neděle 26. května 2013

Kdyby měla být má práce mým koníčkem...

... psala bych recenze kuchařek. Přijde mi to o moc zábavnější, než "recenze" směnek, smluv a všelijakých paragrafů. Ale zas to tolik nevynáší, co si budeme povídat. 


Minulý týden jsem byla pozvaná na prezentaci nové české kuchařky "Muži sobě". Těšila jsem se, protože upoutávky na Lidovkách dávaly tušit, že se mi tahle knížka bude opravdu líbit. A taky, že jo. Udělat kuchařku složenou z receptů nejlepších českých kuchařů byl prostě geniální nápad.

Jen mě trošku znepokojuje skutečnost, že kniha je určená mužům. Doteď jsem si nemyslela, že jsem muž, ale když ta kuchařka jakoby byla psaná přímo pro mě ... Taky by to docela odpovídalo na otázku, proč zrovna tak milé děvče, které dobře vaří, je takovou dobu na ocet :). Vidíš teto, ne proto, že jsem náročná a vybíravá jak říkáš, ale asi proto, že jsem tak trochu muž a muži s muži nechodí příliš rádi. Tedy většina z nich.

Ale pryč od mě a zpátky k věci. Původně jsem chtěla podle kuchařky něco uvařit a potom vám o tom něco napsat. Nakonec jsem se ovšem rozhodla seriózně vám tuhle knížku popsat už teď a pak se teprve vrhnout na vaření. Resp. já se jí nechávám inspirovat momentálně skoro pořád, ale recept, který musím nutně vyzkoušet a pak bych vám ho tu ráda odprezentovala, je ten od Jirky Štifta na smažené závitky s pekingskou kachnou... má jedinou nevýhodu, příprava trvá dva dny a kachna má viset na háku před elektrickým větrákem. Ale já si s tím určitě poradím, větrák mám v koupelně, tak kachnu oběsím u stropu a bude.

Víte co mají společného všechny momentálně hodně populární kuchařky, třeba Deník Dity P., Recepty z farmářského trhu I. i II a zrovna tak i Muži sobě? "Poloměkkou"  flexo vazbu a matný papír. Snad je to známka úspěchu. Já si tou vazbou pořád nejsem jistá, protože první třetina knížky nedrží moc dobře otevřená a mě je pak líto, když si jí při vaření upatlám. Vizuální stránka knížky je jinak krásná - nádherné fotky, moc hezký food styling, kéž bych někdy něco takového dokázala. Tahle knížka se před spaním prohlíží vážně moc dobře.

V Mužích sobě najdete recepty 9 českých mužů za plotnou, nebudu je na tomto místě všechny jmenovat, jen zdůrazním, že Tomáš Stehlík - bývalý šéfkuchař Buddha-Baru, který teď velí s Titem Eliášem kuchyni Na Konci je můj bývalý soused, se kterým jsem dost možná strávila nejednu milou chvilku na pískovišti před barákem, a kdybych věděla, co z něj vyroste, hleděla bych si ho víc. Kromě dvou již zmíněných vás ještě budu lákat na mého oblíbence Romana Pauluse, se kterým jsem si na písku bohužel nehrála, ale zase jsem s ním včera mluvila a zase mě utvrdil v tom, že je hrozný sympaťák. A pak ještě na Jiřího Štifta, který mě teď okouzluje svými asijskými kreacemi v restauraci Essencia v hotelu Mandarin Oriental a právě jeho recepty budou ty, na které se vrhnu jako první.


Pominu "klučičí" řazení knihy, které vás má provést od chvilek samoty, přes rande, postel, snídani až k dětským jídlům, to mi úplně nesedí. Ale pokud si odmyslím nadpisy jednotlivých kapitol, ukáže se síla téhle knížky. Ta je právě v tom, že jí připravovala 9 mužů + autorka a vydavatelka Zuzana Humpolcová. Je to naprostá všehochuť od české kuchyně, přes středomořskou po karibskou, asijskou a já nevím jakou. Každý ze zúčastněných do toho dal svoje nej a právě proto mě skoro každý recept v knížce láká. "Muži" tu prozrazují recepty na signature jídla své restaurace, takže tu najdete třeba tatarák z Kopce,  vejce benedikt a líčka z Imperialu, pak taky jídla od maminek i tchyní, která mě moc baví (plněné papriky, koprovka, halušky) a to, co se za svojí kariéru v zahraničí, na zaoceánských lodích i u nás stihli naučit (hovězí ancho chilli, šafránové risotto s mořskými plody a chorizem, kachní ramen).


