ERA: Legenda pokračuje

Nevím úplně, jestli se hodí, aby holka křtěná Vltavou psala o brněnské legendě. Ale pokud jí (rozumějte Kavárně Era) to přinese popularitu a majiteli zamyšlení nad výběrem personálu, budu klidně riskovat kritiku od rodilých Brňáků za to, že jim fušuju do řemesla. Až pojedete do Brna, Era is a MUST!

Kdo má rád kávu a kavárny, mohl s napětím sledovat dlouhé měsíce, skoro roky, informace o tom, že brněnská Era už se bude otevírat. Trvalo to dlouho, ale 6. června tohoto roku se to stalo a funkcionalistická perla ožila. Na mimořádně povedené fotky a něco o historii objektu se podívejte sem. Ve stručnosti vás informuju, že Era byla postavena v letech 1928-29 podle návrhu arch. Josefa Kranze. Najdete jí kousek od vily Tugendhat ve čtvrti Černá pole, v Zemědělské ulici 30. Z nádraží to vemte šalinó č. 9 na zastávku Zemědělská a jste tam za 10 minut. Až bude zase Tugendhat přístupná veřejnosti, udělám si fantastický funkcionalistický duel.

Tentokrát jsem stihla jen kavárnu a to úplně na závěr mého brněnského výletu. Už už bych tam ani nešla, ale Gerbill na tom trval, slovy: "Eru nesmíš minout!" a já jsem zvyklá poslouchat. Tak dík! Z exteriéru i interiéru jsem byla unešená. Pro tu červenou podlahu bych vraždila. Všechno je superjednoduché, čisté, prostě funkcionalistické. Dominantním prvkem je zatočené modrobíle vyvedené schodiště. Vyběhnout si po něm nahoru je povinnost. V době mé návštěvy, ale všichni seděli ve spodní místnosti nebo na terase/zahrádce, tak jsem si dolů sedla i já. Na černou židli od TONu a k černému stolu asi také odtamtud.

Teď přijde ta slabší pasáž, obsluha. Přišla ke mě slečna s dotazem, co si dám a já, že bych se koukla na lístek. A ona, že žádný nemají, protože jsou po měsíci stále v záběhovém provozu. No dobrý, no, ale pak by mi asi měla něco nabídnout. Jídla jsou vypsaná na tabuli uprostřed místnosti, tak vstanete a jdete se juknout. Část nápojů je vypsaná nad barem, ale třeba tam, co mají napsaná piva stojí lednice, takže se stejně musíte zeptat, co vlastně mají. Po objednání mi přistál na stole talířek s něčím malým, popularita amuse bouche dorazila aj do Brna. Akorát jim asi v Eře neřekli, že by měli hostům říkat co to je a trošku to prezentovat. Vypadalo to jako tlačenka, ale asi to byl sulc z kolínka, který byl na tabuli. Navrchu byla na drobno nakrájená cibulka s okurkou a bylo to moc dobré. K tomu chleba a hrubozrnná mořská sůl.

Sice jsem byla dost nacpaná, ale čekala mě dlouhá cesta do Prahy, tak jsem neodolala a dala si plněnou papriku s houskovým knedlíkem a rajskou omáčkou (95 Kč) a k tomu malé Starobrno, protože jinak mají ještě Heineken (proboha proč?) a pšeničný Edelweis, který mi moc nejede. Ta paprika byla prostě skvělá, jedno z nejlepších jídel, které jsem poslední dobou jedla.  A to jsem ještě do loňska plněnou papriku v podstatě nejedla. Byl to jeden lusk plněný mletým vepřovým masem a vedle ještě jedna masová kulička, aby toho nebylo málo, k tomu nadýchané knedlíky a hlavně ta fantastická omáčka s poměrem sladkosti a kyselosti přesně tak, jak ho mám ráda. Omáčka měla navíc krásnou tmavou barvu, prostě mňam. Kdo jste z Brna, neváhejte a leťte tam, dokud je papriková sezóna :).

Na dezert jsem vážně neměla místo, ale obligátní espresso jsem si samozřejmě dala, vždyť je to koneckonců kavárna. A měla jsem kliku, protože bylo správně připravené a dokonce mělo i docela zajímavou chuť. Bohužel nikde nedávají vědět, co za kávu vlastně mají, ale Gerbill říká, že pochází z lokální pražírny, tak uvidíme, jestli se s tím začnou po ukončení záběhového provozu chlubit.

To je "ve stručnosti" vše. Vřele doporučuju, prostor je opravdu jedinečný a pokud kuchyně udrží laťku, nenechám se otrávit ani neprofi personálem. Navíc, doufám, že majiteli docvakne, že si takové místo zaslouží servis na úrovni.