neděle 7. srpna 2011

Co je potřeba ke štěstí?


Dneska to bude trošku filosoficko-poetické, připravte se.

Co jste dělali o víkendu? Já samé fajn věci. Když jsem se v sobotu odpoledne po obědě s kamarádkami rozhodla zkusit ještě jednou (potenciálně naposledy) macarons, doufala jsem, že se konečně povedou. V kuchyni nejsem moc zvyklá na neúspěchy. Nepamatuju se na nějaké totální vařící katastrofy. Ale moje první i druhé macarons by se daly pěkně nazvat tak, jak pojmenoval ty svoje v diskuzi u Lucie další neúspěšný cukrář, tedy "epic fail". Byly placaté, pórovité, absolutně bez patek a leskle-matného povrchu. Třetí pokus raději ani moc nezmiňuju, neměla jsem pečící papír a bez toho to fakt nemá smysl zkoušet.

Krátce a jednoduše, Lucie psala, že se jí povedly na čtvrtý pokus, tak jsem si řekla, že ještě tenhle pokus jim věnuju a pak se na to vykašlu. Jaký má smysl dělat věci, které vám nejdou? Teda pokud to zrovna není psaní, čtení a tak. A tak jsem se pekelně soustředila, kromě rad od Lucie jsem si přečetla ještě ty na blogu Macarons Fetish, do základu přidala o něco víc cukru, jak se právě na Macarons Fetish radí a snažila se přesně dodržet recept i postup, což obvykle není moje silná stránka. Už když jsem dělala na papír kolečka z těsta, bylo jasné, že jsem úspěchu mnohem blíž, než kdy před tím. Když jsem pak pozorovala v troubě, jak se pěkně nafukují a dělají se jim patky, byla jsem opravdu šťastná... a pak jsem se smála sama sobě, že po všech slzách kvůli nepovedenému vztahu, jsem šťastná při pečení macarons. A pak jsem si vzpomněla na tuhle básničku, kvůli které vlastně tohle všechno píšu. Napsala jí Andrea Platznerová, moje oblíbená blogerka z idnes.

Ztišování

Každého nás to nejspíš čeká
        Svět začne žádat od člověka
                                          daně
        Něco se stane
        Kdesi se zasekne soukolí
        Zpocené dlaně rozdrolí
                               pýchu

        Poklekneš tiše v tichu

        A člun je šmahem z pyšné lodi
        Mizejí hrdí lodivodi
        Konec hry dětí na vévody
                              a kněžny

        Někdy je život všechno jen ne něžný

        A pak najednou vše
                                co kdysi bolívalo
                                           přebolí

        V tichu ke štěstí stačí málo
        Červánky (Macarons)
                              Tráva (Káva)
                                                      Cokoli

Bude to nejspíš pravda, co myslíte (ty závorky jsem připsala já, to je vám asi jasné)?

Macarons i vztahy u mě mají tímto ještě pár pokusů k dobru, doufám, že už se mi bude jenom dařit. Při nejmenším, pokud jde o macarons, vás budu informovat.

7 komentářů:

  1. Abych pravdu řekla, macarons jsem ještě nikdy nezkoušela, ale moc dobře znám ten báječný pocit, když se v kuchyni něco fakt podaří a ostatní to odmění nadšeným aaah!!:) To pak k opravdovému pocitu blaha chybí jen málo. Mně ke štěstí v těchto dnech stačí právě ta káva, protože to, co jsem objevila v Monmouthcoffe(vviz můj příspěvek pod článkem Kávová výzva/prosba) je pro mě dostatečný důkaz toho, že někdy stačí opravdu málo a třebas i něco, co ostatní považují za naprostou ptákovinu. A vztahy? to je složitý příběh a často tahle pohádka nekončí, i když se to na první pohled může zdát. Mám podobnou zkušenost a stejně tak vím, že dávat všemu volný průběh a neuzavírat se do zatrpkle do škeble je nejlepší věc, co se dá dělat. Protože věci se většinou dějí tehdy, kdy je nejméně(či vůbec)čekáme.
    Přeji Ti co nejvíc takovýchle krásných "šťastných drobností", které dělají člověka šťastným a kvůli kterým se vyplatí začínat každý další den.
    Nádherný příspěvek

    OdpovědětVymazat
  2. Kačka Žvýkačka8. srpna 2011 11:24

    Arion: Děkuju, udělalas mi radost. Užívej si Londýn, nezapomeň zajít do Harrods pro ten fantastický ořechový brownie :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kacko, pro ten uz sem si byla, a vzala sem to i se svým prvním muffinem v zivote-nechutne kycovitym, s obrovskou vrstvou trpyticiho se masloveho kremu nahore. Proste takovy kyc sem si nemohla nechat ujit!!:))A to je treba jedna z tech malych dennich stupidnich raddosti, ktera "delaji den":) Jo a diky i za tipy na ciny a jim podobne,uz sem je parkrat vyuzila a pri te prilezitosti nasla i sve vlastni tipy a favority, takze dekuju moc!:)

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie - milovnice malych radosti8. srpna 2011 14:43

    Krasnej clanek... Uplne jsi mi pripomnela, jak jsem skakala kolem trouby, kdyz se ty mrchy poprve povedly a byla jsem fakt stastna (bez chlapa, se smradlavyma spolubydlicima)...

    OdpovědětVymazat
  5. Kačka Žvýkačka8. srpna 2011 17:16

    Arion: Tak to byl asi cupcake, ne? Ty mají v Harrods u stejného pultíku. Já si tam taky koupila svůj první a zatím poslední v životě. Vypadá to, že si užíváš, tak pak napiš svoje tipy, těch není na Londýn nikdy dost :).

    Lucie inspiratorka: Dík. Asi se po tobě fakt opičím :), tak já v tom budu pokračovat, myslím, že mi jdeš dobrým příkladem. Mám chuť na citrónové a taky by se mi líbilo udělat macarons se zeleným čajem, co jsem měla v Bruselu, tak šup šup, ať mám od koho opisovat :)

    OdpovědětVymazat
  6. ježiš já su kokos, jasně že to byl cupcake, zrovna když sem dneska kráčela Sohem mě najednou napadlo,že sem(asi v cukrovém serotoninovém opojení:))omylem napsala muffin:)jinak můj poslední v životě to asi byl taky, nevím, jestli ještě budu mít odvahu si nějaký koupit:)a kdybys pak chtěla, nějaký tip určitě můžu poskytnout.Jen se obávám, že mě při návratu neprocpou dveřima od letadla:)

    OdpovědětVymazat
  7. Kačka Žvýkačka9. srpna 2011 9:56

    Arion: Jojo, tipy určitě napiš, čím víc tím líp. Já mám v Londýně tendenci chodit stále na ta stejná místa.

    No a s tím potenciálním váhovým přírůstekem... alespoň pak bude čas na "Chutně, zdravě, hravě" :). Já už mám dole 2 kg a zatím mě to hrozně baví.

    OdpovědětVymazat