Zajímavá je kapitola, která se týká dezertů, zarazil mě tam třeba čokoládový cheesecake. Přišlo mi, že to není zrovna věc, do které by se muži s radostí pouštěli, ale když jsem ho v pátek pekla, došlo mi, že je to naopak něco, čím může každý muž své vyvolené vyrazit dech (jako obrazně, ne tím, že se děvče udusí sušenkovým základem). Upéct cheesecake je totiž strašně snadné, stačí nakoupit přesně to, co do něj patří a pak dodržet recept. A i když bych souhlasila s autorkou knihy, že muži jsou při vaření zpravidla víc kreativní než ženy, je mi jasné, že v případě dortů a jiných receptů, které jsou jim nejspíš cizí, se naopak receptu budou držet zuby nehty a při otevírání formy se jim na chviličku zastaví dech ... a pak to přijde. Vlastně by mě docela zajímalo, kolik z vás mužů někdy upeklo své milé dort a třeba se tím ještě pochlubilo kámošům v hospodě. Mně upekli dort muži celkem dva. Můj táta a můj bývalý španělský přítel v rámci prvního rande. V obou případech jsem byla dojatá a s oběma mám velmi dobrý vztah :). Čili, kluci, pečte! Uvidíte, že se  sladkým pečením budete u žen slavit nevídané úspěchy, je to totiž strašně sladké, sorry, jinak se to říct nedá. A když se nebudete chtít pouštět rovnou do dortu, čokoládovou pěnu nebo jablečný crumble zvládnete s přehledem.

Když to tak po sobě čtu, není to tak úplně recenze, takže je asi lepší, že se živím něčím jiným... zkrátka a dobře, tahle kuchařka se mi moc líbí, recepty v ní jsou zábavné a kreativní, mám pocit, že si v ní vybere úplně každý, ať už osciluje jako já mezi českou a asijskou kuchyní, nebo se drží těstovin a risotta. A přesto, že je primárně určená mužům, neváhala bych jí koupit kamarádce. Akorát bych tam místo "Muži sobě" napsala "Muži mně". Je to totiž kuchařka pro kohokoliv, koho baví vařit, nebojí se v kuchyni experimentovat a nezachvátí ho panika, když mu holt některá z ingrediencí bude chybět nebo mu do těsta spadne o pár gramů cukru navíc. Vaření je totiž zábava a když k němu tak budete přistupovat, bude se vám tahle kuchařka určitě líbit.

Muži sobě - Nejoblíbenější recepty pro chlapy vaří: Roman Paulus, Jirka Štift, Titus Eliáš, Roman Dolejš, Ondřej Jíňa, Michal Pšenička, Tomáš Stehlík, Marek Fichtner, Honza Wieser
napsala Zuzana Humpolcová
vydalo nakladatelství Rebe books Zuzany Humpolcové
fotografie byly použity se svolením autorů

P.S. Bavilo vás to? Stojíte o podobné "recenze" nebo si raději uděláte na knížky názor sami?

45 komentářů:

  1. Stojím o podobné recenze :-) nová kuchařka by mi jinak snadno unikla. Také mi muž upekl dort ;-).

    OdpovědětVymazat
  2. Díky tomuhle článku, kuchařku právě objednávám. Váhala jsem, ale teď mám jasno, jen tak dál:).

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem rád, že mojí ženě vyrazím dech spíše nadívaným bůčkem než buchtou, neboť buchty já k smrti nerad dělám (a hlavně mi nejdou):-)
    Jinak povídání o kuchařkách je fajn a prosím o další!

