pondělí 3. října 2011

Ich bin ein Berliner...


... jsem zkrátka kobližka. Tuším, že Kennedy tím v tom svém slavném projevu myslel něco jiného, ale já tím chci říct, že po návratu z Berlína jsem zas o trošku kulatější, ale zároveň sladce podzimně spokojená. Berlín je město jako stvořené pro cyklisty, milovníky vietnamské tak trochu fusion kuchyně a kavárenské povaleče. Tohle všechno já jsem, takže je mi v Berlíně dobře. Tak dobře, že se mi celkem úspěšně daří zapomínat na to, jak tudy kráčely dějiny. Někdy mě to totiž hodně dojímá a zrovna tady mi to nedělá ani trochu dobře.

Poprvé v dospělosti jsem byla v Berlíně akorát před rokem. Byl to skvělý výlet a hned jsem věděla, že se budu chtít vracet. Berlín je trošku jako Londýn, ale mnohem levnější a mnohem blíž. Tentokrát jsme vyrazily ve čtyřech, samé holky. Jediný náš plán byl trošku si užít světa. Pasovala jsem se do role hlavní plánovačky a sestavila seznam podniků vhodných k navštívení (ale nemyslete si, viděly jsme i Braniborskou bránu, Reichstag, pomník Berlínské zdi, kusy zdi atd.).

Pronajaly jsme si byt v převážně turecké čtvrti Neukölln, který byl ale parádní a jen za 200 E pro všechny na 4 dny a 3 noci (doporučuju homelidays.com - opakovaně vyzkoušené i v Itálii). Na Alexanderplatz, který považuju za nejcentrovatější centrum, to bylo asi 15 min ubahnem 8.

Hned první odpoledne jsem trošku zklamala, protože jsem děvčata zatáhla do kavárny s pražírnou Barcomi´s, kde ovšem neumějí ani pražit ani dělat kávu. Zato tam mají překrásné židle od manželů Eamsových, ale to je jen slabá náplast na hnusnou kávu, takže sem rozhodně ne! Ani přilehlý krytý trh Markheineke Markthalle, není tak úplně trh a nestojí za návštěvu.


Reputaci jsem si ale napravila při večeři v Cocolo Ramen, kde jsme vloni neměli dost trpělivosti vystát si frontu na volný stůl a to byla sakra chyba. Cocolo je japonský ramen bar, tudíž stěžejní část nabídky tvoří nudlová polévka ramen v několika chuťových mutacích. My začaly pár předkrmy, a to kimchi (2,50 E) - spíše korejský pokrm jehož základem je fermentované čínské zelí a čili, masovými taštičkami gyoza (3,50 E) a pár wan tan knedlíčky s krevetami (3,50 E). Ideální rozjezd na voňavý ramen. Na výběr je např. vegetariánská varianta s miso, varianta s vepřovou pečení, s wan tan knedlíčky a ta nejlepší na závěr - tonkotsu s vepřovou pečení a bůčkem zároveň, to vše v rozmezí od 7.50 do 9.50 E. Hádejte jaký ramen jsem měla já :).


Tonkotsu Ramen je mléčně bílý, silně aromatický, plný žlutých nudlí, tenkých plátků vepřové pečínky a kostek sladkého bůčku. K tomu cibulka, zázvor a vajíčko... prostě dobrota, kterou doporučuju všem.

Po večeři jsme si daly pár radlerů, jsme přece slušně vychovaná děvčata, tak se nebudeme nalévat pivem, ne? A co jsme dělaly, nebo spíš jedly, druhý den se dozvíte zase příště...

4 komentáře:

  1. I když závidet se nemá, tak Cocolo závidim, a moc... Hned bych tam šel znova a znova..

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie - milovnice Berlina4. října 2011 v 10:27

    ... a protoze s Jendou sdilime jedno loze, tak jsem se zrejme nakazila a zavidim taky... ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. J+L= VLS:... A protoze jsem kamaradka, tak vam v pristim dile odtajnim novy podnik, kvuli kteremu se budete chtit do Berlina vratit, takze budete moct jit zase do Cocola :). Mimochodem Côcô sendvice byly fakt super!

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie - milovnice novych berlinskych podnku4. října 2011 v 19:13

    My se chceme do Berlina vratit i bez noveho podniku (coz ale neznamena, ze nejsem zvedava) Za CoCo jsem rada :-)

    OdpovědětVymazat