středa 1. srpna 2012

Literární okénko


Tímto otevírám malé literární okénko, protože právě čtu knížku, která mě hrozně baví a myslím, že by mohla bavit i vás, pokud se nebráníte četbě v angličtině.

Autorkou knihy je Ruth Reichl, bývalá recenzentka restaurací NY Times, která se při recenzování mimo jiné vykašlala na zaběhlé zvyky a začala se věnovat malým "etnickým" podnikům, které do té doby nebyly pro Timesy dost dobré.

Na rozdíl od velké části českých foodkritiků chápala, že když jí v každé restauraci poznají, budou se k ní chovat jinak než k běžným hostům, takže při své práci používala všelijaké převleky. Jasně, když máte v podstatě neomezený rozpočet a vašim úkolem není nic jiného než jednou týdně napsat recenzi, jde to snadněji než v našich podmínkách, ale i tak to vyžaduje odpovědnost a sebekázeň a taky ochotu nechat se ponižovat, když si třeba dovolíte vstoupit do nóbl restaurace jako stará roztržitá dáma.

Na konci každé kapitoly, je i příslušná recenze. Jsem šokovaná jak moc se liší od recenzí, které vycházejí v našich novinách, a které sama píšu. Je to malý příběh, slohovka o návštěvě/návštěvách jednoho podniku, s popisem okolností, citacemi personálu, veselými i méně veselými příhodami. Moc se mi to líbí. Škoda, že jsem se ke čtení téhle knížky nedostala dřív, než se má kariéra v LN nachýlila ke konci. Nevadí, třeba bude ještě příležitost si nějakou takovou recenzi napsat, přinejmenším sem na blog, abych nevyšla ze cviku.

Na britském Amazonu tuhle knížku koupíte za 3.63 libry. K tomu připočtěte 4,02 libry za poštovné. Myslím, že je to za tu cenu fajn koupě a ideální čtení na léto pro ty, které zajímá jak vlastně takové recenze vznikají. Jak vznikají u nás, se třeba někdy brzy dozvíte ode mě.

6 komentářů:

  1. A to by mě zrovna zajímalo, jak vznikají recenze u nás. Co v tom všechno vězí, co z toho má recenzent a co hospoda, jak se hospoda brání nějakým negativům, zda se snaží uplácet hodnotitele apod.
    Myslím, že by to mohl být podnětný článek a ledacos by nám, kteří se k takovým věcem nedostanem a mnohdy jsou naše představy značně pokřivené, takový článek vysvětlil;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud skončí má spolupráce s LN (předesílám, že ne ve zlém, ale kvůli možné změně formátu, která mi nesedí a kvůli tomu, že to zdaleka není taková brnkačka, jak si asi většinový čtenář myslí), tak něco napíšu. Za normálních okolností z toho má recenzent sjednaný plat a hospoda nic, resp. po té co článek vyjde, buď pozitivní nebo negativní reklamu.

      Vymazat
  2. Tak tak a přesně o tohle, myslím, jde všude, nejen při psaní o jídle. Všichni čeští recenzenti téměř bez vyjímky mají ve své recenzi slovo "já" a jeho polohy milionkrát a je to vskutku tristní čtení; vlastně jde jen o to, že recenzent vysvětluje jeho náhled na ten a ten typ kucyně a že mu hrozně nechutná to a to a že byly špinavé záchody, nebo když kupříkladu recenzent, který nikdy nejedl sushi, píše seriózní recenzi na japonskou restauraci. Jde v podstatě jen o nudný výčet něčeho - jako kdyby filmový recenzent popsal jen příběh filmu a hotovo. I když, samozřejmě, naštěstí ne všichni, ale těch opravdu dobrých je velmi málo a též píší celkem málo - z hlavy vím jen o dvou, kteří mají v reportu návštěvy kvalitní/top restaurace Vámi zmiňované věci - okolnosti, jak se do restauce dostal, příběhy okolo, citace personálu, popis veselých i méně veselých příhod, příhod za oponou atd..., prostě příběh a emoce jsou v každém vyprávění velmi důležité a i v jednoduchém povídání jej lze dovést až ke strhujícímu finále a v tom je vždy odlišen žák od mistra. Jsem rád, že si to nyní uvědomujete a škoda tedy, že tam přestanete psát. Díky za tip na tuto knihu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za reakci, souhlasím a trochu si sypu popel na hlavu, ale ... recenzent musí repsektovat zadání, styl novin a hlavně slovo editora. Já se tím cítím hrozně svázaná, všechny pokusy o vybočení ze zajetého stylu psaní skončily tím, že mi to editor přepsal. Mám pocit, že třeba recenze na SCUKu jsou úplně jiné, píší se mi líp a mnohem víc mě baví. Nikdo mi do toho nemluví a jsou opravdu vyjádřením toho, co si myslím i jak píšu. Každopádně recenzím v LN odzvonilo, pokoušíme se dohodnout na něčem jiném, kde bych měla možnost psát tak, jak bych chtěla.

      Vymazat
    2. Ano tak to je dobře, že to tak cítíte; to jestli něco editor přepíše je tedy vážně peklo. Nicméně scuk je fajn, ale právě tím, že nikdo nic nekontroluje, je obecně strašně, strašně nevyrovnaný - hezká recenze versus šílená čeština versus neumětelská recenze, kde (když to přeženu) se autor sám přiznává, že nikdy nejedl ryby, ale recenzuje rybí restauraci. A hlavně, abychom se vrátili k tématu, dost jich tam je právě jakoby nevyvážených a naprosto bez takových těch zajímavých postřehů a emocí, prostě jen konstatování faktů/subjektivního postřehu. A osobně bych dokonce řekl, že "práce" tady, na tomto blogu, je o mnoho zajímavější, než vaše "práce" v LN nebo na scuku. Ale tak to je jen takové nedělní tlachání, že, to jsou subjektivní věci a možná jsem i zbytečně moc náročný, když si myslím, že opravdu za to tu v ČR stojí jen 2-3 weby o restauracích. Good luck!

      Vymazat
  3. Možná až tak náročný nejste, protože pokud jde o weby o restauracích, nečtu jiný než Scuk + re enze Petry Pospěchové, které se ale za poslední měsíce radikálně zhoršily. Pokud jde o Scuk, úplne nesouhlasím. Kontrola je docela přísná, a když mě některé recenze zrovna nebaví číst, dá se podle shrnutí udělat nějaký základní názor. Ale obecně důvod proč to tak všechno je, je docela zřejmý. Kolik znáte lidí, kteří umí poutavě psát a ví toho o jídlo tolik, kolik od recenzenta očekáváte? A navíc to jsou ochotní dělat zadarmo ve svém volném čase a do jídla vzdělání investovat svoje peníze... Každopádně v LN jsme se nedohodli, takže recenze od teď opět zde a na Scuku.

    OdpovědětVymazat