pondělí 22. dubna 2013

Bez klobouku boss!

Tohle není reklamní článek, i když by se to třeba mohlo na první přečtení zdát. Jen jsem zas jednou nadšená a vy, co si sem chodíte číst častěji, už víte, jak já se jenom dokážu nadchnout. Někdy si připadám trošku jak malá. Třeba když stojím uprostřed Šárky plné medvědího česneku a dožaduju se od ostatních stejného nadšení z takového přírodního pokladu. Včera jsem zas zorganizovala detektivní pátrání v Sapě. Wanted byla rybí omáčka Three Crabs, kterou v asijském speciálu Apetitu doporučoval Paul Day. Kdybyste viděli, jak šťastná jsem byla, když jsem ji objevila a prodavač mi s legračním přízvukem potvrdil, že móc doblý. Na druhou stranu, dětinská radost je docela dobrá vlastnost, nemyslíte?

Svolení k použití fotografií jsem dostala od Lime&Tonic

No tak přesně takhle nadšená jsem byla z trojitého asijského degustačního menu, které ve spolupráci s Lime&Tonic nabízí restaurace Essencia hotelu Mandarin Oriental. Dokonce tak, že druhý den po jeho ochutnání, jsem si objednala repete pro tátu k narozeninám.

V Essencii jsem byla už několikrát, poprvé před pár lety, ale tehdy to nijak nezapomenutelný zážitek nebyl, byť všechno bylo v pořádku. Znovu jsem se tam podívala v zimě v rámci Grand restaurant festivalu, jednoduše proto, že nabízené menu bylo příliš lákavé na to, abych ho mohla ignorovat. Jídlo bylo skvělé, vzpomínám hlavně na thajské rybí koláčky, které budu o víkendu zkoušet připravit doma. Ještě, že jsem si zapsala složení omáčky. Kromě jídla, na mě ale zanechal velký dojem personál. Tak milé a pozorné chování jsem v restauraci nezažila dlouho. Srovnání snesla obsluha možná jen s Alcronem.

Nadstandardně příjemný byl personál i při první návštěvě v rámci Lime&Tonic a minulý týden, už si mě jeden s číšníků pamatoval a přivítal mě slovy: "Vidím, že vás nevítám poprvé". Ani naposled, musela jsem dodat.

Pokud jste tedy plaché povahy, máte pocit, že drahé restaurace nejsou pro vás a necítili byste se tam dobře, Essencia je místo, kde můžete tyhle nepříjemné a snad i neopodstatněné pocity překonat. Kdyby se vám tam přesto nelíbilo, klidně mi vynadejte :).


Druhou nespornou výhodou je i fakt, že asijské degustační menu je relativně levné (uvážíme-li kde, co a v jakém rozsahu je podáváno). Celé menu ve složení: 

Shu Mai - na páře vařené knedlíčky s vepřovým masem, krevetami a hřebenatkami
Krabí rolky - rýžová rolky s krabím masem smažené v panko strouhance, wasabi majonéza
Jarní závitky s pekingskou kachnou - smažené rolky s kachním masem, omáčkou hoi sin a okurkou s koriandrem
Žluté kari s rybami a mořskými plody
Vepřová žebra v asijské švestkové marinádě s restovanou zeleninou
Cibulovo rýžový pilaf 
Tapiokové perličky s liči, granátovým jablkem a vodními kaštany
Jasmínové martini se sušenými jasmínovými květy

vychází na 595 Kč/os, a to je fér, ne? Stejně jako při GRF se mi líbilo, že k menu bylo připravné párování s moravskými víny za 90 Kč/sklenka, takže jste se nemuseli zruinovat ani vínem. Jen přiznávám, že vína v rámci GRF mě zaujala víc.

Pokud jde o ceny, musím zakafrat jen na absurdních 125 Kč za espresso macchiato. To mi přijde i na hotelovou restauraci vyšší kategorie nepřiměřené.

Ale k věci nebo spíš k jídlu. Ty předkrmy byly prostě božské a nenuťte mě si vybrat, který byl nejlepší. Zuzka hlasuje pro shu mai a já nedokážu říct. Snad jen to, že bych knedlíčky i rolky mohla jíst obden a nepřejedly by se mi. Slovy šéfkuchaře této restaurace, bylo to skvěle vychucené, ať už si pod slovem "vychucené" představíte cokoliv. Já si pod tím slovem představuju to, že všechny složky a chutě pokrmu k sobě dokonale pasují, křupavé těsto, voňavá pekingská kachna i intenzivní hoi sin. Stejně jako jemné krabí maso k lehounce pálivé wasabi majonéze.

Hlavní jídla bych hodnotila jako velmi dobrá, zvlášť kari bylo povedené a sedělo k rýžovému pilafu. Marináda u vepřových žeber byla možná méně výrazná, než jsem očekávala.

Moc mi chutnal dezert, který prozměnu nenadchnul kamarádku Martinu, ale podle měl byl takový jaký měl být. Kombinace tapiokových perliček s kokosovým mlékem mi chutná a vyhovuje mi, že dezert není příliš sladký. Zas jeden z thajských receptů, které bych měla vyzkoušet, i když kdo ví, kde seženu ty vodní kaštany a jak vlastně vypadají.

Závěrečné jasmínové martini si můžete dát u stolu nebo v přítmí místního baru. Překvapivé je, že v něm vlastně žádné martini není, ale je v něm gin. Bílé krystalky podávané zvlášť jsou, pokud jsem to nepopletla, sušený jasmínový květ, který chutnal sladce a zkrátka jasmínově. Po napití se v puse začaly trošku rozpouštet. Tenhle drink bych si taky kdykoliv znovu zopakovala.

Při druhé večeři si s námi přišel popovídat i šéfkuchař Jiří Štift, kterému zanedlouho vyjde kuchařka s asijskými recepty. Nechci se vnucovat, ale kdyby mi jí vydavatelství dalo k recenzi, obětovala bych se.

Shora popsané menu je v nabídce jen do konce měsíce a musí se koupit přes Lime&Tonic. Pokud to nestihnete, nezoufejte, nové má být zas od 1.5. a já ho určitě vyzkouším. Málo v které restauraci, jsem se cítila tak dobře jako tady, na mou duši, na Emilky uši a na kočičí svědomí.

2 komentáře:

  1. Vodní kaštany v konzervě mají v obchůdku Thai Food Francouzská ulice Praha 2

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, tak že bych to vážně vyzkoušela?

      Vymazat