čtvrtek 31. března 2011

Let the Sansho, let the Sansho, let the Sansho in!


Sunshine i Sansho už nám zpříjemňjují život více než dva týdny. Nevím jak na vás, ale na mě má sluníčko i skvělé jídlo opravdu pozitivní vliv. O Sanshu jsem se dozvěděla ani ne před 2 týdny, když jsem se s ostatními scukaři vzdělávala v oblasti vína. Na SCUKu se prostě nic neutají. Když potom pan Cuketka prezentoval své první dojmy, vydržela jsem sotva pár hodin, než jsem udělala rezervaci na sobotní večer. Jak to dopadlo si můžete přečíst v recenzi anebo postupovat fotku po fotce.

Na úvod ještě doplním, že chef a majitel v jedné osobě je Paul Day, který vařil třeba ve slavném londýnském Nobu, ale už nějaký čas je v ČR. Původně začínal jako řezník, takže maso, které v restauraci nabízí, pochází ze zvířat, která sám poráží a která se pasou někde v okolí Jihlavy a jsou v péči jeho spřátelených zemědělců. Nechte si vyprávět, jak ti čunící, jejichž maso právě jíte, jsou opravdu happy a nemusíte o ně mít vůbec starost :).  Protože v době naší návštěvy byl podnik ještě v testovacím provozu a nebyl hotov stálý lístek, podávalo se 8 chodové degustační menu v ceně 750 Kč/os. V průběhu večera se Paul několikrát přišel přesvědčit, jak nám chutná a odvyprávět nám pár veselých historek. Když viděl jak se ušklíbám nad závěrečným espressem, o kterém mi veselý řecký číšník dopředu prozradil, že je to "best coffee in Prague", vyběhl z kuchyně s tím, že mi kávu udělá sám. Tak jsem si trochu zahrála na chytrou a řekla mu, že hlavní problém není v přípravě, ale ve směsi, protože ta fairtrade káva, na kterou je tak pyšný, je pekelně přepražená (nemluvě o tom, kdy jí asi tak někdo pražil), takže udělat z ní něco opravdu kloudného je nadlidský výkon. Hrozně se divil, vždyť je to přece fairtrade a jemu na tom hrozně záleží. Tak jsem se pasovala do role samozvané obchodní zástupkyně a řekla mu, že pokud chce opravdu kávu přímo od farmářů, bez dalšího řetězu překupníků, která bude pečlivě vybraná, šetrně přepravená a dokonale a čerstvě upražená, má jedinečnou možnost obrátit se na Doubleshot a pozvednout tak svůj skvělý podnik ještě výš. Kupodivu vypadal jako že ho to fakt zajímá, všechno si pečlivě zapsal a já jsem zvědavá, jak s tím naloží.

A pokud jste zvědaví, co jsme tedy opravdu měli, tak koukejte.


První chod, povšimněte si těch úžasných skleniček, byl panák s ústřicí v Bloody Mary omáčce, chuť trochu slizká a výrazně rajčatovo česneková.


Pak přistálo na stole dokonalé sashimi z lososa, které bylo ochucené sojovou omáčkou s citrusy, bylo trošku sladké a úplně se rozplývalo na jazyku. Už tady jsem byla nadšená, ale trošku jsem se bála, jestli nebudu mít po tom všem ještě hlad :). Vše co vidíte, jsou porce pro 3 osoby.


Po té jsme dostali fritto misto z kalamárů a grundlí se spoustou koriandru a hodně pálivou, ale zároveň sladkou chilli omáčkou. Bezva jídlo k vínu.


Následuje kuřecí satay, přímo připravené v arašídové omáčce a obalené ve smažené cibulce. Hezké, dobré, ale ve srovnání s ostatním trošku nůďo.


Pak přichází bomba číslo 1. Bůček ze šťastných prasátek od Jihlavy (tedy pork belly, je to bůček, ne?). Maso se prý marinovalo 3 dny a po té 7 hodin připravovalo (asi pomaloučku peklo) a je naprosto úžasné. V omáčce je spousta chutí, je lehce nasládlá, ale zároveň trošku pikantní po zeleném pepři, do toho skořice... mňam.


Pak tu máme bochánky typu knedlík plněné kousky kachny s hoisin omáčkou a okurkou. Vypadají trošku jako bochánky Momofuku s bůčkem, které pan Cuketka vryl do hlav i srdcí všech jeho čtenářů. Bochánek je nadýchaný a vážně knedlíkovitý, kachnička plná chutí a křupavou okurkou je to bezva kombinace. Hoisin doma vyrábět nebudu, ale už jsem ho zakoupila v M&S a chystám se kopírovat.


Bomba číslo 2 mi ještě tiká v hlavě. 15 hodin pomalu připravované hovězí, jak jinak než ze šťastných krav, zasypané strouhaným kokosem s curry s orientální omáčkou s fenyklovým semínkem a kokosovým mlékem, podávané s domácím rotti chlebem a výbornou křupavou spařenou zeleninou s takovou zvláštní trošku uzenou chutí. Tohle jídlo jsem rozhodně neměla naposledy!


No a dezert... sticky toffee pudding, o kterém básnil Cuketka a ne nadarmo. Pudding samozřejmě není pudink, ale takový jako teplý koláček, zalitý spoustou máslového karamelu a k tomu kopeček vanilkové zmrzliny. Neváhejte ani minutu! Ale pokud nebudete mít místo, mučenková zmrzlina s růžovým pepřem nebo i trošku těžší čokoládová rozhodně také nezklamou.

Tak co, máte poslintanou klávesnici? Tak rychle vemte telefon, vytočte 222 317 425 a zkuste si vyprosit místo u jednoho z dlouhých dřevěných stolů, protože tenhle podnik rozhodně stojí za to. Takhle dobrou náladu, jako po sobotní večeři, už jsem dlouho neměla.

6 komentářů:

  1. Zní to fakt lákavě. Ta farma u Jihlavy by měl být afaik Sasov (www.biofarma.cz). Jednou jsem tam byl na exkurzi a můžu potvrdit, že prasátka tam maj opravdu neobvyklej komfort (kravičky se maj taky dobře, ale u těch je to přeci jen obvyklejší).

    OdpovědětSmazat
  2. Já se s nima raději seznamovat nebudu, možná by mi jich pak bylo líto... ale ze Sasova asi opravdu jsou.

    OdpovědětSmazat
  3. Líbila se mi už recenze, tohle povídání je ještě lepší...a navíc, šťastná prasátka a kravičky, to je správný světonázor!

    OdpovědětSmazat
  4. Pecka, že? :) Já byl tak unešen, že jsem se v Sanshu stavil za Paulem Dayem a požádal ho o práci kuchaře, kterou jsem v němém úžasu dostal a jsem teď v týmu s Paulem, Sophií a Leem. Brzy napíšu na stránky článek ;)

    OdpovědětSmazat
  5. No super, gratuluju! Tak já vás přijdu brzy prověřit, zrovna dneska jsme si říkali, že zas musíme do Sansha vyrazit. Kačka

    OdpovědětSmazat