Jak vypadá štěstí v Karlíně?

Takhle! Chcete-li být tedy opravdu in, skočte na kolo, metro, autobusovou náhradní linku č. 8 a vypravte se do Karlína. Před 10 dny tam totiž konečně otevřeli dlouho očekávanou kavárnu, která se jmenuje "Můj šálek kávy". No, můj šálek kávy ten název sice není, ale to je v podstatě moje jediná výtka.

Mám takovou teorii, že není dobré, resp. objektivní, psát recenze na čerstvě otevřené podniky, ledaže by byl zážitek opravdu dokonalý (jako třeba ten můj v restauraci Sansho). Zejména to není dobré u podniků, na které se člověk dopředu těší a fandí jim, to má pak totiž tendenci přivírat oči nad různými nedokonalostmi s tím, že až se podnik zajede, jistě tyhle mouchy zmizí, ale co když ne? Takhle jsem se nachytala třeba u Cafè Amandine a teď už si na to dávám pozor. Myslím, že 2 měsíce je tak akorát doba na rozjezd a tu se teď snažím respektovat.

Můj šálek kávy, ale rozhodně stojí za opakovanou návštěvu, možná i za rezervaci stálého místa, takže recenzi na SCUK zatím psát nebudu, ale vás na tuhle kavárnu upozorním. Najdete jí kousek od metra Křižíkova, na stejnojmenné ulici, č.p. 105. Já jsem tam vyrazila dnes na oběd a pod jeho dojmem posílám dál své pocity. Mimochodem, když budete mít štěstí, potkáte tam pana Cuketku, jako já. Dorazili jsme s bratrem a Zuzkou kolem 12.30, bylo skoro plno, ale pěkný dřevěný stoleček se pro nás ještě našel, a to v zadní malé místnosti. Ale i ta velká s barem má své kouzlo, líbí se mi citlivě zařízený interiér, retro mix stolů a židlí, ale žádné stoleté gauče, do kterých se propadnete a už nevstanete. Polední menu je stručné, 1 polévka, 1 teplé jídlo a dnes byl ještě quiche. Polévka byla kapustová s chorizem (38 Kč), původně jsem se ofrňovala, ale když jsem ochutnala od Dáni, musela jsem si jí doobjednat. Všichni jsme si dali hovězí na hořčici s pečeným bramborem (119 Kč). Bylo to hovězí na kostky, patrně delší dobu vařené, protože bylo krásně měkké, v omáčce z rajčat, oliv, mrkve a bylinek, asi tedy s hořčicí, která rozhodně v chuti nedominovala. Brambory byly fakt pečené a ne smažené (smažení "pečených" brambor je nešvar, který neodpouštím), posypané pár lístky rukoly. Jako celek,  příjemné jídlo, tak akorát velké, aby vás neodrovnalo na celé odpoledne.

Na závěr samozřejmě káva. Dali jsme si espresso, espresso macchiato a cappuccino. Provedení dokonalé, ostatně viz. foto. Káva je připravovaná z jarní espresso směsi Tam Dem z Doubleshotu (60 % Bolivie, 40% Etiopie). Přiznávám, že z téhle směsi unešená nejsem, je samozřejmě dobrá, na naše poměry hodně nadstandardní, ale pro mě má celkem nezapamatovatelnou chuť (zatímco některé kávy, co jsem měla v Londýně si vybavím doteď). Kromě espressa a na něm založených nápojů si tu můžete dát kávu i z drip baru, který u nás asi jinde není k vidění a rozhodně doporučuji k vyzkoušení. Když jsem drip bar poprvé viděla v Londýně v Monmouth Coffee, byla jsem z něj úplně vedle. Z lístku jsem ale nevyčetla, jestli jsou na výběr nějaké další kávy kromě Tam Demu. Drip baru by asi slušely i nějaké jednodruhovky. Ale všechno zjistím, slibuju!

A teď přijde jedno pokárání. Se Zuzkou jsme si daly napůl cheesecake, který vypadal lákavě, ale cheesecake to, s prominutím, nebyl. Lucii by z něj jistě kleplo. Výrazné množství želatiny, z toho plynoucí "necheescakeová" konzistence a příliš citrónové kůry, to jsou mé hlavní dezertové dojmy.

Jinak chválím opravdu snaživou obsluhu, sálá z ní počáteční nadšení, tak snad to vydrží. Nemáte-li Karlín při ruce, naplánujte si tam pracovní snídani, ostudu neuděláte, nebo se tam vypravte po práci na kávu a na skleničku. Něco na zub bude jistě k dispozici i večer. Na SCUKu jsem četla, že kavárna je další počin mého oblíbeného Café Lounge, je-li tomu tak, závidím podnikatelské nápady, entuziasmus a peníze... když se chce, tak to evidentně jde. Třeba taky jednou praštím s prací a otevřu si nejdokonalejší snídaňový podnik v Praze, kdo ví.

Update: Jak vyplývá z komentářů, o počin Café Lounge se nejedná, takže uvádím na pravou míru.