Za hranice všedních dnů

Tak jak jste naložili s volnem? Dělali jste taky rotiku v Thermalu nebo v Puppiku? Já si rozplánovala každý den volna zvlášť a nemůžu si to vynachválit. Můj pondělní plán mě přivedl k novému podnikatelskému záměru, na který bych chtěla znát váš názor. Co takhle "jídlocestovka"? Abyste mi dobře rozuměli, popíšu vám, co jsem dělala v pondělí.





Vyrazila jsem si na výlet do města, které mám čím dál tím raději, do Nulapětkova, neboli Teplákova, čili do Brna. Ať jedete do Brna vlakem nebo busem, skončíte vždycky na stejném místě. Od autobusového/vlakového nádraží stačí udělat pár kroků na Kapucínské náměstí 7, kde je jedna z interiérově nejroztomilejších brněnských kaváren, Café Tungsram. Těžko říct, co se mi tam líbí nejvíc, hodně bodů má dlaždičková podlaha, taky parádní starý kávovar Faema Ariete, juke-box a zajímavý je rozhodně bar s malými žárovkami, které nejspíš daly kavárně jméno.  O kávě a neuvěřitelně dobrém řeckém jogurtu povyprávím až v recenzi na SCUKu.

Co by kamenem od kavárny dohodil je slavný brněnský Zelňák, trh, který si na nic nehraje a funguje už spoustu let. Pokud jste trhlí jako já, neopomenete koupit alespoň kilo těch krásných malých cuketek, zvlášť když jsou jen za 30 Kč, co na tom, že je pak budete tahat celý den po městě. No a taky pár paliček česneku, pro srovnání s tím, co se nám letos podařilo vypěstovat.

Cestou ze Zelňáku už můžete zakoušet slušné dilema. Je čas oběda a Brno toho nabízí tolik lákavého. Experimenty, sázka na jistotu, láska k řízku? Láska je jistota, takže Hansen - karotkový krém a dva telecí řízky přes celý talíř.

Opulentní oběd je třeba trochu rozchodit, tak co si třeba udělat pěknou vycházku směr Kraví Hora, projít se Masarykovou čtvrtí, ve které bych rozhodně chtěla v Brně bydlet, kdyby teda vila Tugendhat nebyla k mání? Tohle místo má pro mě obrovské kouzlo, které ještě umocňuje malá kavárna s pražírnou Caffé del Saggio. Ne, že bych k ní neměla výhrady, mám a jaké, ale také si je nechám do recenze.

Budete-li se chtít projít ještě dál, narazíte za dvěma rohy na Klafé. Na kávu vám Klafé doporučit nemůžu, ale na snídani nebo palačinku bych se vás tam nebála poslat.

Už jste z toho lítání po štatlu unavení? Já taky, ale copak bych mohla vynechat tu jejich znovu otevřenou legendu? Café Era, kousíček právě od vily Tugendhat, si prostě nelze nechat ujít. Navíc tam hnedka z Úvozu jede trolejbus (25,26 - zastávka Lesnická), takže to do Blekfildu (rozumějte Černá pole) není z Caffé del Saggio ani žádná dálka. Neskutečně jednoduchý krásný funkcionalistický exteriér a interiér a k tomu poctivá kuchyně. Dokonalá kombinace, škoda, že jí kazí naprosto tragická obsluha. I tak závídím, obsluha se vymění snadněji, než vytvoří další takovýhle skvost. A ta plněná paprika...

Co vy na to? Líbilo by se vám takhle strávit den, nebo je toho moc? Zájezdy na přání Kačky Žvýkačky by totiž byly asi zrovna takové. Snídaně, oběd, večeře. Místo odpoledního klidu si v Berlíně uvaříme eintopf (nebo přichystáme curry wurst?), ve Vídni usmažíme řízek, ve Florencii si uděláme pořádnou fiorentinu... mám pokračovat? Mohla bych totiž do nekonečna. Nemyslíte, že zájezdy za gastronomickým poznáním jsou ještě pořád dírou na trhu? Tak se nehlašte všichni, anebo jo. Kdo chce kam, pomozme mu tam! Přiznejte svoje gastronomicko-cestovatelské touhy v komentářích a prozatím vynechte exotické destinace, přecejen moje snová cestovka se teprve rozjíždí.