středa 20. února 2013

Slíbila jsem recenzi na Alcron?

Tak tenhle slib zatím nesplním. Překvapivě se zatím nenašel poptávaný sponzor :). V Alcronu jsem tedy před pár dny byla a hrozně jsem si to užila. Jenže jsem tam byla na regulérním menu jen jednou a na základě jedné návštěvy se recenze psát nesluší ani nedá. Taky jsem tesně za půlkou přestala fotit a ukládat do paměti všechny ingredience na talíři, prostě jsem byla okouzlená ... Tak mi to promiňte, já vám za to odvyprávím, jak to všechno v Alcronu bylo.

O mém nostalgickém vztahu k hotelu Alcron, nyní Radisson Blu, jsem vám už vyprávěla v loňské reportáži z GRF. Tenkrát se mi v Alcronu hrozně líbilo a Roman Paulus získal navěky mé sympatie. Když jsem tedy v létě mohla vyslovit přání, kam chci být pozvána na večeři, přála jsem si jít právě sem. No, uběhlo pár měsíců a na večeři jsme konečně šli. Toto jsou mé dojmy.

Restaurace Alcron si tu slavnou hvězdičku opravdu zaslouží. Všechno šlapalo jako na drátkách od začátku až do konce. Můžu mít pouze jedinou výtku, náš sympatický číšník s visáží hollywoodského herce, měl značně ošoupaný fialový pás, který sice perfektně ladil s motýlkem, zdůrazňoval jeho štíhlou postavu, ale skvěla se v něm díra. Ale to možná patří k té nostalgii starých časů, nemyslíte?

Večeři si v Alcronu můžete poskládat z pravidelně obměňovaného menu. Můžete se spokojit se třemi chody nebo se rozšoupnout a zvládnout jich až sedm. Tři chody jsou za 900 Kč, každý další chod pak za 200 Kč. Nebudu vás napínat, dala jsem si jich pět. Nepředstavujte si malé porce degustačního menu, i ze třech chodů budete slušně najedeni, čtyři chody + dezert jsou pro standardní jedlíky asi ideální. Čili za 1.300 Kč se najíte jako králové a jako ke králům se k vám budou i chovat. Vinné párování je naceněné stejně jako jídlo, vína i ostatní nápoje, ale samozřejmě můžete vybírat à la carte. Před opěvováním kuchyně by bylo nefér nepochválit opravdu perfektní servis. Skoro bych řekla, že nevím o další restauraci u nás s takovou obsluhu - profesionální, nevtíravá, příjemná, vtipná, pozorná (možná La Degu). Ještě organizační poznámka, rezervace se přijímají na šestou nebo půl devátou.

K jídlu samotnému, asi se mi budete trošku smát, ale nejvíc mi v paměti utkvělo máslo. Máslo s yuzu. Yuzu je citrus pěstovaný v Asii, trochu jako mandarinka šmrcnutá grepem. Má velmi výraznou chuť a to máslo bylo prostě dokonalé, slané a zároveň kyselé, hrozně osvěžující a překvapivé. Což mi připomíná, že jsem nedávno viděla v Bistru M prodávat sůl s yuzu, malá krabička stála přes 200 Kč, přišla mi drahá, ale teď si pro ní možná skočím, nevykupte mi jí.


A proč mi nejvíc v paměti utkvělo máslo? Protože pak jsem toho měla moc. Na každém talíři byla spousta ingrediencí, které vždy obsluha představila (opakovaně jsem třeba dostala lotosový květ, pokud jsem si to tedy zapamatovala správně). Dohromady působilo jídlo vždy hodně harmonickým dojmem, ale kombinace mnoha ingrediencí má za následek to, že vám jídla nedokážu jednoduše popsat. Taky se vám musím přiznat, že jsem jídla vybírala často podle příloh, které mi přišly hrozně zajímavé, no uznejte sami, kaše z karamelizovaného květáku, lanýžovo-kaštanové pyré ... Protože jsem si chtěla večeři užít, nedělala jsem si poznámky, tak se prosím spokojte s pár fotografiemi, které vás třeba nalákají, abyste restauraci vyzkoušeli sami.


