Ostuda ostudatá!

 

Když tímhle termínem Zuzka častuje své dcery, je jasné, že provedly něco fakt zavrženíhodného, třeba se (v dávné minulosti) počůraly nebo tak něco. Já se sice nepočůrala, ale taky jsem provedla něco,  za co bych zasloužila na zadek. Byla jsem nevrlá, neřku-li zlá, na nového číšníka v Nota Bene, protože, když jsme těsně po dvanácté zasedli k obědu a já se těšila na své oblíbené minikuřátko, pravil, že kuřátko už není. Rozumíte, ve 12.05? No a já byla mrzutá ještě než jsem přišla, tak jsem mu vysvětlila, že snad není tak těžké si spočítat kolik se toho asi prodá, že houby nejím a knedlíky k obědu taky nechci atd., prostě děs běs. Nakonec jsem dostala řízek, prostyděla se zbytkem oběda a stydím se ještě teď. Ale už jsem velká holka, sama poznám, když zlobím, dokážu s tím přestat a někdy se i omluvit. Tak jsem se jsem se rozhodla omluvit, slovně i fakticky, protože jestli mu tam přijde za den víc takových, chtělo by se říci, krav, tak má vážně obtížné zaměstnání. Svou shovívavostí si u mě vysloužil obdiv a čokoládové tartaletky s karamelem/lemon curd a čokoládovou ganache, které jsem odkoukala od Davida Lebovitze.

 

Původní recept počítá jen se slaným karamelem, ale já se rozhodla ještě pro kyselou citrónovou verzi. Od Davidova receptu jsem se odchýlila v přípravě slaného karamelu. Karamely se solí se u nás shánějí těžko. Když je seženete, nedoplatíte se.  Vyrábět je, abych je pak hned zas rozpustila, jsem byla líná. Takže jsem použila jiný jeho recept a vyrobila slaný mléčný karamel ze Salka. Taky můžete koupit už zkaramelizované Salko, rozpustit ho a přidat do něj sůl a nejspíš i trochu šlehačky, aby nebylo moc husté. Nebo slaný karamel koupit v M&S. Nebo koupit karamely, rozpustit je podle původního receptu a přidat sůl. Nebo udělat dokonalý slaný karamel z bílé čokolády. Lemon curd jsem dělala stejně jako v jednom starším příspěvku a nechápu, co by někoho mohlo vést k nápadu ho koupit už hotový. Těžké je jenom ho rovnou celý nesníst.

Uf, dlouhý úvod máme za sebou, tak pojďme na to. Pokud budete postupovat stejně jako já, začnete karamelem, na který budete potřebovat:

1 Salko - 400 g

trochu soli, ideálně maldonky nebo fleur de sel, ale co už

nejspíš i šlehačku

Salko vlijte do nižšího pekáčku a přidejte pár vłoček soli, pekáček přikryjte pevně alobalem, dejte do většího pekáče, který cca do poloviny výšky pekáčku naplňte horkou vodou a dejt péct na 220 stupňů. Po dobu 60-75 min. Občas na to můžete kouknout, já tedy rozhodně nedosáhla ideální konzistence hustého karamelového krému, ale k té jsem si pomohla jednoduše přidáním trochy šlehačky (pochopitelně tekuté) a tyčovým mixérem. Nakonec jsem přidala ještě trochu soli a olizovla jsem se až za ušima. Takže rada je jasná, když je to moc husté, přidejte trochu šlehačky a mixujte.

Jakmile dáte karamel do trouby, udělejte si lemon curd podle dřívějšího receptu nebo si ho klidně udělejte den dva předem, ať nemáte honičku.