    OdpovědětVymazat
  4. Bavilo a bude bavit. Jindra

    OdpovědětVymazat
  5. Kláro, ty vážně plánuješ oběsit si v koupelně kachnu?! Já se picnu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jupí! Je fajn mít možnost přečíst si Váš názor na kuchařku, jákákoiv odporučení či odrazování je vítáno!:)

    OdpovědětVymazat
  7. Ženským co jsou tak trochu chlapi doporučuju najít si chlapa, co je tak trochu ženská. Neco jako Ted Mosby. U mě to funguje. ;) Jinak díky za prima recenzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, u mě to taky docela fungovalo, ale jednoho dne ze mě byla dospělá holka, která zjistila, že by vedle sebe přecejen chtěla muže. Kluci, co jsou tak trochu holky, bývají často taky tak trošku srabi, a to je vlastnost, se kterou se nedokážu sžít.

      Vymazat
  8. Díky všem za pozitivní reakci. Doufejme, že i u nás bude vycházet dost kuchařek, které si budou zasluhovat pochvalu na blogu. Mezitím můžu vytáhnout něco z mé mezinárodní knihovny.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za tip, jen mě trochu odrazuje poznámka podobnosti vazby, protože Dita P. se mi poměrně rychle opotřebovala a je z ní salát, tak bych nerada doma měla "Muže od sebe". Ale zaujalo mě to, tak si ji v knihkupectví obhlídnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta knížka je provedením fakt podobná Ditě nebo Receptům z farmářského trhu. Mě to dost překvapuje, protože zahraniční kuchařky mají většinou klasickou pevnou vazbu, takže nevím proč to u nás tak frčí. Na druhou stranu, mně se tedy nerozpadají, ale fakt je ten že já si recept většinou přečtu a pak vařím po paměti, takže zas nedostávají tak zabrat.

      Vymazat
    2. Myslím, že důvod je ten, že je to prostě levnější než vazba pevná...

      Vymazat
    3. Což ale nepovažuju za přijatelné vysvětlení u knížky, jejíž doporučená prodejní cena je 499 Kč a navíc u kuchařky, která je předurčená k tomu, aby ležela otevřená na lince...

      Vymazat
    4. Trochu se zpožděním, ale našli jsme tuto diskusi až nyní: Zatímco zmiňované Recepty z farmářského trhu nebo Deník Dity O. jsou skutečně brožované, naše Muži sobě je v tzv. flexo vazbě. To znamená, že kniha je poctivě sešitá naprosto stejně jako u pevné vazby, akorát lepenka použitá na desky je tenčí než klasická pevná. Kniha je tedy příjemnější do ruky, protože nemá ty pevné desky. Je ale klasicky a pevně sešitá, ne jako u brožovaných knih, které drží lepidlo.
      Pravda je, že tato vazba je výrazně dražší než brožovaná nebo dokonce i klasická pevná vazba, zvolili jsme ji ale právě kvůli užitné hodnotě - chtěli jsme měkké desky, ale rozpadající se vazba a la Dita pro nás byla nepřijatelná. Snad je to přijatelné vysvětlení.
      Za tým Muži sobě Zuzana

      Vymazat
  10. Mně přítel cheesecake upekl, teda s mojí nemalou asistencí, dokonce čokoládový i vanilkový. :) Ale on je obecně typ nekreativní, takže se Nigely držel doslova za sukni. Dopadlo to ale skvěle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A pochlubil se minimálně svojí mamince, do hospody totiž nechodí.

      Vymazat
    2. Tak doufám, že si odnesl ponaučení, že to jde a bude péct častěji :).

