Bylo to tak, dlouho jsem chtěla do Kutné Hory, do Kavárny na Kozím plácku, a když už tam budu, tak i do restaurace Na Pašince. Původně jsem to chtěla pojmout jako výuku řízení a jet autem. Můj učitel řízení mi dal košem a ještě ke všemu se tam vypravil s někým jiným a kavárnu mi pomluvil. To bych se na to tedy podívala!
Mám ale štěstí, protože hned po 1. přednášce, kterou jsem před mnoha a mnoha lety absolvovala na právnické fakultě, jsem se seznámila s Martinem. S Martinem jsme pak společně přežili všechny zkoušky, klauzury i státnice, nástup do 1. opravdového zaměstnání a nakonec i strmý vzestup a ještě strmější pád na poli citů. Zkrátka a dobře, Martin je kamarád, na kterého je opravdu spoleh, kolikrát se divím, že je ještě pořád ochotný mě poslouchat. Možná proto se rozhodl mě v neděli zabít, resp. nechat umřít hlady a vyčerpáním :). Ba ne, rozhodl se, že mě to té Kutné Hory vezme, ale že si to musím trochu zasloužit, tedy poctivě odšlapat na kole.
Zprvu to vypadalo skvěle, jeli jsme vlakem do Kolina a ten je od KH jen 10 km . Říkala jsem si, jak z toho vyjdu lacino, směřovala kolo i myšlenky k předměstí Kaňk, kde je zmíněná restaurace na Pašince, ale chyba lávky. Martin měl připravený okruh, který průběžně prodlužoval, aby mě potrestal za to, že furt kafrám, že je to do kopce, daleko, že už nemůžu a chci oběd a kávu. Nebudu vám to všechno popisovat, jednak by vám mě jistě bylo tuze líto a druhak by se mnou Martin asi přestal mluvit :). Zkrátka a dobře, Na Pašince mají v neděli jen do 3, takže oběd jsme nestihli, přestože v Kolíně jsme byli ještě před 11. Kavárnu jsem si ale ujít nenechala.
Kavárna na Kozím plácku (Dačického nám., Kutná Hora) má na SCUKu samé superpozitivní recence. Zaměřuje se na alternativní způsoby přípravy kávy, zejména ve vacuum potu a french pressu. Byla jsem vážně zvědavá. Kavárna byla v neděli odpoledne úplně narvaná, včetně zahrádky, což byl docela kámen úrazu. 1 pan kavárník a 1 obsluhující slečna prostě tolik hostů nezvládali a to se dost zásadním způsobem podepsalo na mých dojmech. Váhám s recenzí na SCUK, nerada bych nespravedlivě snižovala hodnocení, ale v neděli to ke 100 % výkonu mělo daleko.
Interiér kavárny je takový "chalupářský", trámy na stropě, hezké staré stoly a židle, parádní stará svítidla, decentní výzdoba a k tomu, podle mě nešťastné, keramické hrnečky. Já raději kávu do porcelánu. Celkově ale působí kavárna hezky a prázdninově, nic proti.
Něco proti mám proti lístku. Je pěkně draze vyveden na hezkém papíře, jenže jednak je trochu nepřehledný a druhak tak půlka nabídky je přeškrtaná s tím, že není. To, že ale stále stejné kávy nejsou během celého roku k dispozici vyplývá ze samotné logiky nabídky výběrové kávy, takže tenhle lístek jsou podle mě vyhozené peníze za něco, co původně vypadalo hezky a teď je spíš naobtíž. Jednotlivé druhy kávy jsou pěkně popsány, ale co naplat, když nejsou k mání. Doporučovala bych něco, v čem se dají měnit stránky podle aktuální nabídky. Ztratila jsem se hned na 1. straně, kde jsou dvojí ceny a já nepochopila, že se netýkají velikosti, ale druhu kávy. V téhle kavárně si nelze dát espresso a nápoje na něm založené, což lístek nezatajuje, ale ani nezdůrazňuje. V nabídce je latte, které bych chtěla vidět, ale za daných okolností bych ho raději nepila, protože bez espressa a kloudně našlehané pěny si latte prostě nedovedu představit.
Vzhledem k tomu, že obsluhující slečna měla fakt napilno, neměla samozřejmě čas nám cokoliv vysvětlovat, čili nevěděl-li host co je vac pot a co je french press, byl totálně v koncích. Když u protějšího stolu zapípala časomíra oznamující, že french press je připraven ke slití, začali tam cloumat pístem směrem vzhůru a vůbec nevěděli, co si počít. Já si hned představovala, co všechno se jim do té kávy vylouhuje, než přijde slečna servírka, nevěděla jsem, jestli mám poučovat, stlačovat a slévat... no zkrátka, byl to trochu průšvih. Koncept kavárny se mi hrozně líbí, ale předpokládá komunikaci s hostem, kterou tady, v případě plné kavárny, prostě v tomhle počtu nemůžou zvládnout. Stejně jako nemůžou zvládnout přípravu kávy ve vac potu na stole před hostem, což je smůla, protože je to docela zážitek, o který je škoda se připravit.
Dlužno říct, že si slečna našla čas, aby nám přinesla ukázat dorty a oba, jak jahodový s piškotem a šlehačkou, tak čokoládový s kakaovým těstem, byly skvělé. Viděla bych to jako takovou pěknou podzimní zašívárnu, nejlépe, když venku bude pršet, KH nebude narvaná turisty k prasknutí, v kavárně bude pár lidí a bude se tam hodně klábosit o kávě... to by se mi líbilo.
A nemyslete si, že jsem zpátky mohla jet vlakem z KH, ne ne, musela jsem zas dojet do Kolína, po celkem frekventované silnici, bála jsem se, že mě porazí auto a bylo to furt do kopce, děs běs! Cestou jsem funěla a hulákala na Martina, jak ho na blogu pomluvím. Ale nepomlouvám, že ne? Hlavně proto, že mě pak v Praze ze strachu před pomluvou uplatil řízkem a červeno-zeleným velikonočním Krasličákem v Chapadle na Vypichu.
Příští výlet vymýšlím já, zatím to vidím asi takhle, káva ve Wine Food Marketu, cyklostezkou do Dobřichovic, cyklobusem do Mníšku, pěkně z kopce do Hraštice, nejdřív oběd a pak dortík u Stáni, vlakem na Zbraslav a pak pár piv cestou domů. Tomu říkám výlet a ne se ploužit 60 km do kopce bez oběda :).
Tak vlastně nevím, esli nejsem spíše dojat než pomluven..:-). Očekávaje pomluvy, měl jsem připravenu repliku o tom, že je třeba vysedávání po podnicích prokládat častěji sportem, jinak člověk ztrácí sílu i na kolínské rovině..:-). No dobrá, nebudu to tedy přehánět, ale to pojedem cyklobusem...? :-)). M.
OdpovědětVymazatJá ti dám rovinu, pořád do kopce to bylo! Na cyklobus se určitě můžeš těšit, jistě chápeš, že jezdí tzv. "přes Brdo" právě proto, že je to šíleně do kopce, a že není rozumné se tak hrozně před obědem vyčerpávat :).
OdpovědětVymazatJá myslím, že na kolínsku rozhodně, ale rozhodně žádné kopce nejsou :-))taky M., resp. M.M.
OdpovědětVymazatTy aby ses ho nezastal :), viď Mateji? Trvám na tom, že to bylo do kopce, dokonce mi z toho přestal přesmykávat přesmykač, jak se chudák namáhal...
OdpovědětVymazat