středa 26. června 2013

Jahody do nepohody

Nevím, jak jste na tom teď vy, ale mně dávají poslední dny zase nějak zabrat. Jsem nervózní, v práci toho mám nad hlavu, rozbila jsem si iPhone i koleno, potažmo celou nohu a pokud se rychle nevyžvejknu, tak hrozí i akutní zlomenina mého už tak dost popraskaného srdce. A k tomu zas ten déšť. Na tohle je potřeba nějaký silnější kalibr než obvyklé radosti v podobě cappuccina, mangového lassí a tuchlovické zmrzliny. Tohle chce jahody, hodně jahod. To chce knedlíky, mléčné i alkoholické koktejly, pavlovu a .... A taky pár jahod do mrazáku, protože až ho konečně pozvu na večeři, tak udělám jahodové knedlíky (možná jen 1 jako dezert nebo k snídani :). Ale znáte mě. Na to, že se osmělím ještě v téhle jahodové sezóně, bych moc nesázela. Ale kdyby přece, nechám jahody v mrazáku jako budoucí vzpomínku na první opravdové rande a udělám mu k snídani shortcakes. Pak už nikdy nebude chtít snídat jinde, nedej bože s jinou.


Pro jistotu jsem si udělala testovací várku, jestli jsou stejně dobré jako dřív. A jsou. Křupavé, voňavé a sladké. Neokoukané a neodolatelné (jako já, pochopitelně).

Pro recept jsem nešla do neznáma. Recepty z Joy of baking jsou sázka na jistotu a v tomhle případě to platí stejně. Instruktážní video napoví i nezkušeným. Na 6 - 8 shortcakes budete potřebovat následující:

260 g polohrubé mouky
  50 g cukru krupice
  10 g prášku do pečiva
 1/4 lžičky soli
  76 g trochu povoleného másla
    1 vejce
120 ml šlehačky nebo smetany + trochu na potření
   1 lžičku vanilkového extraktu

+ na náplň:

spoustu jahod a trochu cukru krupice (50 g)
šlehačku - 1 by měla stačit a trochu cukru moučka a trochu vanilkového extraktu.

Přípravu zvládnete i bez robota a poměrně rychle. "Buchtičky" alias scones se nejlépe rozkrajují, když jsou úplně vychladlé, takže plánujete-li jahodovou snídani, je dobré si je připravit už večer. Na buchtičky si smíchejte suché ingredience, přidejte máslo a vytvořte rukama něco ne nepodobné drobence. Přidejte vejce, extrakt a šlehačku a prošlehejte, až se vše spojí. Použila jsem metličku, trošku jsem zabojovala a pak na pomoučněném vále zpracovala těsto rukama. Překládala jsem ho jako těsto na chleba, tím se nic nezkazí. Připravené těsto vyválejte do placky vysoké řekněme 2 cm a skleničkou, vykrajovátkem nebo tím co máte, z něj vykrojte větší kolečka. Kolečka opatrně přendejte na plech vyložený pečícím papírem, potřete šlehačkou/smetanou a dejte péct na 190 stupňů, asi 20 minut, až buchtičky zezlátnou. Propečenost vyzkoušejte pomocí klasického špejlového testu. Nechte vychladnout na mřížce.


Ráno se potichoučku vykraďte z postele, o nic nezakopněte, a honem do kuchyně, ať to je hotové než se on/ona/ono vzbudí. Jednu třetinu jahod, které máte v plánu použít, rozmačkejte vidličkou, zbytek nakrájejte na plátky. Přidejte cukr dle chuti a nechte marinovat (V receptu radí až 60 minut, ale kdo má tolik času, že jo?). Jahody pustí trochu šťávy.

Mezitím si vyšlehejte šlehačku. Pokud chcete být potichu jako myšky, budete to muset udělat růčo, věřím, že si nějak poradíte. Musí být ale vážně tuhá, aby to dobře drželo. Ale zas pozor, ať neutlučete máslo.

Pak už jen rozkrojte buchtičky, obě vnitřní strany můžete potřít šťávou, které jahody pustí, dospod dejte jahody, na ně šlehačku a vrchní část buchtičky.

A pak už je to jenom na vás. Při konzumaci se určitě upatláte a hodně nasmějete. To bude romantika ...