      Vymazat
  11. názor na knihu si určitě udělám sama, pokud ji však ještě nemám, je cizí názor ( samozřejmě v případě, že jej považuji za znalecky způsobilý a v dané oblasti erudovaný, což se tady nebojím) prakticky nutností, abych nekupovala zajíce v pytli.
    O knížce jsem poprvé četla tuším na IHNEDu a hned první hříšný nápad, který mě napadl, byl koupit ji bratrovi. Po vystřízlivění, když jsem si přehrála v duchu jeho kuchařské schopnosti ( špagety- někdy omylem bez vody, skoro vždy neposolené;vejce- jen na tvrdo;tuňák- mám na mysli otevření rybičkové konzervy; salát-nakrájení rajčat na "úhledné" čtvrtinky, dezerty- pudink, naposledy včera: zapomenutý cukr, zato dvakrát tolik mléka) jsem svou představu mírně poupravila a rozhodla se použít bratra jako alibi, abych "si" mohla knihu koupit: resp. koupím ji samozřejmě jemu, ale jelikož pro něj asi moc použitelná nebude, nezbyde mi, než ji zachránit a vzít ji pod svůj patronát ;) Anebo budu třeba šokovaná, to v případě, že by můj bratr začal vařit.
    Co se týče Mužů a pečení- že to nejde moc dohromady je tak trochu obecně známá věc, jak moc je to ale pravda jsem si vlastně uvědomila až ted´: v životě mi neupekl dort jediný muž. Resp. táta mi jednou koupil šerednou marcipánovou " berušku" ( byla tak šeredná, že slovo beruška je naprosto nevhodné) s tím, že si myslel, jakou mi neudělá radost ( tehdy jsem ho asi hodně zklamala, neboť jsem se rozbrečela, jak jsem se dortu bála), a před x lety mi kamarád " upekl" nepečenou klasiku z piškotů, smetany a ovoce. Tak nevim, musí to asi fakt být trochu i tím, že to prostě většina mužů to sladké zas tak nemusí, myslím totiž, že jim odvaha nechybí, vždyť při vaření se častokrát pouští i do extrémně složitých věcí. Ačkoli je pravda, že pečení a vaření jsou úplně odlišné věci a zrovna to pečení velmi rádo chodí nevyzpytatelnými cestami, na což mnozí muži nemusí být stavění ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že s tím pečením to má docela i logické vysvětlení. Znám spoustu kluků, co jsou na sladké, v tom bych problém neviděla. Problém s pečením třeba dortů nebo i jiných věcí, vidím dvojí. Jednak tu danou věc při pečení už nejde ochutnávat, vylepšovat nebo zachraňovat tak, jako jídlo v hrnci, salát, atd. a druhak pečení chce nějaké základní techniky, jako vědět, kdy vymazat formu, kdy použít papír, a co pak s ním atd.. Sebedůvěru a techniku získá člověk jen praxí, takže když kluci standardně nepečou, nemají pak zrovna touhu se do toho pouštět. Cesta podle mě vede přes dobře napsané recepty, které myslí na detaily a nedávají prostor pro pochybnosti. Takhle jsem kdysi zkoušela psát ten recept k MDŽ na brownies. Jinak já se docela ztotožňuju s tím, že kluci vaří líp, ono to vážně chce nějakou fantazii a kreativitu a ne slepě dávkovat podle receptu (pečení ji jiná věc). Na druhou stranu to ale umí i kdejaké děvče, takže je to zas jen zbytečné škatulkování.

      Když má tvůj brácha tak šikovnou sestru, tak bys ho měla něco naučit, určitě by s tím sklízel obrovské úspěchy :).

      Vymazat
    2. Díky za kompliment, udělal mi hezký den :) Jen abych uvedla věci na pravou míru: ne, že bych se s bratrem již několikrát nesnažila, ale on je velmi složitý případ. Těžko si nechá poradit a pak jeho přetechnizovaná mysl stejně vždycky vymyslí nějaký jiný systém, podle kterého to musí "zaručeně fungovat". A člověk zase radí a zas nastane situace "ja ťama". Jak malé dítě. Jo - a sladké nejí, to mě bolí nejvíc :)
      Jinak souhlasím s argumentem, že prostě něco upečeného už prostě nejde vylepšovat či zachraňovat. A asi žiju v blbé společnosti, protože hrozně moc chlapů kolem mě prostě "sladký nejí." Ach jo, a já bych pekla a pekla. Jen kdybych to pak všechno jedla sama, musela bych probourat nový vchod do našich klaustrofobických laborek.
      A teď ještě nejdůležitější poznámka: chtěla jsem napsat přesně to samé co Meg, jen jsem na to v rámci svého (jakoobvyklerománového) komentáře zapomněla: plně souhlasím s trvzením o chlapech a srabech, s něčím takovým bych prostě žít bok po boku nemohla. A upřímně se musím přidat do skupiny žen "tak trochu mužů". A snad i to je důvod, proč se mi vážnější vztahy zatím taky "úspěšně" :( vyhýbají (s trvzením o mé přílišné náročnosti zcela nesouhlasím :). Jako malé mi děcka říkaly Amazonka (i když to bylo asi proto, že jsem se jako jediná vsadila s kamarádem o všechny poobědní sušenky, že sním tu živou tlustou zelenou housenku, kterou si strčím do namazaného dvouchleba. Udělala jsem to. Tehdy jsem ještě nevěděla, že je takové množství z nich jedovaté :) Dnes už preferuji jiné výzvy :)). Každopádně i když je z přezdívky už jenom vzpomínka, její myšlenkou se řídím dodnes.
      Tak jen budu doufat, že i ženy "tak trochu muži" si mohou najít muže, který je "tak hodně chlap" :)

