Tak si to zrekapitulujme...

... nemyslím situaci na blogu, ale vánoce a s nimi spojené jedlé dárky. Vím, že se tenhle článek bude hodit asi až za 11 měsíců, ale předem jsem ho psát nemohla, abych neprozradila svým blízkým čtenářům, co je čeká pod stromečkem, a až před dalšími vánocemi už si to nebudu všechno pamatovat a budu mít zas spoustu práce. Tak vám  prozradím, co jsem rozdávala, abyste měli inspiraci a za 11 měsíců, jako když tenhle příspěvek najdete. Souhlasíte?

Nejvýznamnějším a zároveň nejzávaznějším jedlým dárkem, který jsem nadělila, bylo chlebové předplatné pro mého bratra a jeho rodinu. Přislíbila jsem každý týden upéct a předat chleba nebo jiné pečivo. To jsem ještě netušila, že malá Julie se rozhodne konzumovat téměř výhradně pečivo a dárek se tak bude vážně hodit. Jako první, ještě pod stromeček jsem pekla ořechový chleba podle Maškrtnice, který jsem ještě doplnila rozinkami, následoval Cuketkův chleba bez hnětení, pak vinohradský pšeničný a tento týden budou rohlíky. Pak už budu majitelkou chlebové kuchařky/pekařky a budu péct jako divá. Je to uspokojující, člověka to pekařsky technicky hrozně rozvíjí a udělá s tím spoustu radosti. Doporučuju! Vždyť to můžete udělat jako s kávou a předplatné dodávat jen jednou měsíčně, uvidíte, že tenhle dárek každý ocení.

Hodně populárním dárkem byl kávový likér, který jsem původně vynalézala pro tetu a nakonec jsem jím podarovala kdekoho. Prostě mi chutná, no. Já naopak dostala domácí zázvorový, už loudím recept a nejpozději příští prosinec vám ho prozradím.

Neodolala jsem a nadělovala taky Cuketkovu slaninu. Pekla jsem pouze v troubě, protože první experiment s grilem neskončil zrovinka slavně. Vlastně ani nevím, jak obdarovaní, ale já byla s výsledkem hrozně spokojená.

Další dárek jsem opět tak nějak vynalézala. Toužila jsem udělat játrovou paštiku. Potíž je v tom, že játra jsou jedna z potravin, které nejvíc nesnáším. Obvykle na ně nesahám, natož, abych je jedla. Nevadí mi, ale ve formě játrových knedlíčků a právě dobré paštiky. S výrobou paštiky jsem neměla žádné zkušenosti, neměla jsem ani žádný osvědčený recept. Nějaké recepty jste mi poradili na blogovém facebooku, v těch jsem našla inspiraci a nakonec jsem vycházela hlavně z receptu, který doporučila kolegyně scukařka Coq au vin. Jenže! Ta játrová paštika byla moc játrová, jestli mi rozumíte. Tak jsem jí řízla kachním masem a přidala brusinky naložené v portském víně. Taky jsem jí chtěla dělat z kachních jater, ale ta byla před vánoci k nesehnání. Můj plán je teď následující: koupit kachní játra a udělat novou nevánoční várku se sušenými švestkami a možná povidly ( to jsem samozřejmě taky někde vyčetla, není to můj nápad). Až jí vyrobím, ochutnám a schválím, šoupnu sem recept.

Pak jsem se na poslední chvíli nechala zlákat Tomášem z Foodissima a upekla cantuccini podle jeho receptu. Tyhle mandlové sušenky mám strašně ráda už od dob studií na italském gymplu. Nechápu, že mě nikdy nenapdlo je upéct. Ty, které jsem upekla podle Tomáše byly chuťově skvělé, ale nebyly dost tvrdé. Cantuccini musí být úplně tvrdé, jinak by Italové kafrali a já s nimi. Dopékala jsem je ještě naplátkované v troubě, aby ztvrdly a pak jsem si našla alternativní italský recept, který mě plně uspokojil, takže vám ho tu budu v nejbližší době reprodukovat, protože tyhle sušenky prostě musíte vyzkoušet. A vůbec myslím, že sušenky jsou docela vděčný dárek i mimo vánoce. Jakkoliv třeba děti v mém okolí strašně moc oceňují právě chleba.

Taky jsem se nechala hecnout od Lucie a pekla panettone. Byla to dlouhá, několik dní trvající na nervy náročná zkušenost. Páč vy víte, že dost nerada důsledně dodržuju recepty. Takže recept, kde se odvažuje na jednotky gramů, těsto se míchá na čas podle stanoveného harmonogramu rychlostí robota a nakonec se to všechno věší hlavou dolů nejlépe na sušák na prádlo, mě vytáčí už při pouhém čtení, natož při jeho realizaci. Ale povedlo se. Děkuji Lucii, že mě k tomu přiměla a těm, kteří mě sledují na twitteru, že moje rozčilování vydrželi. Jak na to, popsala věrně Maškrtnica, přečtěte si to, ať máte pro mě i tenhle odstavec větší pochopení.

A last but not least jsem dělala speciální vánoční edici gravadlaxe, kterého jsem tentokrát marinovala s mandarinkovou šťávou i kůrou, jinak jsem se dost držela zde dříve publikovaného receptu. Jak jsem už  dříve radila, pro bio-mandarinky vyrazte do Billy.

A to je myslím vše. Teď by mě zajímalo, co jedlého jste nadělovali pod stromeček vy. Přecejenom, je 8. ledna, vánoce se blíží.