Nebe nad Berlínem...

... bylo minulý týden povětšinou šedé. Že jsme se ale měli jako v ráji, už většina z vás asi ví od Cuketky. Tak já nebudu psát to samé, jen doplním nějaké moje postřehy a tipy.

Vezmu to od začátku, čili od ubytování. Jednoznačně nejlepší je bydlet na Prenzlauerbergu, tedy "Prenzlu". Bylo nás 5 a já nám pronajala byt přes homelidays.com, které mám mnohokrát osvědčené a můžu vřele doporučit. Za 4 noci jsme každý zaplatili 70 Euro. Měli jsme byt se 2 ložnicemi + obývákem, ve kterém byly taky postele a vešlo by se tam určitě 8 lidí. Malá zahrádka, na které se dá grilovat, byla už jen milý bonus.

Z našeho bytu to bylo sotva 5 minut pěšky do mého milovaného Café CK a do No Fire No Glory. Schizofrenické rozhodování, kam na snídani se tudíž opakovalo každé ráno. Nakonec soudím, že v CK se dá vysedávat celé dny. Je tam roztomilá zahrádka do ulice, otevírací výloha s velikým proutěným křeslem v "koloniálním stylu, ve kterém se dobře sedí a každý v něm vypadá vysloveně dekorativně. Navíc mám slabost pro místní baristy. Líbí se mi logo kavárny, které si můžete odnést na samolepkách nebo na krásné modré plátěnce. Co víc byste chtěli? Možná rebarborovou limonádu a matcha latte? Máte to mít.

Pro No Fire zas mluví houpačka před vchodem, výborné snídaňové bagely, brownies a káva z kodaňské Coffee Collective, která se u nás neprodává/nepodává snad nikde. Moje srdce ale patří CK a baristovi řečenému Olda :).

Ranní schizofrenii, ale můžete vynechat a zajít rovnou do The Barn - nejlondýnštější ze všech berlínských kaváren. V The Barn mají podle mě nejlepší kávu a taky největší frmol. Ráno mají skvělé obložené chleby - já hlasuju pro ten s uzeným lososem a čerstvým sýrem, všelijaké sladkosti - třeba portugalský pastel de nata (košíček z listového těsta plněný sladkým smetanovým krémem), čerstvé džusy atd.. Kolem 9-10 už nebývá problém si sednout, jen tam chodí jeden pán v neslušivých elasťákách, a to se nám s Lucií tedy opravdu nelíbí!

Po snídani navrhuju pauzičku v posledním patře Galerie Kaufhof, kde mají veliké domácí/kuchyňské potřeby a vždycky tam seženu něco, bez čeho se nedá žít. Tentokrát např. zester neboli škrabku na pomerančovou/citronovou kůru za pouhopouhých 5 Euro. Nebo si skočkte na metro (pozor na výluku kolem Postdamer platz) a navštivte KaDeWe - západoněmecký chrám konzumu. V tamějších domácích potřebách se mi chtělo trošku brečet, chtěla jsem totiž úplně všechno, hlavně ten obrovský měděný hrnec, ve kterém bych vařila pho... ale jsem rozumná holka, vyjela jsem o patro výš, dala si skleničku prosecca a KaDeWe spezial curry wurst se smaženou cibulkou a bylo zas dobře.

Na lehký oběd doporučuju Cô Cô, podnik, ze kterého jsme všichni na větvi. Vietnamské bánh mí bagety v dokonalém provedení. Hádejte, kdo se je chystá v domácích podmínkách replikovat? Dejte si "Special" s typickou paštikou a plátky vepřového nebo "Lemongrass meat balls". Na nošení po městě to ale spíš není, náplň je vlhká a bagety se rozmočí. Hrozně mi chutnal i čaj s mátou, zázvorem, medem a limetou. Dá se teplý i studený a já sem hodím recept možná hned po víkendu.

Po odpolední kávě se začněte těšit na večer. Pokud jste se na výlet nepřipravovali důkladně předem a nemáte rezervaci u Otsánka, udělali jste chybu. Chybami se člověk učí a problém, který má řešení vlastně žádným problémem není... říká Dalajláma a má recht. Otíka nechte na příště a jdětě do Cocola. Když bude fronta, nenechte se odradit. Dejte si na zpříjemnění čekání saké v téměř bezedné nádobce a pak Tonkatsu ramen. Pokud s vámi nebude amen, můžete se dorazit 3 kobližkami na dobrou noc jako Cuketka ;).

Mně se moc líbilo i v prvním podniku, který jsme navštívili - wine bar Rutz. Říkají, že zachraňují německou kuchyni Tak já jí pomohla zachránit chřestovým salátem a vepřovým kolínkem. Salát se zálivkou z meduňky byl vážně skvělý. Taky Míšina příloha v podobě malých krup se salsou verde nebo pestem nebo čím, byla strašně zajímavá. Není to úplně zadarmo, ale kombinace dobrého jídla a moc fajn obsluhy mě tam asi zavede znovu.

Překvapivě nejsilnějším zážitkem pro mě ale v Berlíně nebyla káva, vietnamská bageta ani japonská polévka. Byla to zelenina. Třeba marinovaný fenykl s rebarborou a mladým špenátem nebo neskutečná marinovaná řepa se smaženým zázvorem a koriandrem, které jsme měli v Otíkovi. Fenykl i řepa už se marinují v lednici. Koriandr vesele roste na terase a já už se hrozně těším, až vám tu odprezentuji výsledky svých pokusů o napodobení těchto jídel.

P.S. Díky všem účastníkům zájezdu, bylo mi s váma moc dobře. Kam to mám naplánovt příště, Vídeň, Řím, Paříž?

P.P.S. Díky Lucii za fotky.