Jó, jó na vlnitý plech, já mám odmalička pech…

Ze všech střech a garáží na mě ten plech doráží… (Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák – Vlnitý plech)

V prosinci na mě ten plech začal dorážet i v nové kavárně, která se jmenuje Standard Café. Ráda bych napsala, že je to takový lepší standard, ale po několika návštěvách, musím říct, že pokud jde o kvalitu, je to fakt jenom standard.

Nalákal mě sem Lukáš, že prý je to tu fajn a mají dobré espresso za 29 Kč. Fajn to tu opravdu je. Panuje tady taková kavárenská atmosféra z dob studií, spousta mládeže, oblaka cigaretového dýmu, to vše v interiéru, který mě docela  nadchnul. Hodně bledě modré v kombinaci s několika odstíny hnědé/béžové, masivní litinové topení, minimalistické stolky, trocha starého nábytku, fantastická světla a celá zadní místnost vylepšená vlnitým plechem a celoplechovým stropem s těmi neuvěřitelným světly. Vážně krása a možná ani ne tak drahá. Kdyby mi bylo alespoň o deset let míň, hrozně ráda bych sem chodila za školu. Ale nejen, že nemládnu, ale taky mi čím dál tím víc vadí, když je někde zahuleno. Kavárna má dvě hlavní místnosti, předsíňku se dvěma stoly a dole ještě místnost s fotbálkem (proč?), fakt by se to kouření nedalo nějak vyřešit?

No ale mám to z práce blízko, mám některé kamarády, kteří si připadají v nekuřáckých podnicích diskriminováni a navíc se mi ten interiér tak líbí, že jsem tu za poslední měsíc byla tak pětkrát, abych to důkladně prozkoumala. A tohle je výsledek.

Kávu tu inzerují bez udání značky i pražírny jako směs tří arabik – Etiopie, Indie, Nicaragua. S tím espressem Lukáš nelhal, stojí 29 Kč a většinou se povede. Cappuccino za 39 Kč se ovšem nepovedlo kloudně ani jednou, protože nikdo z personálu neumí ušlehat pořádnou pěnu, ostatně viz fotografie (omluvte sníženou kvalitu fota, doufám, že jste shovívavější než já s tou pěnou).

Na kávu sem tedy chodit nebudu. To spíš na pivo, mají tu nefiltrovanou dvanáctku Bernard (28 Kč malá/36 Kč velká) a desítku taky od Bernarda (20/28 Kč). To nefiltrované si mě hodně získalo a navíc bude určitě moc zdraví prospěšné, nebo ne? Rozlévané víno mají za dobré ceny (20 Kč/dc, 75 Kč/0,5l, 140 Kč/l), ale já o něm zatím moc přesvědčená nejsem. Ze včerejšího rulandského šedého bez bližší identifikace mě šíleně pálila žáha, byť je dost nasládlé. Červené rozlévají chilský cabernet sauvignon. Z nealka mají kromě klasiky i příjemný výběr bio moštů (12 Kč/dc).

Pokud jde o jídlo, žádná velká sláva. Dortíky v chladící vitríně působí docela pěkným dojmem, ale ochutnala jsem dvakrát větrník a byla to těžká umělotina. Dále mají panini, ale snad ve všech je dost nekvalitní pesto a hodně kyselá sušená rajčata. Navrhuju ubrat na ingrediencích a zásadně přidat na kvalitě (40 Kč/1 ks, 65 Kč/2 ks).

Obsluha je v celku pozorná a milá, ale dost jí chybí profesionalita. Klábosení s kamarády a rodinou na baru tak, že to slyší celý podnik, mi zkrátka vadí, zvlášť, když se kvůli tomu přestává obsluhovat.

Čili, tenhle podnik se mi libí, ráda sem zajdu občas na pivo, protože je to tu o moc hezčí než v nějaké zaplivané hospodě, ale ke kavárně kam bych ráda chodila vysedávat to má opravdu ještě hodně daleko a ze stejného důvodu pro mě Standard nesplňuje podmínky pro pozitivní recenzi na SCUKu.

Standard Café, ul. Karoliny Světlé 23, Praha 1