Ještě zmíním milý detail, pokud si někdo ze společnosti dá o nějaký ten chod méně, obsluha ho nenechá u stolu jen tak koukat, zatímco ostatní jedí. Vždycky přinese něco malého, třeba citronový sorbet s úžasně jemnou strukturou nebo trochu nasládlé polévky z humra.


Zkrátka, na mě restaurace udělala veliký dojem a přes výši cen myslím, že jsou to dobře utracené peníze, což o spoustě jiných míst říct nemohu.

O teď už vím, že když si budu smět vybrat jakoukoliv restauraci v Praze, budu-li chtít být za dámu, zvolím Alcron, budu-li chtít být za rozverné devče, vyberu si Sansho. Vím, že z obou restaurací budu odcházet spokojená a šťastná, jak jen po dobrém jídle může člověk šťastný být. A věřte mi, že vím, ceny na obou místech nejsou dostupné každému, a tak to je i správně, nemyslíte? Co můžete mít každý den, dost rychle zevšední. Ale výjimečné příležitosti, si žádají výjimečná místa. Tak až budete mít v plánu něco opravdu výjimečného, nebojte se do něj Alcron zařadit.

10 komentářů:

  1. Máslo s yuzu je božské, och, jak ti závidím, jednou jsem ochutnala a kostku jsem si musela pořídit, prý je výborné na rybu. Snad zas budu mít někdy příležitost jej koupit.

    Irresistible

    OdpovědětVymazat
  2. Kde se dá koupit? Já dnes koupila tu sůl (fleur de sel), je pekelně drahá, ale zas neočekávám velkou spotřebu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer,můžu poprosit kde se dá koupit sůl fleur de sel?Na internetu je toho moc a už jsem narazila i na podvodníky.Děkuji moc za ochotu .Kamila

      Vymazat
  3. Já jsem si ho kdysi koupila na kurzu vaření u Kastelána, resp. měli jsme ochutnávku a byla možnost si ho objednat. Byly tam tehdy i jiné druhy másel, vše od stejné firmy, myslím bílý papírový obal a modrý potisk a písmena, název příležitostně zjistím a dám vědět.
    A fleur de seul je droga, k snídani čerstvý chleba s máslem, tvarohem a nahoře posypat krystalkama;-)

    Irresistible

    OdpovědětVymazat
  4. ech, máslo tam mám nadbytečné:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Fotky jsou hodně lákavé, dovedu si představit, že chutnalo a při nějaké příležitosti bych
    se tam ráda podívala :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ta prezentace na talíři je neuvěřitelná. Nikdy jsem nebyla v takové restauraci a ani v jiné podobné, kde by mi naservírovali něco takového. Myslím si, že bych koukala jako puk. Navíc jsem taková poseroutka, že bych se půlku věcí bála ochutnat.
    Mimochodem, jak se fotilo? Zajímalo by mě, jak se fotí v restauraci jídlo, které si člověk objedná. Hrozně bych se bála reakce. (Ano, jsem fakt poseroutka.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve skutečnosti na talířích nebylo nic extra divného, co by se člověk bál dát do pusy a obsluha představila vážně každý lísteček nebo zrnko.

      A focení... je to věc zvyku, tím, že často jím s lidmi, co se motají kolem jídla, mi přijde focení v restauraci docela normální, nemám s tím problém kvůli obsluze (často je i zvyklá), ale spíš když jdu jíst s někým, kdo se jde prostě najíst a nepotřebuje o tom číst nebo to rozebírat, pak mi je trapné focením rušit večer.

      Vymazat
    2. Moc děkuji za odpověď! :)

      Vymazat