Bába leze do bezu...

Máte rádi bezinkový sirup? Já nikdy nepatřila mezi jeho velké fanoušky, přišel mi trošku jako součást domácí čarodějnické alchymie. Z dětství si pamatuju spoustu květů ve velkých lahvích, jak si to všechno pěkně kvasí a výsledkem je divně chutnající limonáda, která kvasí i v břiše. Ale v mém okolí je milovníků bezinek celkem dost, takže když jsem v páteční příloze Hospodářských novin objevila recept Petry Pospěchové na bezinkový sirup, odhodlala jsem se k akci.


Petra radí přichystat si toto:

30 velkých květů černého bezu

70 g kyseliny citrónové

2 citróny (klidně bio, ať je nemusíte loupat)

2 l převařené vychladlé vody

2 kg cukru

pár čistých lahví

V neděli ráno jsem si vyběhla na Ladronku, záškodnicky očesala pár bezinkových keřů o ještě ne zcela rozkvetlé květy. Ty jsem pak doma trošku oprala, přece jenom úplně přírodní holka zas nejsem, a podle pokynů je dala do hrnce spolu s převařenou vodou, ve které jsem rozpustila kyselinou citrónovou a přidala citróny nakrájené na plátky. V tomhle stavu jsem nechala hrnec na kuchyňské lince po dobu 24 hodin a chodila si čuchat, jak to pěkně voní. Následující den, jsem květy a plátky citrónu vyndala a vyhodila a tekutinu přecedila nikoli přes plátno, jak radí Petra, ale jednoduše přes opravdu jemný cedník. Potom jsem přidala cukr a za občasného míchání přivedla vše k varu  a okamžitě vypnula. Po vychladnutí jsem sirup slila do připravených lahví. Petra radí dolít láhev až po okraj a místo posledních milimetrů přidat slivovici. Já jsem to tedy pěkně rovnou nalila do prázdné litrovky, ve které byla před tím meruňkovice a zbytek do menších lahví, které jsem rozdala kamarádům k okamžité konzumaci. V ledničce prý sirup vydrží až rok, no nevím nevím.

Každopádně v uvedeném poměru je pěkně vyvážená chuť a vůně bezinek s chutí i vůní citrónů, takže sirup není nijak ostře bezinkový a chutná mi tak, že asi o víkendu uvařím další dávku. A vůbec se nebudu bát experimentovat třeba s limetama.

Léčivé byliny do každé rodiny!