Jak dvě buchty pekly buchty...

... ale ne ledajaké, plněné a se šodó. Vlastně se šodó i vanilkovým krémem.
A  s povidly i s mákem.

Sobotní plány jsem vám nastínila už v minulém příspěvku. Ráno jsem vstala a místo toho, abych se opařila čajem, jsem dala dělat kvásek a připravila těsto na buchtičky podle již několikrát zmiňovaných Pokladů klasické české kuchyně od Romana Vaňka. Oproti svým zvyklostem jsem se receptu držela poměrně striktně, takže jsem:

Udělala kvásek z trochy vlažného mléka, lžičky cukru krystal a 14 g čerstvého droždí.

Než kvásek vzešel, smíchala jsem sypké ingredience na těsto, a to 330 g hladké mouky +100 g cukru krystal.

Lehce jsem ohřála 160 ml mléka, nechala v něm rozpustit 100 g másla a nakonec přidala hotový kvásek.

Do mouky s cukrem jsem udělala důlek, do něj klepla 1 vejce, přidala špetku soli a přilila mléko s máslem a kváskem. Těsto jsem nechala pořádně prohníst robotem do hladka, lehce poprášila moukou, přikryla čistou utěrkou a vyrazila na snídani do Café Lounge.

  

V Café Lounge jsem se sešla s Chez Lucií a naším společným life koučem alias učitelem řízení, všichni tři jsme nezávisle na sobě projevili radost z toho, že neobsluhoval náš neoblíbený číšník a dali si kávu od Has Bean Coffee. Nevím přesně, co za kávu to bylo, ale určitě to byla káva s nejvýraznější aciditou, co jsem kdy pila.

Po snídani jsme se vypravili ke mně, zkontrolovat těsto, rozbít a spravit mlýnek na mák a udělat konečně ty buchtičky. Chválíme kouče, mlýnek sice nespravil, ale mák namlel. Těsto vypadalo i chutnalo dobře, ale oproti tomu na opravdické buchty, které jsem dělala podle Lucie, nešlo moc vyválet a dost se lepilo. Neplněné buchtičky by z něj určitě udělat šly, stačilo by dělat kuličky, my ale potřebovaly čtverečky, abychom doprostřed daly náplň a pak vytvarovaly buchtičku. Nebudu vás napínat, přidala jsem trochu mouky, rozehřála sádlo, kterým jsme si pak pomazaly ruce a šlo to jedna báseň. Táta mi půjčil krásný litinový pekáč, který Lucie vymazala sádlem a pak už jsme do něj sázely jednu buchtičku za druhou. Já ještě svařila mák s trochou mléka a mezi povidlové buchtičky ukryla i pár makových. Pekáč plný buchet jsme ještě potřely sádlem, nechaly půl hodiny dokynout a pekly 20 minut na 160 stupňů.

Mezitím Lucie připravila opravdové vinné šodó podle receptu ze stránek pana Cuketky:

Připravila si vodní lázeň, nad hrnec s horkou vodou dala nerezovou misku a v ní prošlehala 125 ml vína s 30 g cukru (lžíce a půl), přidala 2 žloutky a pár střiků citronové šťávy. Šlehala a šlehala, vůbec si nestěžovala, že jí bolí ruka, až měla krásné šodó si silnou vinnou chutí.

Na vedlejší plotýnce jsem mezitím já připravovala vanilkový krém podle Pokladů. Nesvařovala jsem ale šlehačku s vanilkovým luskem, ale rovnou jsem použila domácí vanilkový cukr. Vzala jsem tedy 1 kelímek šlehačky (200 g), nalila do rendlíku a dala na mírný plamen. Ke 2 žloutkům jsem přidala 30 g domácího vanilkového cukru, prošlehala, nalila směs do lehce ohřáté smetany ke šlehání, přidala špetku cukru a šlehala a šlehala. 

Pak jsem metličku předala Lucii, vyndala buchty z trouby, potřela je směsí sádla a tuzemského rumu, ve kterém dlouhodobě louhuji vanilkové lusky a bylo to. Každý jsme zkoušeli makové i povidlové, šodó i vanilkový krém a všechno nám chutnalo, i když za vítěze by se asi daly prohlásit povidlové buchtičky se šodó. Ta navinulá chuť šodó v kombinaci s kyselejšími plumlovskými povidly nepřipomínala školní jídelnu opravdu v ničem. Asi jste si všimli, že používám jak termín buchty, tak termín buchtičky. Představujte si něco mezi. Jako jo, šly by udělat i trošku menší, ale takhle se tam zase vešlo víc náplně.

Příště ovšem, budeme učit vařit kouče, protože já už řídit umím, zatímco on nám neuvařil ještě ani čaj :).