celé odpoledne jsem byla nervózní, přiznávám dokonce strach. Rok 2002 si totiž pamatuju až příliš dobře. Odpoledne jsem volala do Mandarinu, jestli máme vůbec chodit nebo budou zavírat a chystat se na velkou vodu. Prý se na nás těší, ozvalo se ze sluchátka. Tak jsme tedy šly a poočku sledovaly telefony, jestli náhodou neomezí dopravu natolik, že by se Zuzka nedostala zpět domů na svoji stranu řeky. Pozorná obsluha si samozřejmě naší lehké nervozity všimla a ujistila nás, že nás kdyžtak evakuují do druhého patra, i s celým barem, když to bude třeba :).

 

V restauraci bylo hostů skutečně jen pár, atmosféra sice nebyla nejveselejší, ale o to víc se nám obsluha věnovala. S naším číšníkem Danielem jsme toho stihli probrat hodně, vína napárovaná k menu, ostatní akce, které Essensia nabízí (hodně lobboval za nedělní vinný brunch, určitě ne proto, že bychom toho vypily příliš, nebo že by?) i to, že "to zelené curry" je prostě fantastické. Jak jsem psala v předchozím příspěvku, obsluhu v Essensii považuju skutečně za nadstandardní, empatickou, nevtíravou, zkrátka takovou, jakou bych si přála v každé restauraci.

 

Menu bylo bylo následující:

 

Set předkrmů v podobě dvou salátů, čerstvých vietnamských závitků s lehkou houbovou dominancí, které byly podávány se sladkou švestkovou omáčkou, smažených taštiček gyoza s krevetami a teriaky omáčkou a chřestové tempury. Byť možná tempura byla tím "nejobyčejnějším" jídlem z podávaných předkrmů, mě nadchla nejvíc. A nejlepší na tom je, že mám doma tempurové těstíčko a pokud ještě seženu zelený chřest (smutné chřestové zprávy bohužel přináším zde), určitě se pokusím o domácí repliku. Nenapadlo by mě chřest smažit v těstíčku, ale věřte, že je to geniální nápad.

 

Z hlavních chodů jsme se se Zuzkou na favoritu neshodly. Ano, mají s Danielem pravdu, že to zelené curry je fantastické a rybí koláčky k němu dokonale chuťově vyladěné, ale! Hovězí pupek se zeleným a bílým chřestem a indonéskou pepřovou omáčkou byl tak strašně dobrý ... Po téhle zkušenosti mám za to, že chřest snese opravdu jakýkoliv doprovod. Chce to jen trochu šikovnosti při jeho přípravě, aby zůstal křupavý a svěží. A to team Jiřího Štifta vážně umí.

 

Po menší nabídnuté pauze jsme dostaly smaženou taštičku plněnou lepkavou rýží (sticky rice), s jahodovou omáčkou, nebojím se použít slovo coulis a vanilkovou omáčkou s výraznou chutí zázvoru. Ne, nebylo to po hlavních jídlech moc velké, nebylo to mastné, bylo to skvělé.

 

 

A nebylo to všechno. Stejně jako v případě prvního asijského menu, bylo pro velký úspěch na závěr večeře podáváno jasmínové martini. Zase jsme si ho daly vedle v baru a já už se nebála. Kdyby nebyly pro jistotu uzavřené suterénní toalety, ani bych nevěděla, co se venku děje. V Essensii totiž  bylo zase dobře. Tak dobře, jako málokde. A tak se budu těšit, že asijské menu s Lime&Tonic bude mít nějaké pokračování, protože poměr cena/výkon je v tomto případě rozhodně jedinečný. Zvlášť když uvážím, že ke každému chodu je napárované víno z Nového vinařství nebo od táty ředitele Nového vinařství pana Špalka za 90 Kč/1,5 dc.

 

Nevěříte? Vyzkoušejte trojité asijské degustační menu do 30.6.2013 v restauraci Essensia sami. A když vám nebude chutnat a budete mít pocit, že jsem tohle všechno psala jenom proto, že jsem se tak s Lime&Tonic domluvila, slibuju, že to, co za menu utratíte, pošlu na nějaký účet určený pro postižené povodněmi. Jsem férová holka, že jo? Ale já nevěřím, že si budete stěžovat, tak nějaký příspěvek preventivně pošlu už teď a uděláte mi radost, když se alespoň v tomhle budete po mně opičit.

 

P.S. A že ty fotky nejsou od mě, ale jsou použité se svolením Lime&Tonic vám asi ani říkat nemusím.