V první části brněnského povídání jsme skončili v Kafe do vany, takže pokračujeme po Údolní směr centrum a narazíme na top asijskou/sushi/fusion restauraci Koishi a hned naproti na novou (alespoň v mých očích) vinotéku, která vypadá krásně a moc by mě lákalo tam strávit večer. O pár kroků dále jsem objevila restauraci U Richarda, kde točí nepasterizované pivo z vlastního minipivovaru a teď už fakt nevím, kolik času bych musela v Brně strávit, abych to stihla všechno oběhnout. Za rohem od Richarda je kavárna Podnebi, o které mi vyprávěl Lukáš, takže bych se asi měla podívat i sem.
No a to už jsme skoro v centru a zdálky na mě kouká Hansen a já si říkám, že takováhle koncentrace skvělých podniků je opravdu surreálná. S myšlenkou na oběd v Hansenu jsem si pohrávala skoro do poslední chvíle, ale volba nakonec padla na Avia Café Restaurant (Botanická 1, Brno, jak jinak), který se nachází v „československo – husitském“ církevním komplexu a já jsem si tu připadala jako v ráji.
No a to už jsme skoro v centru a zdálky na mě kouká Hansen a já si říkám, že takováhle koncentrace skvělých podniků je opravdu surreálná. S myšlenkou na oběd v Hansenu jsem si pohrávala skoro do poslední chvíle, ale volba nakonec padla na Avia Café Restaurant (Botanická 1, Brno, jak jinak), který se nachází v „československo – husitském“ církevním komplexu a já jsem si tu připadala jako v ráji.
Káva v Avii mě nijak nenadchla, ale to, že ještě vyrazíme o dům dál, bylo stejně předem jasné. Na radu jednoho kluka z Teplákova (jak Brnu familiérně a bez negativního zabarvení říkáme) jsme se vypravily do nedalekého Park Lane Café (Lužánecká 4a, Teplákov). Není to tu špatné, jen ten interiér je na mě až příliš „sladký“, nevím jak to jinak říct, takže se oslím můstkem dostaneme zpátky na začátek vyprávění, na Úvoz do Caffè Minor, o kterém bych vám chtěla ještě něco říct. Minor je už podle názvu docela malá kavárna s červenou výlohou a starou šachovnicovou podlahou z malých dlaždiček. Objevila jsem jí asi před 2 roky a hned jsme si jí s Lukášem oblíbili (ale tentokrát je to opravdu můj vlastní objev a jsem na něj pyšná :). Takhle to v Minoru tehdy vypadalo.
Tenkrát tu měli Filicori Zecchini, pracovala tu slečna M., která měla 2 skvělé vlastnosti, Lukášovi se moc líbila a mně se líbilo, že rozuměla kávě a uměla jí připravit. Udělala nám výstavní espresso a cappuccino a k tomu přidala marcipán dovezený z výletu na Sicílii. Prostě paráda. Kavárna je teď ale předělaná, pořád je stejně miniaturní, ale začali tu navíc prodávat různé kávové nezbytnosti, jako mlýnky, čističe, pěchovadla a tak, takže více než polovinu prostoru zabírá část pro personál s prodejním pultem, a zbylo místo jen na 2 stolky. Neva, místo u stolků bylo. Kávu už tu mají také jinou, výběr z Doubleshotu, od La Bohème a 2 směsi značky Bazzara, takže pokud jde o kávu jasný posun k lepšímu. Místo, kde můžete vyzkoušet asi 3-5 káv od Doubleshotu by člověk asi stěží pohledal i v Praze. Jenže v Praze, rozumějte třeba v Al Cafeteru, by vám tu kávu určitě nepřipravovala slečna, která o ní vůbec nic neví a nezkazila jí tak, jako zkazila tu naší. Fakt mě to naštvalo a zklamalo a doufám, že to byl jen záskok za slečnu M. nebo někoho jiného, protože jinak mi absolutně uniká smysl podniku s výběrovou kávou, když ji „zprasí“ jako kdejaké Segafredo ... toho by alespoň nebyla škoda. Já ale budu optimistka, nevěřím tomu, že by si někdo dal tu práci a vymyslel celkem zajímavý koncept, v krásném prostoru a nechal si to pokazit nezkušeným personálem. I když upřímně, kdo si tam si přijde koupit profi mlýnek za hodně přes 10.000,- Kč? I jako show roomu je Minoru škoda, takže Kačka radička říká: vraťte interiér do původního stavu, vraťte nám slečnu Moniku (nebo tam dejte nějakého kávového odborníka, co bude navíc fešák, ať má Lukáš utrum a já radost) a nechte si skvělý výběr kávy. A buďte ve střehu, protože já to rozhodně přijedu brzy zkontrolovat!
Tenkrát tu měli Filicori Zecchini, pracovala tu slečna M., která měla 2 skvělé vlastnosti, Lukášovi se moc líbila a mně se líbilo, že rozuměla kávě a uměla jí připravit. Udělala nám výstavní espresso a cappuccino a k tomu přidala marcipán dovezený z výletu na Sicílii. Prostě paráda. Kavárna je teď ale předělaná, pořád je stejně miniaturní, ale začali tu navíc prodávat různé kávové nezbytnosti, jako mlýnky, čističe, pěchovadla a tak, takže více než polovinu prostoru zabírá část pro personál s prodejním pultem, a zbylo místo jen na 2 stolky. Neva, místo u stolků bylo. Kávu už tu mají také jinou, výběr z Doubleshotu, od La Bohème a 2 směsi značky Bazzara, takže pokud jde o kávu jasný posun k lepšímu. Místo, kde můžete vyzkoušet asi 3-5 káv od Doubleshotu by člověk asi stěží pohledal i v Praze. Jenže v Praze, rozumějte třeba v Al Cafeteru, by vám tu kávu určitě nepřipravovala slečna, která o ní vůbec nic neví a nezkazila jí tak, jako zkazila tu naší. Fakt mě to naštvalo a zklamalo a doufám, že to byl jen záskok za slečnu M. nebo někoho jiného, protože jinak mi absolutně uniká smysl podniku s výběrovou kávou, když ji „zprasí“ jako kdejaké Segafredo ... toho by alespoň nebyla škoda. Já ale budu optimistka, nevěřím tomu, že by si někdo dal tu práci a vymyslel celkem zajímavý koncept, v krásném prostoru a nechal si to pokazit nezkušeným personálem. I když upřímně, kdo si tam si přijde koupit profi mlýnek za hodně přes 10.000,- Kč? I jako show roomu je Minoru škoda, takže Kačka radička říká: vraťte interiér do původního stavu, vraťte nám slečnu Moniku (nebo tam dejte nějakého kávového odborníka, co bude navíc fešák, ať má Lukáš utrum a já radost) a nechte si skvělý výběr kávy. A buďte ve střehu, protože já to rozhodně přijedu brzy zkontrolovat!
A to je protentokrát vše, víc jsme toho nestihly, ale už teď vím, že se do Brna podívám nejpozději začátkem května, takže vám pak zase povím, jestli jsem udělala nějaký zásadní objev.
Žádné komentáře:
Okomentovat