Na samotné tartaletky pak budete potřebovat formu na muffiny a:

115 g másla v pokojové teplotě
100 g cukru
1 velké vejce (a neptejte se mě, jak velké je jedno velké vejce)
1/2 lžičky soli
1/2  lžičky vanilkového extraktu
110 g polohrubé mouky
35 g rýžové mouky (dá se dobře koupit ve zdravých výživách, ale klidně dejte i místo ní polohrubou)
6 lžic holandského kakaa

Máte-li robota, máte vyhráno, nemáte-li, tak si ho kupte. Je to radost! Když jsem se tuhle rozhodovala, jestli si vzít na 14 dní mimo své obvyklé bydliště robota nebo kávovar, poprvé vyhrál robot. Kávu si můžu udělat v dripperu, ale hníst rukou těsto na chleba? No way!

Takze do robota zasaďte tzv. K metlu, do mísy dejte máslo nakrájené na malé kousky a cukr a pusťte to ... nebo pěkně šlejte růčo. Až se máslo s cukrem spojí, přidejte vejce, sůl a vanilkový extrakt a pokračujte. Až dosáhnete hladké konzistence, přidejte mouku + kakao, které jste si smíchali dohromady ve vedlejší míse (a když ne, tak se taky nic nestane). Máte? Neochutnávejte to, ať to nesníte syrové.

Vymažte si standardní formu na muffiny máslem. Co je to standardní forma? Ta, kterou jsem koupila v Lidlu a připadá mi normální. David použil 2. Jednak nechápu, kdo by měl doma 2 formy na muffiny, a druhak nechápu, jak to, že potřeboval 2. Asi je má menší, protože mě to vyšlo přesně na 1 formu, čili 12 košíčků a ujídala jsem málo. Do jednotlivých jamek na muffiny jsem si dala od oka těsto sežmoulané do kuličky a to vytlačila na dno a do stran až úplně po okraj. Není třeba to mít zcela dokonalé, při pečení se to stejně maličko sešoupne od krajů a žádná nádhera to nebude. Řekněme že vrstva těsta měla tak 3 mm. Asi by mohla být i tenčí, ale bála jsem se, jak by to šlo potom vyndat. Formu naplněnou těstem jsem dala na 20 min do mrazáku, jak radí David.

Po 20 minutách jsem dala formu do předehřáté trouby a na 180 stupňů jsem pekla 10 minut. Při a po pečení jsem ještě tvar trošku upravila. Můžete třeba využít obráceného konce od vařečky, já mám takovou dřevěnou paličku jako do hmoždíře a tou to šlo skvěle. Po vyndání z trouby jsem to nechala vychladnout a pak jsem za pomoci malého nože vyndala jednotlivé košíčky a nechala je vychladnout na mřížce. Trvá to chvíli. A světe div se, přežily všechny, řekla bych, že čím chladnější, tím lepší, takže se neunáhlete.

Nakonec jsem udělala čokoládovou ganache ze:

130 g hořké čokolády
90 g šlehačky

Šlehačku jsem zahřála v kastrůlku, přidala na kousky nalámanou čokoládu, minutu jsem počkala a pak pořádně šlehala metličkou až do úplně hladké konzistence.

Asámbláž je jednoduchá, do košíčků dáte karamel/lemon curd (vyšlo mi to asi lžíci a půl na jeden) a na to čokoládovou ganache. Tu jsem na rozdíl od Davida nerozpatlávala špachtlí, ale použila jí ještě v relativně tekutém stavu a myslím, že výsledek je hezčí. Navrch jsem dala pár zrnek maldonky, resp. trochu citrónové kůry.

No a pak jsem to dala do krabičky, na tu dala mašli, krabička mi vypadla z ruky, košíčky se samozřejmě zničily a já si připomněla, že je lepší být na ty kolem hodná. Celkem drahá lekce, když připočtu, že mi řízením osudu (rozumějte zákon karmy) vypadl z ruky i iPhone a rozbil se mu display (výměna stála krásných 1.600,- Kč). Ale co už, ty karamelové, co jsem schovala pro kamarády to přežily, tak jsem je zas dala do krabičky a tu odnesla do Nota Bene ... kde ten číšník samozřejmě nebyl, tak jsem ze sebe udělala blbce ještě před panem majitelem. No, asi si to zasloužím :(.