      Vymazat
  12. Bezva recenze! Chci napsat, že chci takových víc, ale pokud mě pokaždé chytne taková chuť běžet a kuchařku si koupit, tak mě moje peněženka fakt mít ráda nebude. A kéž by se z ní inspirovalo dost mužů, nějak pořád nedokážou pochopit, jak je to úžasný, když dokáží v kuchyni něco stvořit :))
    Jinak jsem ráda, že nejsem sama "tak trochu muž". A ze zmíněných receptů je mi jasný, že je to kuchařka přímo pro mě, a budu si ji muset koupit, protože nikdo jiný mi takhle neuvaří.

    P.S.: S tvou odpovědí na Rézinin komentář se plně ztotožňuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buď klidná, zas tolik fajn českých kuchařek nevychází, takže tím se nezruinuješ. Jo, kdybych tu začala rozebírat svou knihovničku z Amazonu, bylo by to horší :). Na druhou stranu, většina těch knížek stála do 500 Kč a jsou naprosto fantastické. Vždycky jednou za čas si něco pro radost objednám. Možná tu o nějaké napíšu.

      P.S. Díky.

      Vymazat
    2. Jen do toho, začni :) Právě jsem uvažovala, že si objednám nějaké anglicky psané (na francouzštinu si možná troufnu časem). Navíc, v létě narozeniny, tak si přece musím naplánovat, čím si tu radost udělám :D

      Vymazat
    3. Beru tě za slovo, asi začnu s Veg every day, včera jsme to řešili na FB, navíc teď je na zeleninu ideální čas.

      Vymazat
  13. Od tebe čtu rád všechno, mám vždycky neodolatelnou chuť tě pozvat na rande... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu říkám rozumný komentář! A dorty pečeš? A je ti víc než 3o :)?

      Vymazat
    2. Jako anonym si tedy odpověď můžu dovolit, fb nemám, takže zůstanu v blažené nevědomosti. Věk by odpovídal. Vezmu ten příspěvek jako drobné chlubení, nemám se kam se svým (ne úplně běžným) včerejškem svěřit: tedy ráno na trhu zelený chřest, koriandr, máta, libeček. Pak na dalším trhu čerstvá káva (gills), pistáciové pesto a (opravdu super) zázvorový sirup. Ve farmářským obchodě ovčí ricotta. Největší pecka ale v rybárně, kromě kousku tuňáka jsem vzal kambalu a hned si udělal v solné krustě s nějakýma bylinkama! Velmi buržoazní pocit. Odpoledne mi kitchen aid umíchal bábovku, jenom jsem si přesunul do trouby, k nedělní politické debatě přijde vhod. Tak, potřeboval jsem se někomu svěřit... Dorta zvládnu taky, mám nakoukaný cake bosse a další, teoretický základ tedy mám. Kvalifikoval bych se?

      Vymazat
    3. A jako neanonym ne? Jinými slovy, známe se? Jinak je to všechno too good to be true, muž s vlastním KA je jistě sen každé foodie holky. Jenom mi něco říká, že káva Gill's patří do Brna, což by bylo logisticky trošku složitější, ale proč ne. Ale zapomněla jsem na jednu zásadní otázku. Máš rád psy?

