London Bridge is NOT falling down – naštěstí!

Nevím, přesně, jak tohle londýnské povídání pojmout, měly jsme se totiž skvěle a je toho moc, co bych vám chtěla vyprávět. Vezmu to tedy nějak na etapy, které se pokusím tematicky řadit a zároveň se pokusím nějak rozumně zpracovat fotky, což je dost těžké, když se mi ani nepodařilo stáhnout photoshop... no musíte mít se mnou trochu trpělivosti.

Úvodem vás informuju, že v Londýně jsem byla mockrát, protože tam několik let bydlel můj bratr a já tam jezdila každé 2 měsíce na výlet. A protože Zuzka je opravdová kamarádka, často mě nenechala jezdit samotnou, takže má s Londýnem také své pozitivní zkušenosti. Náš poslední výlet byl tedy výletem za zážitky a ne za památkami. Takže no Buckingham Palace, no Westminster Abbey, no, no, no. Ale za to Milkbar, Kaffeine, Nude Espresso, Flat white, Tapped&Packed, Monmouth Coffee ... A pak London Jade Garden, Pho, Gourmet Burger Kitchen, Satsuma, Galvin Bistro de Luxe, Golden Uninon ... A pochopitelně Tate modern, jsme přece kulturní holky a pochopitelně taky Harrods, jsme přece holky na úrovni, no ni?

Když jsem se ptala Zuzky, jakou recenzí mám na SCUKu začít, bez váhání řekla, že hamburgrárnou, když už „krevetová čína“ na SCUKu je. Pak si to ale rozmyslela a řekla, že tou kavárnou na trhu. Tak jsem dnes napsala recenzi a něco navíc napíšu tady vám, protože tenhle podnik jsem si zamilovala.

Hned u London Bridge a stejnojmenné stanice metra a vlaku je Borough Market, slavný potravinový trh, kde koupíte snad úplně všechno a já vám o tom určitě ještě povyprávím. A na tom trhu je domeček a v tom domečku stoleček a tam se vypravte rozhodně na snídani. Je to totiž úplná paráda! Raději to nedělejte v sobotu, kdy je na trhu nejvíc lidí. A protože na trh chodí asi samí znalci, nejdou na kávu do některého z nedalekých řetězců, ale vystojí si pěkně frontu na jednu z nejlepších londýnských káv.

Fronta byla vážně dlouhá, ale my jsme měly čas, chuť i odhodlání. Většina lidí si dávala kávu take away, aby s ní mohli chodit po trhu, ale i tak bylo uvnitř hodně plno, protože sobotní snídaně tu má prostě svoje kouzlo. Pro mě by měla kouzlo i ve všední den, takže příště vyzkouším, jestli fronta bude kratší.

Uvnitř staré cihlové budovy je místy dřevěné obložení nalakované na tmavozleno a bílé oprýskané parapety, které slouží jako malé stolečky a taky je tu krásný dlouhý dřevěný stůl se spoustou různých marmelád a jiných věcí, u kterého se hromadně snídá za 3.10 £ a mě se to všechno strašně líbí. Za barovým pultem se v sobotu pohybovalo asi 10 baristů, každý měl svůj úkol a i přes jejich dokonalou souhru se fronta před kavárnou nezkracovala. Asi prostě všichni vědí, že v Monmouth Coffee dostanou strašně dobrou kávu a tak se jim vyplatí čekat. Kromě snídaňového stolu tu mají také různé sladké dobroty od Paula a z nóbl pekárny Villandry. Nic moc slaného jsem nezahlédla, ale pokud nejste na sladké snídaně, na trhu koupíte vše potřebné – sýry, pečivo, uzeniny, paštiky, zeleninu atd.

Já bych tu asi vydržela celý den jenom sedět a koukat na baristy a hosty a říkat si, jaké by to asi bylo, kdybych byla opravdová foodbloggerka, třeba jako David Lebovitz, ale místo Paříže bych bydlela v Londýně a každé ráno zašla na kávu a na trh a pak bych  něco upekla/uvařila, důstojně vyfotila a poutavě popsala a spoustu lidí by to bavilo a zajímalo a někdo by mi za tuhle skvělou práci platil. Ale Zuzka by mě hnala a připomněla mi, že život není to, co chceme, ale to, co máme a řekla mi, že místo mé oblíbené disciplíny „daydreaming“ mám koukat vstávat, protože za chvíli bude oběd a to už máme ve městě jistě nějaké plány. A jaké obědové plány jsme v Londýně měly a uskutečnily, se dozvíte příště.