PF PFF

Tak na rovinu. Prague Food Festival rozhodně není akce, na kterou bych se chystala a těšila celý rok. Před lety, kdy ještě PFF nebyl PFF a byla to jen akce pro zvané, kde se prezentovaly všechny restaurace první desítky Maurerova výběru (i ten se možná takhle tenkrát nejmenoval), jsem se těšila a chystala strašně moc a doufala, že si táta nezvolí za doprovod někoho jiného. Jasně, tenkrát jsem taky netrávila několik večerů týdně po restauracích a tak, ale každopádně to pro mě byl vždycky obrovský zážitek. Pak se z toho všeho stala parádní komerční akce, které sice předchází večer pro zvané, ale já zvaná nejsem, sic dostávám vždycky 2 vstupenky na některý z festivalových dnů.

Na festivalu pak vždycky kafrám úplně stejně. „To si fakt nikdo nedokáže spočítat, že za ty peníze (poměr velikost porce/počet grandů) by dostal jídlo v příslušné restauraci, seděl by u stolu, jídlo by mu přinesli, aniž by stál frontu, nejedl by plastovým příborem, atd?“ Mně trošku vadí to, že je festival představován jako možnost obyčejných lidí ochutnat neobyčejná jídla na neobyčejném místě za neobyčejně výhodné ceny. Především ceny za výhodné prostě nepovažuju a opravdu by mě zajímal výsledek, kdyby se podle gramáže porce spočítalo, kolik by stálo totéž jídlo v daném podniku. Neobyčejnost míst, kde se festival koná, potvrzuji. Jsem holka, co se dokáže dojmout pohledem od řeky na Hrad, ale! Co naplat, když na těch překrásných místech není kde jíst. Stolů je na festivalu vždycky zoufale málo. Čím krásnější místo, tím striktnější památkářská pravidla. Letošní ročník je vážně na úžasném místě, akorát snad celé zahrady jsou kulturní památkou, včetně trávníků, na které nelze vkročit, takže úzkými uličkami se často nedá projít, jídlo není kde sníst a hlavně si ho nezkoušejte odložit na nějakou zídku, okamžitě přijde pán z bezpečností agentury a vysvětlí vám, že takhle tedy ne.

Ale přiznávám, že jsem s tímto svým názorem celkem osamocená a většina mých kamarádů si PFF pochvaluje a já jsem ráda, protože jako myšlenka mi to přijde geniální, určitě by mě strašně bavilo takovou akci organizovat a ještě víc bych byla pyšná, kdybych jí vymyslela. Posledních pár dní hodně přemýšlím o tom, kolik lidí opravdu dělá práci, která je baví a zároveň se jí uživí nejméně tak, jako kdyby dělali něco, co je sice tak nebaví, ale umí to a vynáší to. Takže všechna čest...

A taky bych chtěla navštívit takovou akci v Londýně, Berlíně, ale klidně i v Brně.

PFF jsem navštívila v pátek odpoledne a utekla kolem 17.30, akorát když se dost rozpršelo. Počet návštěvníků byl celkem únosný, nikoli však úměrný počtu stolů, u kterých se dalo jíst. Jako první jsem ochutnala u stánku Hergertovy Cihelny tuňáka smaženého v tempuře s bramborovým pyré s wasabi a demi glace s gari zázvorem. No, tuňák mě na zadek neposadil (a to ani kdyby bylo kam), kaše byla zajímavá (další pokrm ke snadnému okopírování), ale málo slaná, za to ta omáčka mi přišla fantastická, zázvoru tak akorát, aby nepříjemně neštípal, vážně povedená. Každopádně tuňákové/lososové rolky v SaSaZu rozhodně nezaostávají ani o krůček, to mi věřte.

Rozpolcený dojem ve mně zanechala i údajně pomalu pečená hovězí květová špička s jarní zeleninou a omáčkou z medvědího česneku u Phenixu. Maso mělo konzistenci, která plastovým příborem prostě nešla zvládnout, jakkoli ochucené bylo dobře. Mnohem lepší byla ale omáčka z medvědího česneku se smetanovým základem, která doplňovala dobře udělanou zeleninu.

Na co jsem se nejvíc těšila a co mě nejvíc zklamalo? Levandulová panna cotta s jahodovým tatarákem od Aromi, fakt. Pravidelní čtenáři vědí, že s levandulí teď hodně experimentuju, takže jsem se těšila na inspiraci. No a vlastně se mi inspirace dostalo, protože tahle panna cotta mě zklamala natolik, že jsem se hned po návratu domů pokusila vymyslet recept na mnohem lepší provedení. Co byste řekli opravdu levandulové panna cottě třeba s pěnou z bílé čokolády a pár kvítky navrch? Jen bílá a fialová? Rozmixované jahody s cukrem navíc se mi zdají celkem zbytečné, dokonce si myslím, že levandule se s jahodami i trošku tluče. A Riccardo, příště trochu méně želatiny, per favore!

Naopak největší radost mi udělali v La Gare. Byla u nich legrace, fronta odsýpala a tarte flambée i tarte tatin byly skvělé nejen chutí, ale i poměrem cena/výkon (2 G/kus). Neváhejte tam utratit pár géček. A víte co je super? Že recept na tarte flambée z La Gare prozradil Pavel Maurer v posledním Espritu Lidových novin, takže to možná už zítra zkusím a podělím se s vámi.

A nejlepší zážitek ze všech ročníků PFF? Když jsem vloni v kruhu svých milých se skleničkou Leffe Bruin v ruce poslouchala Paroubkovu rezignaci. A protože jsme skoro všechno propili, šli jsme se pak najíst do Café de Paris. To byl panečku den!

P.S. Dlouhatánská fronta byla u Mozaiky, kde se podával hovězí jazyk „sous vide“ s kroupovým rizotem. Zuzka i Martin z něj byli celý pryč. Taky jim moc chutnala paštika od Florentýny a bůček u Budha Baru.