      Vymazat
    4. Ještě jsem je nezkoušel (aspoň ne vědomě), ale láska dělá divy. A máš pravdu, jako Brno - když už ale znáš tu kavárnu na kapucínském náměstí, tak jseš tady jako doma. Já mám ovšem ještě větší problém - někdy mám pocit, že po hezkém příspěvku bych na rande nejradši pozval i cuketku :)

      Vymazat
    5. Vtipnej, drzej a ještě ke všemu z Brna, no, co z tohohle bude? Láska k mužům je samozřejmě problematická, o tom něco vím. V Cuketkově případě to máš o to horší, že tě jeho děvče asi zabije, ale kdo ví? Nakonec to bude rande ve třech :). My s Cuketkou známe v Brně kdejakou kavárnu, třeba tě ještě překvapíme.

      Vymazat
  14. :)) Moc pěkná recenze, a ještě jsem se jako bonus nasmála u příspěvku pana Anonymního...takže:
    pane Anonymní. Splňujete-li věkový limit autorky, napečte a pozvěte jí na rande...nebo radši nejdřív jí pozvěte a pak to upečte.
    Hodně štěstí a těším se na další příspěvky ;)
    Janina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Chudák můj anonymní nápadník, teď už se po všech těch komentářích tady a na FB zalekne asi definitivně a přitom já bych o něm nikdy nikde nic nepsala, kdyby si to nepřál, snad leda chválu, kdyby mi pekl ty dorty :).

      Vymazat
    2. Nevypadá vylekaně ;D

      Vymazat
  15. Ja bych dorty pek, ale pokazdy kdyz to zkusim, je mi receno, ze to nemam delat, protoze se po tom tloustne, takze se v hospode chlubim maximalne tim, jak jsem to zase vyhodil do kose, protoze se v den upeceni snedla ctvrtka, ale potom uz nic.

    Asi to bude chtit vyskolit se v peceni minizakusku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vaši drahou polovičku upřímně nechápu... Mein gott, vyhazovat jídlo do koše..... :-/

      Vymazat
    2. Štěpáne, samozřejmě chválím za pozitivní přístup a dokonce poradím jak na to. Kup menší formu 18 - 20 cm max. Co se nesní, odnes do práce/školy, uvidíš jak u kolegyň/spolužaček stoupneš v ceně a kdoví, třeba se najde i taková, která raději popoběhne nebo se projede na kole, aby si ten dort mohla dát, páč péct nebo vařit pro děvče, které nic nejí, aby neztloustlo musí být dost frustrující. Taky mám hubnoucí záchvaty, ale kdyby mi někdo upekl dort, snědla bych ho i na vrcholu diety a energii vydala jinde.

      Vymazat
    3. Nojoo, to by slo, kdybych nedelal v ciste muzsky firme, kde pulka sladky neji a pulka oceni maximalne pivo s buckem :)

      Zatim mam v planu zkusit zmensit to do velikosti tech malych kokotek od Creusetu/Staubu a uvidime, jestli to vyjde.

      Vymazat
  16. Jako nápad dobrý, ale dortíky z toho nepůjdou vyndat. Ale to je jen estetická věc, pokud to nebude korpus - krém - korpus věc.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak jsem si to přečetl a líbí se mi to! :) jinak se přiznám, že dort jsem taky nepekl, ale jediný recept, který jsem kdy zveřejnil on-line, je na buchty a mám s tím vesměs velmi dobré zkušenosti (ale zvládnu i štrůdl nebo nějaké koláče): http://www.cuketka.cz/?p=384

    OdpovědětVymazat
  18. Doufám, že ji dostanu k narozkám. Četla jsem o ní v Apetitu a vyzkoušela recept určený pro děti...výsledek super....a dětem fakt chutnal a nejen jim....:-D

    OdpovědětVymazat
  19. Z dob, kdy jsem pracovala různě po Evropě, zejména v bankovních společnostech v Německu a Lucembursku jsem byla zvyklá na vertikální zahrady, které byly umístěny zejména ve společných prostorech firem. Docela dlouho jsem si musela zvykat na starší podmínky u těch českých a slovenských TOP společností. Ale už se to zlepšuje.

    OdpovědětVymazat
  20. Já se třeba hrozně ráda na akcích starám o zahradní grily, ale že bych chtěla někde vařit pro veřejnost? Tak to rozhodně ne. Vždy když se chce někdo dozvědět více o grilování, tak se jde na akci zeptat mě. Jsem už tak nějak známá pro to grilování. To je časem.

    OdpovědětVymazat