11 komentářů:

  1. Vždycky když si tady čtu, mé vnitřní já jen rozvážně kýve hlavou a žasne: hele, vždyť to je přece o tobě! A pak se trochu zatetelí a dodá mi sebevědomí: tak nejsi jediná na světě a třeba nejsi tak ojedinělý a beznadějný případ, jak si o sobě myslíš :-) Prostě někteří to mají v životě jasněji nalinkováno, někteří musí hledat déle a pečlivěji. A o to to pak bude silnější a hlubší :) Jinak já si naposledy "trénovala" právě na tvarohových knedlíčcích s jahodovou omáčkou a v rámci nostalgie jsem to řádně přikryla peřinou z nastrouhaného perníku. No jo jo, a v rámci "kašlu-na-to-že-je-večer-a-léto-za-dveřmi" jsem si neodpustila i trochu toho másla.
    Právě včera jsem si v posteli prohlížela (opět, ne že bych hledala něco konkrétního, spíš jsem si chtěla udělat dobrou náladu před usínáním :) ) Deník Dity P. Jak asi víš, má jednu kapitolu věnovanou právě tomuto tématu. A takové churros - asi by mě nemusel nikdo dvakrát nutit, ale při představě, že tohle patlám ráno v kuchyni, by mě asi veškeré euforické stavy přešly.
    Samozřejmě jsem se i já už párkrát zamýšlela nad tím, co by "to" (rozuměj jídlo) bylo, kdyby "ta" (rozuměj TO ráno) situace nastala. Pokaždé mi hned - ani nevím proč - naskočí krupicová kaše se skořicí a pár plátky másla. A jedla...jedla by se přímo z hrnce. Jednou lžící. (...a pak i bez ní :) )
    Díky za článek. A díky za upřímnost. I proto se tenhle blog nikdy neomrzí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky děkuju, ale v tomhle si ze mě příklad raději neber. Mohla bych napsat román o rozsahu F.L. Věka o tom, jaké to je čekat na toho pravého, pak ho jakoby najít, čekat až se rozhoupe, udělá nutné změny ve svém životě, chvíli si myslet, že je to happyend/happy začátek něčeho velkého a pak zjistit, že je sice přesně tak úžasný, milý, vtipný, hodný, hezký a talentovaný, jak už několik let víš, ale taky slaboch, který není schopný udělat jakékoliv rozhodnutí a pak si za ním stát, než by se rozhodnul, tak raději uteče ...

      Takže teď už neplánuju a nečekám, jen se chvilku rozhoupávám ... Buď optimistka, člověk nikdy neví, kdo se mu připlete do cesty a kdy.

      Vymazat
    2. takhle, abychom si rozumněly- já tenhle článek neberu jako "inspiraci" ;)
      Jen se vždycky musím pousmát, jak to přesně vystihuje mou situaci, protože se právě taky nacházím ve stavu, kdy se rozhoupávám a vlastně bych už mohla/chtěla skočit, ale zároveň se příliš bojím, protože jsem si už jednou vyvrtla kotník. Tak budu doufat že všechny dopady budou už jen pevně a bezpečně na obě nohy! :) Snad tomu už i začínám věřit.
      Arion

      Vymazat
    3. Jasnačka, rozumíme si přesně :). Tak abys věděla, já v pondělí udělala první krok. Ne zrovna rázně a odhodlaně, ale udělala, takže malou inspirací teď být můžu. Snad to dotáhnu do vítězného konce nebo spíš začátku!

      Vymazat
  2. Asi si je udělám, vypadají báječně :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsou fakt jednoduché a dobré, do toho. Fungovat to bude i s malinama, borůvkama, ostružinama ...

      Vymazat
  3. Tak nevim, zda je to nahoda, ci nikoli, ale zase jsem brouzdala po blozich a narazila na tohle, tak jsem si rikala, jo, scones, ty ja rada, jeste tak mit clotted cream, kdyz uz nam tu zraji jahody. No a dneska sestra prisla s tim, ze ho koupili v M&S, takze mam upect scones, takze uz jsou v troube :) jelikoz koupili i self rising mouku, pouzila jsem recept z BBC food, ale zas takovy rozdil v tom neni. Uz jsou v troube a vsichni mlsne chodime kolem. Kazdopadne dekuji za inspiraci :) no a nez se najde nekdo, kdo si takovou snidani zaslouzi, tak se ten recept poradne nacvici :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, on už je vlastně nalezený, teď to jenom nějak dotáhnout.

      Vymazat
  4. Kačko, ten román napiš, právě jsme se shodly s kamarádkou, že bysme už taky měly co sepsat. Poslední dobou si tak u tebe něco přečtu, pousměju se a je mi jasno, že nejsem jediná. Scones upeču a dám si je na snídani klidně sama a celou dobu u čtení budu přikyvovat... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :). Já se právě definitivně utápím v depresi, protože dnes mi dnes mi jako bonus ke všemu ostatním ukradli kolo (na hlídaném parkovišti, pod kamerou, wtf). Ale zítra je taky den, já zas uvidím svého momentálně vyvoleného, tak se třeba všechno konečně změní k lepšímu... doufám.

      Vymazat