Nuda v Brusáči

Najde se mezi čtenáři tohoto blogu někdo, kdo má opravdu rád Brusel? Já jsem se snažila najít si k němu cestu několikrát, ale marně. Naposledy minulý pátek a v pondělí. Líbí se mi staré bruselské domy, Atomium, fitclub kam donedávna chodil můj bratr, nepřeberné množství macarons, které se tam dají koupit a Le Pain Quotidien. Jinak je pro mě Brusel celkem nudné město s dobrou čokoládou a hnusnou kávou.

Když se můj bratr stěhoval z Londýna do Bruselu, nebyla jsem vůbec nadšená, a to jsem Brusel vlastně ani neznala. Po několika pokusech najít v tomhle městě zalíbení, to už vzdávám, leda byste mě v komentářích přesvědčili, že mi v Bruselu něco zásadního uniklo. Naštěstí jsem hned při 1. bruselské návštěvě objevila podnik Le Pain Quotidien (LPQ), kterému říkám "Denní chlebíček" a na ten chci upozornit já vás. LPQ je původní bruselský koncept, jehož 1. pobočka byla otevřena v roce 1990. O té doby se LPQ rozrostl do mezinárodních řetězcových rozměrů, ale myslím, že mu to kráse příliš neubírá.

A co, že je tedy na Denním chlebíčku tak atraktivní? Původně to byla jenom pekárna, ve které se měl péct poctivý chleba. Pak majitel koupil na blešáku dlouhý dřevěný stůl a vznikl koncept podniku založeného na kvalitním pečivu a sladkostech. Pro mě je LPQ téměř ideálním snídaňovým podnikem. My chodíme do pobočky na Avenue Luise, hned za dveřmi se prodává pečivo a různé dortíčky, marmelády atd. a v zadní části jsou stoly a zimní zahrada s dalšími místy k sezení. Interiér je super jednoduchý a v něm dřevěné stoly různých velikostí, tabule s nabídkou a úžasná vůně pečiva. Uprostřed je dlouhý společný stůl a na něm všelijaké marmelády, čokolády, olivový olej, sůl ručně sbíraná u Atlantiku ... prostě paráda. No neradujte se zas tak úplně. Mají tam také veliký automatický kávovar, ze kterého teče opravdu hnusná káva. Proč!?! Naštěstí mě to v Bruselu až tak nepálí, protože hnusnou kávu tam mají v podstatě všude, takže mě to od návštěvy LPQ neodradí.

Vybrat si ze všech těch dobrot není úplně snadné, takže většinou skončím u "le petit déjeuner", čili snídaně, která se skládá z několika druhů pečiva, včetně úžasně křupavého máslového croissantu, čerstvého džusu, teplého nápoje a vajíčka navrch. Na pečivo si namažu všechny ty různé dobroty, co jsou na stole a raduju se ze života. Potíž je v tom, že už mi pak nezbývá místo na ty lákavě vypadající jahodové nebo malinové košíčky.

Jednou jsme tam ale zašli s Dáňou na oběd a dali jsme si boeuf basilic, což je chléb s plátky syrové asi svíčkové s omáčkou z olivového oleje a bazalky a s hoblinami parmazánu. Veliká dobrota, kterou mám v plánu vyrobit, jen co zas upeču pořádný chleba. A po lehkém obědě mi naštěstí místo v břiše na košíček zbylo.

Prostě a jednoduše, tohle je jedno z mých bruselských povyražení, které doporučuji, s výhradou kávy, vaší pozornosti. Mám pocit, že všechno, co tu podávají a prodávají je navíc bio, pokud ještě někdo setrvává na bio vlně. A pokud nemáte zrovna namířeno do Brusáče, zahlédla jsem pobočku i v Londýně a v NY, ačkoliv tam bych se rozhodně dovedla zabavit i jinak.