Bez bezu ...

... se pravděpodobně nedá žít. Alespoň to vyplývá z dobře míněných rad, které s železnou pravidelností dostávám od své tety. Jakmile zním po telefonu alespoň náznakem nastydle, hned se teta ptá, jestli piju "tu bezinku". No, dost často piju, už jen proto, abych jí nemusela lhát. "Tou bezinkou" se myslí čaj z květů černého bezu, který koupíte v každé lékárně nebo si ho můžete nasušit sami. Když ho navíc osladíte bezinkovým medem, budete hnedle jako rybičky (nebo vám to alespoň neublíží). Já ale pro tetu i pro vás vynalezla takovou trošku lepší formu bezinkové medicíny, i když sílu léčivých účinků nedokážu dost dobře posoudit. Tak honem do bezu, teď je na vyšších místech ve své nejlepší formě. O tenhle likér totiž nebudete chtít přijít.

Počáteční fáze přípravy je shodná s přípravou bezinkového medu, takže já z dále uvedeného množství vyrobila část likéru a část medu. Tohle je druhá verze likéru a prohlašuju jí za definitivní, protože mi moc chutná.

Poměry jsou do začátku následující: na 1 l vody přijde 1 kg cukru, 1 chemicky neošetřený citrón a 25 květů černého bezu. Vařila jsem z dvojnásobné dávky následovně.

Do vody jsem přidala na tenké plátky nakrájený citrón (bez pecek) a květy bezu (jen oklepané neomyté, abych na nich zůstal pyl), přivedla k varu a vařila 20 minut. Nechala jsem louhovat 24 hodin. Potom jsem květy i citrón vyndala a pořádně vymačkala. Tekutinu jsem přes utěrku přecedila do čistého hrnce, přidala cukr a přivedla k varu. Můj plán byl vyrobit likér z trošku hustšího sirupu, takže do "fáze likéru" jsem vařila asi 30 minut. Příslušné množství sirupu jsem slila do poloviny čisté, horkou vodou vypláchnuté lahve a po vychladnutí přidala přes kapesník přecezenou šťávu ze dvou citrónů a stejné množství bílého rumu (Barcardi) jako sirupu. Pořádně jsem protřepala, dala vychladit do ledničky, ochutnala a těšila se, že vám recept stihnu předat ještě v sezóně.

První várku jsem vařila vysloveně ze sirupu, jak je popsaný ve starém příspěvku. Byla tmavší, hodně hustá a sladká. Dobrá, ale tak na jednoho panáka. Takhle verze je řidší, "univerzálnější", nejen pro babičku či tetičku.

To, co zůstane v hrnci, pokud nebudete dělat likér z celé dávky vařte směle dále, klidně 2 hodiny (záleží z jakého množství vaříte) do zhoustnutí. Uvaříte bezinkový skoromed, se kterým naděláte při chřipce spoustu dobra. Zase plním do čistých horkou vodou vypláchnutých sklenic.

Vy, kteří mě sledujete na Facebooku víte, že jsem kvůli tomuto likéru málem položila život, resp. přišla o nohu. Trochu přeháním, nečekaně jsem levou nohou až po koleno spadla do kanálu (a mé advokátní já má touhu se s nejmenovanou křivoklátskou obcí soudit) a teď mám pestrobarevné sedřené lýtko a poslouchám posměšky kamarádů, že to bylo určitě nějaké znamení, jen prý neví čeho. No, já taky nevím čeho, doufám, že hlouběji už neklesnu a s nadcházejícím létem, uvařeným likérem a vůbec pozitivními novinkami v mém životě už bude všechno jenom lepší. Tak mi/si taky udělejte radost a místo symbolického pofoukání mého raněného lýtka i já, si uvařte bezinkový likér. Platí?