Tak jsem to nakonec skousla…

Ještě než jsem ve čtvrtek dorazila do práce, už mi iphonek hlásil, že mě shání šéf. Nic moc a to jsem ještě nevěděla, co se bude dít. Prý všechno v pohodě, jen musím klienta doprovodit na podpis nájemní smlouvy, na zatím nejmenovanou restauraci, jejíž identitu prozradím na konci příspěvku. Všechno je dohodnuté a ode mě se nic nechce.

Záhy se ukázalo, že dohodnuté není skoro nic, a že ten, kdo má smlouvu podepisovat za protistranu je náš rodinný kamarád. Tak jsem mu zavolala, nastal kolotoč dohadování a přepisování smlouvy, já byla trochu za pitomce a ještě jsem se právně nepohodla s jeho advokátní přítelkyní a prostě jsem z toho byla fakt otrávená.

Náladu mi ale zvedlo pozvání na "zkušební večeři" právě do té čerstvě pronajaté restaurace, na které se podávaly pokrmy z nové nabídky, připravené novými zaručeně italskými kuchaři. Včera večer to proběhlo a bylo to bezva. Aby bylo jasno, tohle není žádná recenze, ani reklama ani nic podobného, jen upozornění na to, že tahle restaurace má nové majitele, kuchaře a další personál a vypadá to, že se blýská na lepší časy.  A o tenhle tip a zážitky ze včerejška se s vámi chci podělit.

Vyrazila jsem s Flaviem - odborníkem na italskou literaturu i kuchyni, bratrem a Barunkou - odborníky na život. Vyšel na nás pěkný stoleček u zdi, od kterého bylo vidět na celé horní patro restaurace. Jak se popasovat s popisem prostředí? Všechno zůstalo při starém tak, jak to původní majitel zanechal. Restauraci si tedy v myšlenkách zasaďte někam do italského venkova, interiér žlutě zalitý sluncem, pěkné vesnické dekorace ze sušených květin, kol od trakaře, těstovin a lahví vína a k tomu obrazy kohoutů od nějakého semiumělce. Celé v takovém rustikálním duchu, s kostkovanými ubrusy. Já bych ty dekorace vyházela, ale Flavio říkal, že to vypadá přesně jako italská trattoria střední cenové kategorie, čili proti gustu…

Obsluhu nebudu hodnotit ani náznakem, protože to byl takový neformální večer pro přátele, při kterém obsluhovali i někteří z majitelů a nevím, jak to bude vypadat v reálném provozu.

Chtěla jsem omrknout nové menu a dozvěděla jsem se, že budou mít vždy pár jídel z čerstvých surovin a lístek se tedy bude připravovat denně. Alespoň takový je plán. Restaurace bude nabízet i polední menu v ceně kolem 150 Kč. Nevím, co bude v poledním menu zahrnuto, ale cena mi přijde přijatelná i jen za talíř opravdu dobrých těstovin.

My jsme včera ochutnali naprosto famózní domácí pečivo, jehož základem bylo těsto na pizzu s větším množstvím olivového oleje a pak podle tvaru a druhu třeba černé olivy, sušená rajčata, rozmarýn. Původní majitel dělal i pizzu, ale vzhledem k tomu, že podnik nedisponuje pecí na dřevo, rozhodli se noví majitelé opravdu v italském duchu, že trouby (nebo jak to odborně nazvat) využijí právě jen na přípravu domácího pečiva. K pečivu jsme dostali prkýnko s prosciuttem, bresaolou, coppou, salámem a několika druhy sýrů, z nichž jeden byl s pistáciemi, jeden byl pecorino, tedy ovčí a ostatní nevím, ale všechny mi chutnaly. Chutnaly mi i velké černé olivy nakládané v oleji.

Další chod byl věcí domluvy a my se tedy domluvili na tzv. "bis", čili kombinaci dvou jídel. Konkrétně to byly tagliatelle s toskánským ragù z jehněčího masa, které nebylo mleté, ale na malé kousíčky, co se úplně rozpadaly, jak byly měkké. Ale maso nemělo typickou jehněčí chuť a vlastně bych ani nepoznala, že jde o jehněčí, což může být pro někoho plus, ale mě to spíš mrzelo. Každopádně to bylo moc dobré jídlo, které bych si dala bez váhání zas. Druhé z jídel byly bylinkové gnocchi s gorgonzolovou omáčkou a brokolicí. No, tady těžko soudit, gnocchi byly velké, hodně nadýchané, rozhodně ne takové ty typické bramborové, jak by si člověk pod názvem gnocchi představil. Omáčka celkem klasická, nic překvapivého, s očekávanou maličko štiplavou gorgonzolovou chutí. Tu brokolici bych tam nemusela, ale to je spíš otázka mé obecné nevraživosti k této zelenině.

Už jsem byla fakt nacpaná, přiznávám polední brunch v hotelu Hilton Old Town, takže jsem si nechala trochu vytrávit při popíjení moc dobrého Primitiva ze Salenta, Puglia. Šlo o rozlévané víno, takže vás ošidím o podrobnosti jako je ročník a identifikace vinaře, ale mělo krásnou temnou barvu a byly v něm cítit višně a lesní ovoce. Vzhledem k tomu, jak dobré to víno bylo, tak myslím nepůjde o místní house wine, které by bylo běžně rozlévané, ale nechme se překvapit.

V mezidobí jsem měla také možnost nahlédnout do kuchyně, kde kmitalo překvapivé množství lidí a dozvěděla jsem se, že u kávovaru stojí nejlepší barista ČR za loňský rok, který tu sice nezůstává nafurt, ale alespoň školí personál. Mně udělal cappuccino se srdíčkem, což mi samozřejmě udělalo radost.

No a k tomu cappuccinu jsme dostali i dezert, a to ananasové carpaccio s krémem z mascarpone a malinovou omáčkou a také malinový cheescake. Oba dezerty se povedly, ale dávám přednost tomu cheescaku, který byl připraven ve formičce na jednu porci, měl hodně lehký krém a řekla bych, že i s ním mělo mascarpone co dělat. To ananasové carpaccio mi poslední dobou přijde takový nenáročný hit a esteticky mě úplně nenadchlo. Za přijatelnou cenu, bych si ho ale dala klidně znova.

Shrnuto podtrženo, byl to překvapivě fajn večer, kterého jsem se kvůli anabázi s uzavíráním smlouvy trochu obávala a nakonec jsem byla moc ráda, že jsem tam byla. Už se těším až vyzkouším polední menu a po troše času na rozjezd, tam vyrazím na oficiální večeři, kterou pak doopravdy zhodnotím.

Už víte, proč se tenhle příspěvek jmenuje "Tak jsem to nakonec skousla"? Ne kvůli původním obavám, ale proto, že se jedná o restauraci Al Dente (čili jak se pěkně česky překládá "na skus") a nachází se na Starém Městě, Vězeňská 4. Tímto vás nabádám k její návštěvě, a když mi budete reportovat nějaký příšerný zážitek, tak to beru na sebe a uvařím vám nějaké dobré těstoviny osobně! To se ale doufejme nestane :-).