Přízemní zimní radosti

Když jsem vám před rokem předestírala svůj systém drobných radostí, ještě jsem nevěděla, že se mi podaří dotáhnout ho k úplné dokonalosti. Více či méně drobné radosti si dělám pořád a mám se fajn. Úskalí to má v zásadě pouze dvě. Stojí to peníze a nehubne se při tom. Ale co už, žijeme jenom jednou, ne?

Tenhle týden si mi zvlášť daří, nebudu vám to vyprávět všechno, ale o to nejdůležitější se s vámi podělím.

Opravdu velkou radost, trošku hraničící se závislostí, mi udělal nový podnik, který se jmenuje Nota Bene. Řekla bych, že je to celkem příhodný název, tohle místo totiž stojí za zapamatování i za návštěvu. Když tvrdím, že můj nejmilejší film je Sedm let v Tibetu, protože spojuje mé dva hlavní zájmy - buddhismus a Brada Pitta, kecám. Když vám ale řeknu, že Nota Bene spojuje kávu z Doubleshotu, jídlo od farmářů a piva z minipivovarů (Kocour, Staněk, Strahov, Matuška, Chýně ...), nekecám a asi už chápete proč se mi tam tak líbí. Když připočtu obsluhujícího sympaťáka a kuchaře, kterému není zatěžko udělat mlsným holkám po obědě mimo nabídku ještě crepes Suzette, je Nota Bene jasná obědová i večerní volba posledních dní.

K lásce k Mému šálku kávy jsem se tu už vyznávala mockrát. Když jsem se dozvěděla, že kavárna mění majitele, bylo mi ouvej. Když jsem se ale dozvěděla, že tím majitelem se stal přímo Doubleshot, a že sladkosti i pár slaností připravuje v kuchyni osobně Lanka Libin Mayer, zas jsem se uklidnila. Od úterka jede Šálek v novém, já jsem to byla ve středu prověřit a stojí to za to. Když dostanete na stůl takhle krásné flat white, tak prostě nejde nemít radost.

Když si k tomu dáte citrónový cupcake s creamcheese polevou a borůvkami nebo čokoládově-čokoládový s mandarinkou, tak se začnou dostavovat pocity nefalšovaného štěstí. Tohle místo má prostě obrovské kouzlo, kvůli kterému se vyplatí vypravit až do Karlína.

Snídaně v La Bottega di Finestra je poslední guilty pleasure (překlad. pozn.: hříšné potěšení) tohoto týdne, o kterou se s vámi chci podělit. Jenže mi došla baterka ve foťáku a fotky z iPhonu jsou nějaké tmavé... ach jo. Nevadí, barvitě vám to popíšu. Mimo téma snídaně, doporučuji návštěvu všem těm, kteří tvrdí, že Kmix se KitchenAidu nevyrovná. Mají tam pruhovanou kolekci Kmixů a jeden každý může směle vyzvat KitchenAid na souboj v kráse i funkčnosti (ale ne, své červené velké Káčko za žádný z nich nevyměním).



Já ale nešla do Bottegy kvůli mixéru, ale kvůli snídani, kterou si doma jen tak neudělám a to jsou vejce Benedict, pěkně na muffinu, se šunkou a holandskou omáčkou (v případě Bottegy s omáčkou bernaise a estragonem sloužícím i k dekoraci). Je to neuvěřitelná dobrota, kterou doporučuju k vyzkoušení každému. Kvůli pracnosti to vážně moc není jídlo na doma a taky to není úplně levná záležitost. Pražáky vyzývám k návštěvě Bottegy nebo Café Imperial a nepražáky vyzývám, aby napsali do komentářů, kde se dá u nich tahle dokonalá snídaně ochutnat.

A další radosti mě čekají o víkendu. Prozradím, že se můžete těšit na reportáž, jak jsme se sladkou Chez Lucií vyráběly buchtičky se šodó plněné povidly a mákem (Nebo, že bychom je tím mákem jenom posypaly?), pokud se tedy povedou... V neděli naopak pořádám kurz vaření pro nejmenší a budu se Zuzky holčičkami vařit rajskou omáčku s houskovým knedlíkem, protože Terezka mě několikrát informovala o tom, že ona knedlíčky zbožňuje.

A čím jste si udělali tenhle týden radost vy? Nezanedbávejte se!